A navíc požadují snížit pracovní dobu na pouhých sedm hodin; a také zvýšit dosud stokorunový příspěvek na penzijní připojištění až na pět set korun měsíčně. "Chceme, aby vlastník do firmy nejdřív investoval a teprve pak z ní těžil. Ne, aby to bylo naopak," vysvětluje odborář František Saidl.
Lidé v huti přitom nejsou v porovnání s jinými zaměstnanci žádní chudí příbuzní: průměrný plat ve firmě, která je v takovém stavu, že nepřežije bez pětimiliardové státní podpory, převyšuje 20 200 korun. Celostátní průměr je necelých 16 tisíc korun.
Kromě slušných mezd má více než 11 tisíc zaměstnanců i spoustu dalších výhod: v podnikových kantýnách stojí běžné teplé jídlo jen něco přes desetikorunu. K tomu firma lidem připlácí na pobyt v lázních či na rehabilitaci, dává jim příspěvky na rekreaci dětí poskytuje bezúročné půjčky.
A kdo má problémy s penězi, tomu podnik půjčí: loni toho využilo 116 lidí. omezování těchto výdobytků se neuvažuje: "Výši sociálních nákladů na zaměstnance chceme držet na stejné úrovní jako loni," říká personální šéfka huti Helena Vlčková.
