Zatímco před 15 lety se za novou formu zaměstnávání dala považovat klouzavá pracovní doba či zkrácené úvazky, dnes se nad takovou možností nikdo nepozastaví. Evropská nadace pro zlepšování životních a pracovních podmínek Eurofound definovala devět nových forem. Mezi ty patří například sdílené pracovní pozice, sdílení zaměstnanců nebo třeba home office, tedy práce na dálku, nejběžněji právě z domu.
Přestože v Česku stále převažují standardní formy zaměstnávání, jsou nové formy stále častější. Z těch mají zaměstnanci nejvíce zkušeností s příležitostnou prací. Tu někdy vykonávalo 24 procent dotázaných. V době výzkumu tak pracoval každý desátý.
Často využívaným způsobem zaměstnávání je i home office. S touto možností má zkušenost 16 procent dotázaných, v době výzkumu tak pracovalo 7,9 procent. Domov však není jediným místem, odkud lidé pracují. Na „digitální nomády“, kteří mohou se svým počítačem pracovat v podstatě kdykoliv a odkudkoliv, lze stále častěji narazit v kavárnách, restauracích či sdílených prostorách. Právě požadavek na flexibilitu je ze strany zaměstnanců i zaměstnavatelů faktorem, který v současnosti hýbe s pracovním trhem.
Povědomí a zkušenost s novými formami zaměstnávání na trhu práce v ČR
„Pro mě je flexibilita obecně výhodou, ale některé věci jsem se musel naučit. Stávalo se mi, že jsem byl ve tři hodiny odpoledne ještě v pyžamu, že jsem snídal v jedenáct dopoledne, a že jsem si třeba ještě nečistil zuby. Takže jsem si vytvořil řád,“ uvedl pro VÚPSV farmaceutický konzultant Viktor, který 90 procent práce odvádí z domova. Dodává však, že ne všem tento styl práce vyhovuje. „Mám kolegy, kteří by mohli mít home office, ale raději jsou v kanceláři.“
Možnost pracovat z domu či si uspořádat pracovní dobu podle svých potřeb nabízejí někteří zaměstnavatelé jako benefit. „Chci tím zaměstnancům kompenzovat fakt, že nedostávají stravenky a podobné benefity jako někde v korporátu,“ uvádí Petr, jeden z respondentů studie, který je majitelem nejmenované malé IT firmy.
Flexibilita umožňuje lidem realizovat se, sladit práci s rodinou či optimalizovat příjmy. Současně však ztrácejí jistotu místa na neurčito. Pracovní smlouva už není podmínkou. Zaměstnavatelé zas mohou rychleji reagovat na poptávku a zajistit si síly, pracovníci jim naopak mohou rychleji odejít ke konkurenci.
Stále častěji využívaným způsobem zaměstnávání je také sdílení pracovního místa, kdy zaměstnavatel přijme dva nebo více zaměstnanců na konkrétní pracovní místo, čímž spojí částečné úvazky do jednoho plného. Takovou zkušenost má 13,6 procenta z 1401 dotázaných ve věku od 18 do 65 let. Mezi nimi bylo 853 zaměstnanců a 548 osob samostatně výdělečně činných.
Kromě pracovních míst však firmy mohou sdílet i samotné zaměstnance. S takovou možností má zkušenost 8 procent dotázaných. Podle poradkyně pro firmy Jindry Hraško Brouskové je tato forma zaměstnávání stále častější. „Některé společnosti si buď nemohou dovolit zaměstnávat experty v odborných oblastech, nebo nemají čas si takové experty vychovat,“ uvádí Brousková.
Často se proto management kloní k časově omezené spolupráci s expertem, kterého kvůli jeho znalostem využívá více firem. „Někdy se potkávám s tím, že se firmy necítí úplně komfortně, protože takoví experti většinou musí mít přístup ke mnoha interním informacím. Za sebe ale říkám, že to je podobné jako v terapeutickém vztahu terapeut – klient. Je to o důvěře,“ dodává Brousková.
Nové formy zaměstnávání a zákon
Nejčastěji by pracovníci novou formu zaměstnávání hledali kvůli získání pracovních zkušeností. Dvě třetiny respondentů pak odpověděly, že by důvodem bylo vylepšení příjmu. Víc než čtvrtina by k nové formě přikročila, kdyby nemohla najít běžné místo. Pětina by se nechala donutit zaměstnavatelem.
Zákony v ČR nové formy zaměstnávání zatím neupravují. Pravidla práce z domova se snažila do zákoníku práce v minulém volebním období dostat tehdejší ministryně práce Michaela Marksová (ČSSD), ale neuspěla. Současná vláda v programovém prohlášení uvádí, že připraví ukotvení sdíleného místa v pracovním kodexu. „ Legislativa nestíhá následovat vývoj trhu a umožnit tak přejít firmám k operativnímu chování a přizpůsobování se trhu a jeho požadavkům,“ doplňuje Brousková.
Podle Veverkové zákoník zajišťuje ochranu i pracovníkům v nových formách. Sami ale místo pevného zaměstnání raději volí „méně chráněnou“ práci na dohodu.
„Není to vynucené. To se může velmi rychle změnit. Z nových forem se mohou stát prekérní formy. Ve chvíli, kdy ekonomika půjde z kopce, je jasné, že sdílené místo či práce přes platformy se mohou stát nástrojem ‚vykořisťování‘ zaměstnance. Ten se může velmi rychle ocitnout v pozici, která se mu nebude líbit,“ uvádí Veverková.
S novými formami práce mají nejvíc zkušeností lidé do 30 let, vysokoškoláci a zaměstnaní z Prahy. Aktivnější v zavádění nových forem zaměstnávání jsou malé a střední firmy. Velcí zaměstnavatelé je berou spíš jako benefit a zavádějí je hlavně proto, že to pracovníci vyžadují. Nejvíc se nové formy prosazují v sektoru informačních technologií, využívají se ale i ve vědě, službách či neziskových organizacích.
Devět nových forem zaměstnávání
Zdroj: Eurofound |
