Nikdy nebudu chodící účtárnou

Milan Nový nemá březen rád. Počátek .měsíce mu ještě nevadí, ale jak se převalí jeho druhá polovina, začíná být nesvůj. Blíží se daňové přiznání, a to rozhodně není jeho hobby.

Nezvykl si, i když ho podává už poněkolikáté. Je sice zaměstnaný, ale navíc si přivydělává jako hudebník v orchestru, a proto musí vyplňovat formulář stejně jako podnikatelé. S úřady má patálie, finanční nevyjímaje. Pokaždé když ho z úřadu kontaktovali, následovala pokuta, ať už podával přiznání sám, nebo s daňovou poradkyní. "Jednou jsem se radoval, jak mi to všechno pěkně vyšlo a skoro nic neplatím. Ale moje radost byla krátká. Za čas mi volala paní z úřadu do práce a ptala se: 'Pane, jak jste dospěl k vypočtené dani? Přiznání máte skoro celé dobře, ale na posledním řádku mi to vychází jinak. A bylo to. Doplácel jsem dvacet tisíc. Před dovolenou," vzpomíná na poslední setkání s úředníky Milan Nový. Finančnímu úřadu se od té doby raději vyhýbá. "Vůbec nevím, co vlastně všechno mohou kontrolovat, raději ani nejezdím ulicí, kde sídlí. Co kdyby mě náhodou uviděli přes okno a něco po mně chtěli," říká s nadsázkou. Chyba však není jen v úřednících, Milan Nový poctivě přiznává, že papírování nemá vůbec rád. "Trestem je už to, že musím každý měsíc zaměstnavateli předkládat ukázkové zápisy o svých jízdách a vypočítat spotřebu tak, aby všechno pasovalo," říká. O evidenci svých výdajů a příjmů se během roku Milan Nový příliš nestará. "Já většinu vedlejšího výdělku nastrkám zase nazpátek do živnosti. Obstarávám všechno potřebné vlastním autem, jezdím s ním na zkoušky, na představení, ale ústřižky od pumpy neschovávám, i když většinu nákladů představuje právě nákup benzinu. Nemám k úředničině vztah, i silniční daň platím pravidelně se zpožděním a pokutou," vysvětluje muzikant. Kvůli vrozené nechuti vést jakékoliv účetnictví využíval několik let Milan Nový možnost snižovat daně paušálně procentem z příjmů. "Divil jsem se, že platím státu vysoké daně. Tak jsem se rozhodl, že si zavedu knihu jízd. Nicméně moje nadšení po pár týdnech ochablo, takže ze zapisování nebylo zase nic a daně byly stále vysoké," vysvětluje. Všechno se změnilo až s nákupem počítače. "Mám doma nainstalovaný program a v něm nastavené nejčastější trasy. Nepříjemná povinnost se změnila v zábavu, účtování jízd je pro mě přehledné a snadné," říká muzikant. Počítač mu sice pomáhá s evidencí jízd, ale jinak zůstává všechno při starém. "Soustavně zapisovat svoje výdaje nejsem absolutně schopný. Jsou lidi, kteří dokážou zaevidovat každou pastelku, ale já ne. Nejsem a nikdy nebudu chodící účtárnou a pokaždé, když vytáhnu peněženku, nedokážu myslet na to, zda nákup můžu odepsat, nebo ne," říká Nový. Po letech, kdy házel všechny účty během roku do jedné krabice, si přece jen vypracoval alespoň nějaký systém. "Eviduji si jenom větší náklady jako účty za mobilní telefon, náklady na internet, který k práci používám prakticky denně a cestovné za auto," říká Nový. Chtěl jsem pečlivě zaúčtovat i paragon od nového obleku na hraní, ale zkušenější kolegové mi to rozmluvili - finanční úřad jim tento nákup jako náklad neuznal. "Asi mají úředníci docela smysl pro humor, nevím, jak bych mohl chodit ve strakatém saku po ulici," diví se muzikant. Po opakovaných potížích se hudebník odhodlal ke spolupráci s účetní a daňovou poradkyní. Ale ani toto rozhodnutí pro něj nebyla právě životní volba. "První kontrola na mě přišla, protože poradkyně zapomněla přiložit k přiznání výpis ze zaměstnání. To ale nebylo nic proti její druhé chybě - iniciativně totiž přihlásila moji vedlejší činnost jako hlavní, takže mi několik let nabíhala penále a pokuty za neplacené sociální pojištění. Přišel jsem na to, až když mi banka zablokovala účet. Myslím, že tak zelený v obličeji jako v okamžiku, kdy mi úřednice sdělila výši dlužné částky, jsem nikdy ještě nebyl. Ostatně dluh splácím dodnes," říká Milan Nový. Po špatné zkušenosti s pomocí odborníků se rozhodl muzikant jinak - pokusí se daňové přiznání i zdravotní a sociální pojištění vyplnit s pomocí internetu sám. "Při své smůle očekávám, že na úřadě nebudou chtít přijmout formulář vytisknutý z počítače," obává se Milan Nový. Po všech anabázích s úřady si Milan Nový vytvořil několik pravidel, od jejichž dodržování si slibuje menší problémy. "Pokud přijde obálka s modrým pruhem, už se ji nebojím otevřít. Neodkládám to a ihned se ozývám příslušnému referentovi a preventivně si sypu popel na hlavu. Když se mi v něm podaří vyvolat pocit důležitosti a moci spojený s mírným soucitem nad mou neschopností vyplnit jakýkoliv formulář, je obvykle ochoten ušetřit mi dost peněz. A hlavně, žádné jednání nesmím nechat dojít k soudu. V tomto okamžiku už je totiž pozdě a ani sebeochotnější úředník s mým případem nic nesvede," vysvětluje Milan Nový.

(jméno hudebníka bylo na jeho žádost změněno)