Rozhodnutí přichází nedlouho poté, co byla zahájena pokládka 623 kilometrů dlouhého kabelu, který povede pod mořským dnem a vytvoří přímé spojení mezi energetickými soustavami Německa a Norska. Vedení NordLink s kapacitou 1400 MW by mělo začít fungovat v roce 2020 a náklady na jeho výstavbu se vyšplhají na 1,5 až 2 miliardy eur.
Energetická symbióza: Německo nažene energii z větru do země vody |
Německo tak získá odbyt pro elektřinu z baltských a severomořských větrníků v případě nadbytku během větrného počasí. Zároveň bude moci díky novému vedení v době nedostatku odebírat relativně levný proud z norských vodních elektráren, které vyrábějí až 95 procent tamní elektřiny. Norský energetický sektor zase ve výstavbě podmořských kabelů vidí příležitost pro další rozvoj vodních zdrojů a export přebytků zelené elektřiny do Evropy. Projekt však vzbuzuje i negativní reakce.
Ztráta konkurenční výhody
Největšími přebytky energie disponují v Norsku severní a západní regiony, které následně zásobují jih země. Levná energie do těchto regionů již dříve přilákala výrobní podniky s vysokou spotřebou elektřiny. Působí zde například společnost Norsk Hydro, která zpracovává hliník. Projekt pokládky podmořských kabelů podle názoru jejích zástupců může vést ke ztrátě konkurenční výhody, kterou levná energie firmě poskytuje.
V důsledku stavby a exportu přebytků energie do sousedních zemí by totiž mohlo dojít k růstu cen domácího proudu, píše agentura Reuters s odvoláním na norský list Statnett. Norský provozovatel rozvodné sítě Statnett skutečně připouští, že do roku 2025 jen nově budované spojení NordLink do Německa zvýší cenu elektřiny v Norsku přibližně o euro za megawatthodinu
Propojení s Německem to však nekončí. Konsorcium soukromých firem NorthConnect plánuje do roku 2023 vybudovat stejnojmenné vedení o kapacitě 1400 MW mezi severozápadním Norskem a Skotskem. Firmám působícím v západních regionech Norska vadí, že by spoj měl vést z těchto nejvíce přebytkových regionů, a tak odčerpat další levnou energii.
V Británii je totiž elektřina v běžném období o zhruba 50 procent dražší a cenová hladina mezi zeměmi by se stavbou druhého podmořského spojení mohla začít vyrovnávat. Jiné spojení s názvem North Sea Link o stejné kapacitě buduje mezi Norskem a Anglií nedaleko od plánovaného NorthConnectu státem vlastněný Statnett.
Obavy z dražší elektřiny
Z Norska by se tak díky velmi silným podmořským spojům mohlo stát „překladiště“ energie mezi Evropou a Británií. Norské výrobní firmy argumentují, že udržení stability elektrické sítě v severozápadních regionech si při takovém způsobu užívání sítě vyžádá ohromné investice. Ty se pak budou muset promítnout do konečných cen pro spotřebitele a povedou k dalšímu zdražování proudu.
A problém s Norskem jakožto s překladištěm energie mají i tamní odborové organizace, zaměstnanecké svazy a některé opoziční strany. Žádají vládu, aby znemožnila soukromému kapitálu vlastnit podmořské přenosové kabely. Tyto spoje by podle nich měl stavět a provozovat pouze státem vlastněný Statnett. Soukromý kapitál by podle odpůrců mohl poškodit zájmy země.
Z opoziční labouristické strany začátkem roku již zaznělo, že soukromé vedení z Norska „nikdy nebude“. I to je důvodem, proč současná norská vláda odložila další rozhodování o této věci až na dobu, kdy vyhodnotí, jaký dopad má na energetický trh využívání vedení, které je zatím ve výstavbě.
Baterie pro evropský vítr
Norsko produkuje až 95 procent veškeré své energie z vodních elektráren. Propojením do celoevropské sítě mohou severské přehrady nejen zásobovat další evropské země energií v době jejího nedostatku, ale také akumulovat jejich přebytky z větrných či slunečních elektráren. Norsko je proto nadneseně označováno za „baterii Evropy“.
Země má navíc stále rostoucí přebytky zelené energie, které plánuje uplatnit na zahraničních trzích. V minulém roce vyprodukovaly norské elektrárny 148 TWh elektrické energie, zatímco spotřeba činila 133 TWh.
V celoevropském měřítku hraje větrná energie významnou roli: nyní pokrývá zhruba 11 procent celoevropské spotřeby. Evropská agentura pro větrnou energii (EWEA) navíc očekává, že toto číslo do roku 2030 vzroste na 25 procent. Větrné elektrárny zároveň představují 44 procent veškerého výkonu nově instalovaných elektráren v Evropě.
Průkopníkem je především Německo. V roce 2017 dodaly větrné a solární zdroje do německé rozvodné sítě 26,4 procent veškeré energie. V první polovině letošního roku podíl energie z těchto zdrojů dále rostl. Dominantní roli hraje vítr s podílem bezmála 20 procent.
