"Situace je paradoxně stále horší, máme nyní 60 lidí a dalších 50 jich potřebujeme, ale na Ostravsku prostě nejsou," říká provozní ředitel společnosti Active Call Miroslav Babka. V regionu je přitom 13procentní nezaměstnanost, Moravskoslezský kraj evidoval k únoru 85 tisíc lidí bez práce.
Přesto do firmy, která se zabývá telemarketingem, místo lidí žádajících o práci chodí hlavně "sběrači" razítek, která jim zajistí podporu v nezaměstnanosti od tamního úřadu práce.
"Ti lidé mají většinou papírek o pracovní neschopnosti, který pro ně není problém sehnat. Nikdo to tady neřeší, úřady práce ani lékaři," myslí si Babka.
Přitom firma nabízí nástupní plat od 17 do 20 tisíc hrubého, což v regionu, kde prodavačka bere v průměru osm tisíc, jsou slušné peníze. Na podpoře si přitom přijdou maximálně na 13 tisíc korun, to ještě pouze v prvních dvou měsících, pak se jim podpora dále snižuje.
Stresující povolání
Podle úředníků se lidé call centrům vyhýbají především kvůli velkému pracovnímu zatížení a psychickému tlaku. Jde totiž o práci, kdy člověk volá lidem a snaží se je přesvědčit k nákupu nějakého produktu.
"Takový druh práce opravdu není šálkem kávy pro každého. Přímý prodej dost lidí odrazuje," popisuje také Milan Novák, generální ředitel personální agentury Grafton. Tím spíš lidi středního věku a další dlouhodobě nezaměstnané, shodují se lidé z úřadů práce.
"Nemáme žádné nároky na vzdělání, ale nejvíce se na to hodí mladí důrazní lidé. Avšak absolventi vysokých i středních škol si představují nástupní plat 30 tisíc, žijí v jiném světě," říká Babka z Active Call.
Ale i při rekordním počtu 583 tisíc lidí bez práce existuje řada vyložených ležáků v nabídce úřadů práce.
"Jde například o místa v živočišné i rostlinné výrobě v zemědělství či pomocné práce ve stavebnictví. Tam je hlavní překážkou především špatné mzdové ohodnocení," říká zástupce ředitele mladoboleslavského úřadu práce Lubomír Kiš.
K dalším pracovním nabídkám, které zůstávají stále na ocet, patří také třeba pouliční a podomní prodejci, svářeči, někteří dělníci či pojišťovací agenti.
"Existuje i určitá skupina uchazečů, kteří již ze zásady odmítají jakékoliv pracovní místo, to jsou ti sběrači razítek," dodává Kiš. Odrazuje je nízká mzda, ale jsou to také lidé, kteří již ztratili pracovní návyky a pracovat prostě nechtějí.
"Stále více se to týká zadlužených lidí, kterým by případný výdělek byl následkem exekuce snížen, a nemají tak motivaci pracovat," upozorňuje také šéfka úřadu práce v Ostravě Yvona Jungová. Ti se pak nejčastěji uchylují k práci načerno. Na výdělek z ní totiž kleště exekuce nedosáhnou. Podle Jungové se rozjíždí boom černého zaměstnávání.
Také systém, který umožňuje nezaměstnaným legálně pracovat a zároveň brát podporu, se začíná zneužívat. Tímto způsobem si lidé totiž mohou vydělat maximálně čtyři tisíce za měsíc. "To lidé často obcházejí, firmy je vyplácejí bokem a oni vykazují příjem do čtyř tisíc," říká Ivan Chomát, ředitel pražského úřadu práce.
Dobrý úmysl zachovat pracovní rytmus lidem na podpoře se v praxi změnil v dojnou krávu. Proto jsou šéfové úřadů práce spíše skeptičtí i k programu ODS. Dobré myšlenky prý praxe může velmi rychle změnit ve vyhazování peněz z okna. Garance odstupného, vyplácení podpory i při podnikání a další body z plánu ODS dávají prostor pro zneužití.
