Noví chudí Rusové vydělávají miliony dolarů

Přelom tisíciletí je v Rusku spojen s prudkými společenskými a ekonomickými změnami, které jdou ruku v ruce s měnící se politickou situací. Svět si nejdříve všiml takzvaných nových Rusů - rychle zbohatlých podnikatelů, kteří se chopili příležitosti v počátcích privatizace obřích státní firem. Sociologové ale upozorňují i na vrstvu, kterou nazývají jako nové chudé. Svojí činností jsou ale schopni získat desítky milionů dolarů ročně.

Patří mezi ně lidé mladšího a středního věku, kteří v důsledku prudkých změn zchudli. O bezdomovce, tuláky a nezaopatřené děti se pak zajímají skupinky organizovaných zločinců, pro které noví chudí provozují žebrácký byznys.

Podle údajů moskevské správy vnitra dnes v ruské metropoli působí kolem 1500 žebráků. Neoficiální odhady však hovoří nejméně o 60 tisících lidí, kteří pracují pro různé klany, jež se specializují na žebrání.

Více než polovinu z nich přitom tvoří děti do čtrnácti let, které jsou mezi překupníky žebráků nejžádanějším artiklem.

Náměstek náčelníka okrskové služby moskevské policie Roman Melnik přiznává, že o obchodování se žebráky se ví. Je ale prakticky nemožné přistihnout překupníky při činu.

Kupte si kvalitního žebráka
Obchodování na burze se obvykle koná jednou do měsíce na přísně střežených místech. Vládci jednotlivých městských zón tady nakupují a vyměňují pracovní síly. Stálá přítomnost jednoho žebráka na stejném místě je totiž nápadná a špatně vynáší.

Dospělá žena, která je schopna odborného žebrání, přijde podle časopisu Děngi v Moskvě na 1500 dolarů, dítě stojí asi 2000. Zvlášť oceňováni jsou děti-mrzáci, kteří mají talent a umí svého handicapu dobře využít. Za takového žebráka se v Moskvě prý platí kolem 3000 dolarů.

Trh se žebráky prý ovládají Cikáni, Tádžikové a Ázerbájdžánci. Za poslední rok zapojili do žebráckého byznysu i drogy. Žebráci, hlavně děti, tak musejí kromě své hlavní práce předávat rovněž větší zásilky narkotik.

Policie je zpravidla nemůže ani zadržet, protože tvrdí, že balík našli anebo jej dostali jako almužnu. Počet míst, na kterých v Moskvě pracují profesionální žebráci se odhaduje na tisícovku.

Nejčastěji je lze potkat v metru, podchodech, blízko restaurací, na hlavních ulicích nebo na nádražích. Jsou vybaveni cedulkou "potřebuji peníze na operaci", "shořel nám dům" a zpravidla s sebou tahají malé děti.

Žebrák s funkcí oblastního manažera
Vitalij dělá v žebráckém byznysu zhruba sedm let a má 17 podřízených, z nichž většinu tvoří děti. Tvrdí, že dobrý žebrák může za den vydělat kolem 6000 rublů (přes 200 dolarů). Nemusí to přitom být jen v centru.

Děti, které umějí hrát na hudební nástroje nebo mají nějakou zajímavou tělesnou vadu, vydělají prý kolem 8000 rublů za den, zatímco muž na invalidním vozíku oblečený do maskovací uniformy dostane maximálně dva tisíce.

Děti se odkupují od bezdomovců či alkoholiků a některé chudé rodiny je dokonce propůjčují. Zájem je také o nemluvňata, která cikánské či tádžické ženy chovají v náručí. Děti přitom obvykle spí, protože před nástupem do práce dostaly prostředky na spaní nebo lžíce vodky.

Muži, kteří se vydávají za veterány afghánské nebo čečenské války, často sedí s kytarou v podchodech metra a zpívají. Také jezdí na invalidním vozíku mezi auty v místech, kde bývají dopravní zácpy. Tlučou přitom na okénka drahých aut a prosí o peníze na léky.

Skutečný žebrák? Bez šance!
Žebrácká činnost se začala v Moskvě organizovat zhruba od poloviny devadesátých let. Stal se z ní výnosný byznys a nyní se prý spojují skupiny působící také v dalších městech.

Staří a skutečně nemohoucí žebráci dnes v Moskvě nemají šanci. Policisté připouštějí, že organizovaní žebráci vydělávají stovky miliónů dolarů. Žádné řešení však nevidí.

Sovětský zákon, který zakazoval tuláctví a žebráctví, byl zrušen již v 80. letech. A i kdyby platil, nebude možné ho vykonávat. Důvod je prostý. Věznice jsou přeplněné.

,