O tom, zda přijme navrhovaný důkaz, rozhoduje soud sám

Jakub Glogar z Brna si koupil videorekordér. Když se ještě v záruční době objevila závada, která se však projevovala jen zřídka, zhruba jednou za čtyři dny, videorekordér reklamoval. Po vyřízení reklamace bylo v protokolu uvedeno, že se závada během zkoušení neprojevila a reklamace se zamítá. Celá situace se v krátké době opakovala, stejný byl i výsledek reklamace. Když se porucha opět objevila, panu Glogarovi se podařilo zaznamenat ji na videokameru. Chtěl vědět, zda tento záznam postačí v případě soudního sporu jako důkazní materiál, či zda je nutné posouzení soudního znalce. Pokud má Jakub Glogar poruchu zachycenou na videozáznamu, doporučovala bych, aby se ještě jednou obrátil s reklamací na prodejce. Když ani tentokrát neuspěje, bude muset spor řešit soudní cestou. Soud potom zváží, zda je jím pořízený videozáznam dostatečně průkazný a přijme jej jako důkaz o existenci vady, či zda je nutný znalecký posudek a nařídí jeho vypracování.

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, §19, odst. 3: Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do tří pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba přiměřená podle druhu výrobku či služby potřebná k odbornému posouzení vady. Reklamace včetně odstranění vady musí být vyřízena bez zbytečného odkladu, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Po uplynutí této lhůty má spotřebitel stejná práva, jako by šlo o vadu, kterou nelze odstranit.