Projekt vítá i současná vláda. "Nápad se mi líbí a vyjadřuji mu podporu," uvedl Petr Nečas. V současnosti je totiž možné označit jako český výrobek cokoliv, co v tuzemsku třeba jen zabalí. Nyní by čeští spotřebitelé měli být dříve informováni o skutečném původu potravin.
"V Německu jsou těla prasat rozbourána na jednotlivé části. Toto maso pak putuje například do Polska, tam je opracováno nebo jen přebaleno a může být prodáváno dál, třeba i do Česka. Dodatečné opracování nebo balení se považuje za výrobní činnost, a tak na obalu jsou jen údaje o posledním výrobci, tedy o polské bourárně nebo balírně," popsal názorně obchodní cesty šéf Českého svazu zpracovatelů masa Jan Katina s tím, že maso je po celou dobu pod veterinárním dohledem.
V Evropě funguje systém zpětné vysledovatelnosti masa. Všechny články řetězce musí uchovávat informace o tom, kde surovinu nakoupily a kam ji prodaly, a tak je původ masa možné kdykoli dohledat. Systém však začnou kontroloři využívat až ve chvíli, kdy nastane problém podobný tomu německému s dioxiny.
V první chvíli nikdo nevěděl, zda se závadné maso dostalo i na české stoly, a pravda díky zpětnému sledování vyšla najevo až za několik dní. V pátek němečtí veterináři oznámili, že se do Česka na přelomu roku dovezlo 4,5 tisíce kilogramů vepřového masa, které mohlo toxickou látku obsahovat. Jenže lidé už maso zřejmě snědli. Jednotliví zpracovatelé mohou navíc "na cestě" maso smíchat s produkcí z úplně jiných zemí.
Podle čeho známky udělovat
Rozhodující roli pro úspěch nové známky budou hrát především podmínky, za jakých by mohl výrobce svůj produkt označit. Zatímco například masné výrobky lze od začátku až do konce vyrobit v České republice, kakaové boby pro výrobu čokolády místní zemědělci nikdy dodávat nebudou.
Potravinářská komora proto jedná se sdruženími výrobců potravin, aby se dohodli na podmínkách pro jednotlivé výrobky, neboli o tom, jak velké procento domácích surovin musí obsahovat. "Do konce ledna by mohly být shrnuty všechny podmínky," nastínila mluvčí instituce Dana Večeřová.
Někteří odborníci o smyslu nového loga pochybují. "Potravina vyrobená na českém území je už označená jako Klasa. Obávám se, aby nebylo příliš přeznačkováno," argumentoval analytik Petr Havel.
S tím souhlasí i jednatel mlékáren TPK Hodonín Oldřich Obermaier. "Těch značek je už trochu moc. Jsem zastáncem volného trhu a jsem pro to, aby se pro výrobek rozhodovali sami zákazníci, a ne aby někdo předepisoval, kolik má být ve výrobku domácích surovin," řekl Obermaier.
Iniciativu naopak vítají chovatelé drůbeže. "Snažíme se prosadit viditelnější označování českých výrobků, kterou je právě česká vlajka," říká předsedkyně Českomoravské drůbežářské unie Dana Tůmová.
Podle Havla účel mnohem lépe splní jiná připravovaná známka – Čerstvá potravina. Tu rovněž připravují potravináři. Ta by se měla objevit v první polovině letošního roku. Vysoká škola chemicko-technologická se nyní zabývá stanovením znaků čerstvosti a metodami jejího určování. Sama čerstvost by pak zaručovala, že potraviny neputovaly zmrazené v kamionu přes půl Evropy.
Do České republiky se dováží většina produktů, kterých se dioxinový skandál dotýká. Největší podíl tvoří vepřové. "V současné době je na našich pultech asi 50 procent zahraničního masa, a to hlavně z Německa," odhaduje předseda Svazu chovatelů prasat Jindřich Macháček. Stoprocentního českého vepřového je na pultech podle něj jen třetina.
Drůbeží pak pochází podle ředitele Sdružení drůbežářských podniků Františka Matese hlavně z Polska. Dodává, že podíl české produkce na domácí spotřebě je necelých sedmdesát procent.
