Na státu požadují zhruba 50 milionů korun, tedy část investice plus ušlý zisk.
Jedná se pouze o zlomek poškozených, jejichž celoživotní úspory či peníze z restitucí zahučely v polovině devadesátých let ve fondu Futurum Aurum. Odhaduje se, že Karmovovi mohla naletět až tisícovka lidí. Sám manažer se doznal ke zpronevěřené částce 200 milionů korun.
"Za dva roky jsem vám neřekl ani slova pravdy, celou dobu jsem podváděl. ... Pochopil jsem, že jste lidé a já zvíře, přitom ruské zvíře," kál se 9. března 1996 v novinách. Teprve tři roky poté byl odsouzen na devět let do vězení, odseděl si polovinu a pak zmizel neznámo kam.
Ministerstvo chyby odmítá
"Ministerstvo financí vždy odmítalo, že by se v souvislosti s výkonem dozoru nad Investiční společností Futurum dopustilo nesprávného úředního postupu. ČR tak nemůže být odpovědná za škody vzniklé podílníkům fondu," komentuje žaloby mluvčí resortu financí Ondřej Jákob. Podílníci chtěli žalovat stát už dříve, ale protože likvidace ISF byla ukončena až letos, po deseti letech, museli počkat.
Ministerstvo financí po Karmovově přiznání začalo ISF prověřovat, vzalo jí povolení k činnosti a zahájilo kontrolu firmy První finanční a stavební koncern. Ta byla s ISF úzce propojena a zřejmě přes ni odtékaly peníze.
"Z trestního řízení také vyplývá, že se v té době dohledatelný majetek pohyboval kolem 170 milionů korun. Nic z toho stát včas nepodchytil," říká Vladimír Zoufalý, advokát zastupující klienty ISF.
Trvalo dva roky od přiznání, než byl dosazen do společnosti likvidátor, majetek se mezitím vypařil.
"Byla to nóbl firma v dolní části Václavského náměstí, všechno z mramoru. Když jste tam přišla, doprovodila vás ochranka, nabídli vám kávu, vypadalo to velmi seriózně," vzpomíná okradená klientka Milada Maková, dnes devětasedmdesátiletá důchodkyně. U Karmova přišla o stovky tisíc korun svých úspor, i ona žaluje stát. O převážně desetitisícové a statisícové částky přišli i další lidé tehdy předdůchodového a důchodového věku. Šlo převážně o restituenty, kteří, na rozdíl od těch mladších, nechtěli investovat do podnikání.
Zhodnocení, které v té době Karmov nabízel, nebylo zas tak výjimečné – zhruba 25 %. Komerční banky měly termínované vklady s podobným úrokem, akciové fondy lákaly na zhodnocení v desítkách procent. Přesná čísla, kolik lidí přišlo s Karmovem o své peníze, nikdo nezná, fond prakticky nevedl účetnictví a poškození klienti se nepřihlásili všichni. Někteří se báli dalších nákladů za soudy, jiní přišli o podílové listy.
V rámci likvidace se do fondu podařilo získat zpět 88 milionů korun od depozitářů Futura (Union banky a Komerční banky) za jejich pochybení při dohledu nad fondem. Klienti si rozdělili 52 mil. Kč, zbytek šel likvidátorům, kteří v ISF působili 10 let.
Lidí, které v devadesátých letech připravili tuneláři o peníze, jsou v Česku desetitisíce. Jen ve fondech přišli Češi do roku 2002 nejméně o 50 miliard korun, z čehož vysoudili zpět 2,2 miliardy. Ministerstvo financí nyní řeší desítky žalob na stát od klientů zkrachovalých kampeliček a 400 žalob klientů Českého národního investičního majetkového fondu.
Historie případuBřezen 1995 9. března 1996 Květen 1998 1999 2002 2004–2008 Leden 2009 Srpen 2009 |
