Když v šedesátých letech minulého století uplácal Alexander Parkes v Londýně první plast na světě, patrně se považoval za bůhvíjakého chytráka. Současná ekologická klika by však jeho sebevědomí velmi rychle rozprášila. Radikálnější zelení by pak navíc přidali i velmi názorné vysvětlení, kam si svůj vynález může strčit. Názory na umělé hmoty mohou být totiž různé. Dá se pochopit, že namísto těžkého skla v brýlích mnozí sáhnou po lehčím plastu. Tolerovat lze i obuvnické firmy, které vzdušné dřeváky nahradily těsnými teniskami s větší adhezí. Rozum českého gurmána, který je propojen s velmi chlupatým jazykem, však zůstává stát před supera hyperregály, kde se vedle sebe melou nápoje v PET lahvích. Nic proti kolám a sodovkám, těm plastová příchuť spíše pomůže, ale pohled na takto balené víno rozhodí i naprosto apatického pijáka vína. Vedle toho pivař při styku s PET lahví na nic nečeká a kolabuje přímo na místě. Všichni ostatní však zarputile nakupují a nakupují, na množství nehledí. Vždyť to rybízové víno nechutná špatně. Tento novodobý plastomor se však podle všeho nehodlá jen tak zastavit a pomalu se rozšiřuje i do dalších oblastí. Zatímco například lékaři vedou svou válku na poli plastické chirurgie, včelařům se tato metla plete pod ruku v podobě pláství. V sexshopech lze zase koupit celkem bez problémů umělou ženu či umělou kopii mužství. Vzhledem k těmto skutečnostem není příliš těžké si představit, jakou podobu bude mít ve velmi blízké budoucnosti umělá inteligence.
13. září 2000
