Restaurace U Gogolů je vlastně obyčejná řadová vilka, jejíž majitel ze zvýšeného přízemí, kdysi obýváku, stvořil "café bar" a z přilehlé zahrady venkovní posezení. Spoře osvětlený jednoduchý výčep "café baru" s běžným domácím dřezem ve stěně mohl být kdysi součástí interiéru bytu. Nad výčepem u stropu poletují pod uschlou dekorativní větví jakési slaměné bábiky, tentýž motiv dekoruje zadní stěnu místnosti.
Šest stolů pro pětici hostí je maximum restaurace. Prostírání leccos pamatuje a kytička barevných slaměnek ve zdobném květináčku melancholicky zneklidní k podzimu, i když okna jsou ještě otevřená slunečním paprskům a čisté vlající záclony voní zbytky léta.
Ale to nám již mladá žena přináší chladivé pivo s mohutnou čepicí pěny a obsáhle přehledný jídelní lístek. V ceně do sedmdesáti korun můžete pozřít některý z dvanácti kuřecích pokrmů (řízek, čína, nudličky, bašta...) anebo raději upřednostníte z výběru masa vepřového?
| RESTAURACE U GOGOLŮ | |
| Na Poříči 1185, FrýdekMístek | |
| otevřeno denně od 13.00 hod., zavírá se dle hostí (někdy až v 5.00 ráno) | |
| Radegast 10° | 12,50 Kč *** |
| Radegast 12° | 14,60 Kč **** |
| Kvalita obsluhy | *** |
| Celkový dojem | *** |
| Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíc. Útratu si platí autoři sami, o hodnocení personál neví. | |
Co takhle "Dědek Josef" (přírodní vepřové maso, sázené vejce, zeleninová obloha - 80 Kč) či Satanova pochoutka? Ne, skutečně tu není podkladem na cibulce osmahnutý hřib satan, nýbrž fatální žampiony, vepřová panenka, sýr a zeleninová příloha (85 Kč). Někomu stačí jen míchaná vejce na cibulce či na slanině (25 Kč), někdo si smlsne jen na sýrové topince (22 Kč). Sjednat si můžete i pizzu pro dva (80 Kč).
My si však poručíme hermelín v bramborovém placku (75 Kč). Ano zajisté, je to ten placek čili placka bramborová. Na oválném talíři s bohatou oblohou chutná dozlatova opečený hermelín, podoben koblížku z pohádky, znamenitě! A k tomu regionální rádio Čas vyhrává kratochvilné šansony...
Ale řeč tu je především o zahradě hospůdky, příjemné svou až účelovou strohostí. Žádné chodníčky vysypané barevným štěrkem, žádné osvětlení intimit zákoutí a pečlivě střižený trávník geometrických tvarů, neslyšné našlapování personálu v livreji.
Když se vykácejí ovocné stromy a keře angreštu, pak lze na uvolněný prostor postavit devět obyčejných laťových stolů s lavicemi. Žádný plast. Kolik se sem vejde lidí, těžko lze odhadnout. Před sluncem i deštěm některé kryjí tři velké slunečníky, ale to není podstatné. Důležitý je přísun piva z bočního okénka ve zdi domu, z kamrlíku kdysi pro nářadí. Pivo tu doslova teče proudem a zahrádka je v podvečer stále plná.
Nejčastější klientelou zdají se býti v barevných dresech cyklisté místního spolku, jejichž stroje jsou opřeny o přilehlé ploty. Po jistě nezanedbatelných výkonech na trati nyní zcela zaslouženě bujaře popíjejí, hlučně vyprávějí neuvěřitelné historky a tropí jiné taškařice.
K nošovickému pivu si tu s nimi dáme uleželé tvarůžky s octem i cibulí a chléb s máslem (27 Kč). Pochoutka, o které jistý zcestovalý gurmán prohlásil, že to je nakonec to nejlepší, co ve světě jedl! I zde servírované ovarové koleno je proti tomu jen chrastítkem pro batolata.
Hvězdná slza skápla z oblohy a my odcházíme, ač poněkud upatláni tvarůžky, přesto hrdě a zpříma. Nikoliv však již zlíbat ústa žen.
