Není Niva jako niva

Když si v lahůdkářství poručíte deset deka rokfóru, prodavačka nezaváhá a sáhne po nivě. Anebo po Nivě? A jsou všechny N(n)ivy stejné? Nebo je každá jiná? A jak se to vůbec pozná? Jednoduše. Záleží na každém výrobci, jak tu svoji nivu vyrobí, případně na dovozci, jaký sýr doveze. Oba musí přitom splnit jen jedinou povinnost - uvádět na trh pouze bezpečné výrobky. Za bezpečný se přitom považuje ten výrobek, který splňuje požadavky příslušného českého právního předpisu, což je v tomto případě zákon o potravinách a jeho prováděcí vyhláška. Tak tomu je, i pokud jde o nivu. Tu nyní u nás vyrábějí čtyři výrobci: Jihočeské mlékárny v Českém Krumlově, Niva Dolní Přím, Mlékárna Otinoves a Mlékárna Jenky Milk. Všichni vlastně dělají stejný výrobek, odborně řečeno "s ýr s plísní uvnitř hmoty", přičemž onou plísní je Penicillium roqueforti. Proto ten "rokfór". Václav Buryánek, nestor českého sýrařství, vysvětluje: "Někdy ve čtyřicátých letech se název Roquefort stal chráněným názvem a v Madetě museli přemýšlet, jak tento sýr pojmenovat jinak. Někoho z technologů napadla niva, protože modrozelená barva sýru připomínala úrodnou louku." Nivu jako zavedený a naprosto jasný název používají i všichni stávající výrobci tohoto druhu sýra u nás, a to zcela legálně, protože není nijak chráněn. "Nikdo prostě neměl odvahu si ho přivlastnit," říká Jarmila Štípková z poradenského podniku Milcom servis. Na trhu se tak dnes lze setkat i s nivou ze Slovenska a také s pestrou paletou dovážených sýrů tohoto druhu s různými názvy včetně Roquefortu. Spotřebitel může kvalitu kupovaného "sýru s plísní uvnitř hmoty" posoudit zejména pohledem. Nejlepší samozřejmě je, když si svůj kousek nechá ukrojit z celého bochníku. Pokud spěchá a spokojí se s baleným sýrem, je lepší, když vybírá mezi balíčky s průhledným okénkem, kde alespoň částečně vidí, co kupuje. Vybírat nemůže ani podle data výroby, a tudíž délky zrání, protože tento údaj se na obalech neuvádí. Podobně jako s nivou je tomu také s hermelínem a s několika desítkami dalších druhů sýrů. Aby se zákazník mezi nimi zorientoval, měl by pozorně číst, co je napsáno na obalu. Pro mnohé je při nákupu, ale rozhodující cena, a ta je velmi rozdílná. Zatímco deset deka tuzemské nebo slovenské nivy stojí kolem patnácti korun, francouzský nebo německý sýr stejného druhu přijde na víc než dvakrát tolik. A kdo zatouží po pravém francouzském roquefortu, tedy sýru z ovčího mléka z místa stejného jména, zap latí za stejnou porci ještě třikrát tolik.

Autorka je spolupracovnicí redakce [e-mail]