Nekvalitní péřovou bundu je lepší neprat a nečistit

- Nastala doba, kdy mají čistírny plné ruce práce s péřovými bundami. Zákazníci je totiž nosí k vyčištění po zimní sezoně. Přijde je to obvykle na dvě stě až dvě stě padesát korun. Mnohdy se však dostane klient s čistírnou do křížku, protože bunda se srazí, obarví nebo naopak odbarví či z ní vypadává peří.

Nejlepší rada, jak se vyhnout problémům s čistírnami, přitom zní paradoxně: "Nečistit a neprat." Mnohé péřové bundy jsou totiž určeny pouze na jedno použití a při prvním čištění nebo praní ztrácejí svoji krásu i tepelné vlastnosti. "V západní Evropě výrobci předpokládají, že takové oblečení si zákazník vezme jednou za sezonu na týdenní lyžařský pobyt," uvádí soudní znalkyně pro obor textilu a kůže Marie Stejskalová z Černošic. Proto podle ní nelze takové bundy bez úhony vyprat v čistírně, natožpak doma. "V posledních pár letech u nás převládá snaha prodávat oblečení a obuv, které se za pár týdnů či měsíců rozpadne," zasazuje slova znalkyně do širšího kontextu dlouholetý spolupracovník přílohy TEST DNES Petr Ďoubalík, který se specializuje na vybavení pro pobyt v přírodě. "Obchody chtějí co nejvíce prodávat, a tak jsou jim k ničemu bundy, které vydrží zákazníkům třeba deset let."

ZÁKLADEM JE DOBRÁ VISAČKA

Nejčastějším prohřeškem proti zákonu i zdravému rozumu je kombinace materiálů, které nejdou čistit společně. "Na to není omluva," říká Marie Stejskalová a uvádí proč: "Pokud si není český výrobce či dovozce jist, jak se který materiál čistí nebo pere, existuje při brněnském Textilním zkušebním ústavu sdružení Sotex, které právě takové informace shromažďuje." Na požádání jakékoliv firmy tedy dokáže oblečení přidělit správné symboly pro ošetřování nebo určit, že konkrétní kombinaci materiálů nelze vyčistit.
Když čistírna něco takového zjistí na první pohled, nechává si podepsat prohlášení, že čištění proběhne na riziko zákazníka. Jinak její pracovníci bundu odmítnou převzít. Pokud na špatné symboly údržby nebo nevhodnou kombinaci materiálů nepřijdou a bunda se poškodí, nastane martyrium znaleckých posudků, shánění výrobce a prodejce, nevyhnutelný může být i právní spor.
Protizákonné jsou také chybějící visačky u zboží, s přesným složením všech použitých materiálů a symbolů údržby. Čistírna se potom nemá podle čeho orientovat a může bundu například vyprat, ačkoli se měla chemicky vyčistit. "V obchodech na oblečení neustále nalézám visačky se šipkami, které znázorňují odražené dešťové kapky, zneškodněný vítr a prostupující páru. Mnohdy z nich ovšem nevyčtu, jaké vlastnosti mají použité materiály," připomíná své zkušenosti Petr Ďoubalík.
Česká i evropská norma přitom uvádějí, co všechno na visačce nesmí chybět. "U všech výrobků musí být všechny symboly v tomto pořadí: praní, bělení chlorem, žehlení, chemické čištění a sušení v bubnové sušičce," uvádí při příležitosti každého testu oblečení pro MF DNES vedoucí certifikace výrobků Textilního zkušebního ústavu v Brně Ludmila Smolová.
Velmi nebezpečné bývají visačky s mylně uvedeným symbolem údržby. Nesprávně vyprané či čistěné bundy pak sebelepší čistírna nenapraví.
U méně kvalitních bund často vylézání jednotlivá peříček na povrch. "Mnozí zákazníci se domnívají, že je to špatným peřím, ale není to pravda," říká znalkyně Marie Stejskalová a dodává: "Výrobce totiž šetřil a péřovou náplň všil do špatné textilie."

DO ČESKÝCH PODMÍNEK PATŘÍ ČESKÉ BUNDY

Zákazník nemá šanci na první pohled poznat, která bunda je dobrá a zda ji bude moci nechat po sezoně vyčistit. Aspoň nějaké vodítko tedy nabízí Marie Stejskalová, která má praxi jako soudní znalkyně a spolumajitelka čistírny: "Pro české podmínky je nejlépe kupovat české bundy. Jejich výrobci počítají s tím, že bundy se budou nosit více let a že během svého života půjdou několikrát do čistírny." Dobrá bunda se pozná také podle toho, že má prošitý vnější materiál i podšívku. Pouze tím se zajistí, že péřová náplň se časem nesesype se do spodní části svršku.
"Značkové péřové bundy stojí čtyři až osm tisíc korun a český zákazník je obvykle nepříjemně překvapen, že mu vydrží při častém nošení jen jednu až dvě sezony," říká soudní znalkyně Marie Stejskalová. "Podobné bundy na stáncích stojí necelou tisícovku. Bundy nižší cenové kategorie mívají nízkou stálost vybarvení," uvádí ředitel Textilního zkušebního ústavu Pavel Malčík a dodává: "Při prvním čištění či praní vznikají světlé pruhy." Podle něj není výjimečné ani to, že se vnitřní textilie poškodí běžným používáním a péřová náplň se sesype ke spodnímu okraji bundy.

