Proč lidé vozí po dálnici D1 auta plná vzduchu? Podle statistik tu projede každý den až 80 tisíc aut o průměrné vytíženosti 1,4 sedačky. Cestuje v nich tak často jen řidič. Lidé přesto platí drahý benzin sami, mačkají se v kolonách a na přeplněné silnici riskují nehody.
Zvlášť v době, kdy začíná rozsáhlá rekonstrukce a uzavírky dálnice. Taková úvaha povoláním programátora a elektroinženýra Pavla Richtera stála na začátku služby pojmenované Cestík.
A po měsících vývoje Richter spustil jednoduché řešení. Stačí pět minut před jízdou prozvonit telefonní číslo, které má trasa Brno-Praha v nové službě přiřazené. Zpátky už zavolá budoucí pasažér a oba se mohou domluvit, kde se potkají.
"Řidič má na cestě společnost a dostane příspěvek na benzin třeba sto korun, pasažér zase může získat odvoz pár minut předtím, než opravdu potřebuje jet. Nemusí nic plánovat," vypráví Richter.
Tento nápad nicméně není nový. Před časem přišel se spolujízdou student Tomáš Vojta z Českých Budějovic, kterého nebavilo pravidelně se trmácet mezi Budějovicemi a Brnem vlakem nebo autobusem. Založil proto na Facebooku skupinu Spolujízda České Budějovice - Brno. Její uživatelé se mohou domluvit na společné cestě autem (více se dočtete zde).
Studenta informatiky Jana Mittera zase proměnily v podnikatele cesty mezi Třebíčí a Prahou. Se dvěma přáteli je totiž inspirovaly k založení serveru Jízdomat (podrobnosti najdete zde).
Po D1 by mohlo jezdit o půlku aut méně, věří majitel Cestíka
Na opravy D1 se dívá jako na příležitost. "Doufám, že si lidé konečně uvědomí, že na D1 by mohlo cestovat třeba i o půlku aut méně. Většině řidičů dojíždějících do Prahy ze spádových oblastí se pak vyplatí nechat auto u dálnice a pokračovat sdílenou dopravou. Sníží si náklady na dojíždění a vlastně urychlí dopravu i řidičům do systému nezapojených," věří zakladatel služby.
Aby byl projekt úspěšný, musí jeho autoři přesvědčit dostatek cestujících. "Je těžké lidem vysvětlit, že zpočátku prostě budou číslo prozvánět bez odpovědi. Ale máme spočítáno, že už když bude svou cestu na D1 sdílet půl procenta řidičů, čekací doba na odvoz se zkrátí na přibližně deset minut," zapáleně vysvětluje Richter.
Vysnívá si, že za čas bude pro lidi nasedající do poloprázdného vozu vytočit číslo té "jejich" trasy stejně samozřejmé jako zapnutí bezpečnostního pásu.
A pozitivní ohlasy má například i od brněnského Centra dopravního výzkumu. "Jde o zajímavou inovaci, která má dobré předpoklady stát se dlouhodobě životaschopnou. Systém je velice jednoduchý na používání, tím větší nároky však klade na své tvůrce," uvádí Emil Drápela, který se sdílenou dopravou dlouhodobě zabývá.
Tým vyvíjející Cestík má řešení i pro ty, kteří by se báli naložit do auta neznámého spolujezdce. Před jízdou se každý z cestujících může autorizovat zasláním padesáti korun z bankovního účtu.
"A lidé už si pochvalují první zajímavá setkání. Třeba jedna paní vezla klučinu, který se zrovna otrhaný a zarostlý vrátil z vandru do Indie. Dušovala se, že kdyby stopoval, v životě by mu nezastavila a přišla o zajímavé příběhy z dálek," usmívá se Richter.
Podívejte se, jak probíhají stavební úpravy na D1
