Za letenku z Bratislavy do Milána zaplatíte u Ryanairu dvacet eur. Taková cena jen stěží irskému dopravci přinese zisk, a i když jsou v rezervačním systému nabídek za takové ceny desítky tisíc, Ryanairu rok od roku rostou zisky. Nízká cena letenky totiž nevadí, Ryanair vydělá na cestujících jinde. Stačí, když si připlatí 25 eur za odbavení kufru do podpalubí či dalších 10 eur za výběr sedadla.
Poslední výsledky největší evropské nízkonákladové letecké společnosti ukazují, že sázka na podnikání ve stylu všechno k letence jen za příplatek Ryanairu dokonale vychází. Za poslední finanční rok poprvé dodatečné příjmy přesáhly miliardu eur, tedy přes 21 procent celkových tržeb. A tržby z prodeje všeho možného jim rostou rychleji než cestující: zatímco pasažérů přibylo méně než pět procent, dodatečné příjmy vzrostly o 20 procent. V praxi tak každý cestující Ryanairu k letence zaplatil průměrně přes třináct eur.
"Zvýšit zisk o třináct procent a počet cestujících o pět procent i přes evropskou recesi a vysoké ceny ropy je důkazem síly našeho ultranízkonákladového modelu," komentoval šéf Ryanairu Michael O’Leary výsledky za poslední rok. Podle něj k růstu vedly především poplatky za možnost výběru sedačky předem. Jde o jeden z kroků, který dál maže rozdíly mezi nízkonákladovými a klasickými aerolinkami: až dosud cestující Ryanairu mohli využívat jen přednostního nástupu za poplatek.
Ryanair inspiruje ostatní
Ryanair je ve své výroční zprávě jediný z velkých dopravců, který byznys s dodatečnými službami odkrývá. Například easyJet má poplatky za kufr v běžných výnosech, firma jen uvádí zvlášť příjmy třeba za provize ze zprostředkování pojištění či ubytování. Wizz Air výroční zprávy nezveřejňuje vůbec.
Úspěch Ryanairu s poplatky je sice pravidelně terčem kritiky zejména spotřebitelských organizací, inspiruje však i tradiční dopravce. Například KLM už od minulého týdne chtějí za zavazadlo do nákladního prostoru letadla 15 až 30 eur, neplatí jen majitelé dražších letenek nebo členové jejich věrnostního programu. Jiné firmy zase povolují jen lehčí odbavené zavazadlo: například už loni Travel Service snížil limit na bezplatnou přepravu z 20 na 15 kilogramů.
Právě čím dál vyšší poplatky za dodatečné služby boří i mýtus o tom, že nízkonákladové společnosti jsou vždy levnější. Navíc největší aerolinky potichu zdražují: například ještě v roce 2009 stála průměrná letenka u Ryanairu 35 eur, za poslední rok už 48 eur. Čísla easyJet uvádí jen průměrný příjem za sedačku, ten stoupl za čtyři roky z 45 na 53 liber.
Klasické aerolinky jsou na ústupu
V záplavě negativních informací o stavu evropských leteckých firem vypadají výsledky nízkonákladových společností spíše jako zjevení: Ryanair za poslední finanční rok vydělal 569 milionů eur, což je nejvíce v historii. Konkurenční easyJet za první pololetí (říjen až březen) snížil meziročně ztrátu o více než polovinu. Jeho hospodaření je celkově ziskové, přes zimu všichni evropští dopravci končí obvykle se ztrátou.
Nízkonákladoví dopravci ukusují z evropského trhu čím dál více cestujících, v řadě zemí už více lidí létá právě s nimi. Například ve Velké Británii, Španělsku a Itálii mají už přes padesát procent trhu.
Ryanair se zatím stále Česku spíše vyhýbá: výjimkou jsou jeho dvě linky z Brna a chystané spojení Londýna a Ostravy. V Praze nízkonákladové aerolinky přepraví zhruba pětinu cestujících.
O síle i sebevědomí nízkonákladových společností svědčí i stav objednávek na nová letadla na krátké a střední tratě. V nich vede Ryanair se 175 objednávkami, následovaný skandinávskými Norwegian a Wizz Air. Lufthansa je s 64 letadly až čtvrtá.