Péřové oblečení patří do čistírny
I když se výrobci chemikálií snaží přesvědčit zákazníky, že mohou prát péřové oblečení doma, s každým trochu větším kusem je lepší zamířit do čistírny.
"Doma sice dokáže každý peří vyprat, ale těžko ho správně usuší, protože nemá možnost z něj dokonale odstředit vodu," vysvětluje soudní znalkyně Marie Stejskalová. Aby byly vyprané polštáře, bundy či spací pytle nadýchané jako z obchodu, je nutné, aby již před sušením byly co nejvíce suché. Dosušení potom obstarává silný proud teplého, ale ne příliš horkého vzduchu.
Soudní znalkyně to ilustruje na příkladu péřové bundy: "Doma je nutné bundu při schnutí naklepávat každou půlhodinu až do úplného vyschnutí, které trvá v pokoji i několik dní." K tomu ještě dodává: "Správně by v peří měla zbýt vlhkost po odstředění pouhých 20 až 30 procent." V domácích podmínkách je však možné dosáhnout jen 60 až 90 procent.
Domácí sušička také nepomůže, neboť je příliš malá na to, aby se v ní bunda mohla nadechnout a vstřebat mezi peří dost vzduchu. "V bubnu profesionálního čisticího stroje, kam se vejde patnáct plášťů nebo třicet kalhot, se obvykle suší čtyři až pět bund," říká Marie Stejskalová, která spoluvlastní čistírnu v Černošicích. Dobré čistírny podle ní dosušují péřové oblečení silným proudem vzduchu.
Druhým problémem je přirozená mastnota peří, která zaručuje jeho dobré tepelné vlastnosti. Jakmile někdo peří doma vypere, odstraní z něj i mastnotu. Výrobci pracích a avivážních prostředků obohacené o lanolin sice dodávají na trh prostředky určené na vlnu, ale ty nedokáží vyprat zašpinění vnějšího oděvu. Avivážní prostředky používané do poslední máchací lázně zase neumějí nahradit úbytek tuku.
Pokud se všechny tři podmínky (rychlé sušení, proud vzduchu a zachování lanolinu) nedodrží, z peří se stanou cucky, bunda či spací pytel splasknou a jejich majitel se bude třást zimou.

Zásady čištění péřových výrobků:
- čisticí prostředek použít v co nejmenším množství a co nejrychleji
- dokonale vymáchat prací prostředek
- odstředit vodu
- sušit rychle proudem teplého vzduchu
Pramen: CLEANTEX

Bunda: BROADWAY (2000 korun)
Visačka: zakazuje chemické čištění, povoluje praní do 30 stupňů Celsia, doporučuje sušení v bubnové sušičce
Výsledek: tmavé skvrny na vnější látce, hnědá barva prosákla podél švů. Stalo se to u dvou exemplářů, z nichž jeden prošel čistírnou a jeden domácí pračkou.
Komentář: peří je pod vrchní tkaninou všito do vodonepropustné netkané textilie, bundu tedy nelze vymáchat ani odvodnit. Při sušení tedy tekutina s nečistotami prolíná švy a zanechává na povrchu nevzhledné skvrny. U bundy z čistírny jsou skvrny podstatně menší než při praní v domácnosti.

Bunda: HIMALAYAS (3000 korun)
Visačka: povolené praní do 40 stupňů Celsia, žehlení a chemické čištění
Výsledek: ztvrdlý povrch
Komentář: bundu nelze chemicky čistit. Je vyrobena z polyamidového hedvábí, které je z rubové strany zatřené nepromokavou vrstvou. I při nejšetrnějším čištění v těžkém benzinu bunda ztuhne a je nepoužitelná.

Bundy: REEBOK ORT2 (4500 korun)
(stejné závady vykazovala i bunda RUSSELL ATHLETIC za 8 tisíc korun)
Visačka: povolené šetrné praní i chemické čištění
Výsledek: tmavé skvrny v namáhaných místech okolo kapes, spodního okraje a ramen.
Komentář: výrobek je opakovaně neudržovatelný jakýmkoliv způsobem. Pevnost spojení nosné tkaniny s vrstvou úpravy nanesenou na rubové straně je nedostatečná. Na více namáhaných místech se spoj uvolní a povyprání nebo vyčištění se vrstva úpravy odtrhne a tím změní odstín vrchní tkaniny.