Náměstka ministra financí Petera Chrenka před půldruhým rokem přivedl exministr Miroslav Kalousek.
"Po pěti letech řízení poradenské firmy Ernst&Young na Slovensku jsem se dostal do rutiny a rozhodl se dát si pauzu. Nějaké peníze jsem měl vydělané, novela zákona o dani z příjmu pro mě byla výzva," říká Chrenko, proč nabídku přijal.
"Exministr Kalousek vždycky říkal, ať bereme státní službu jako zajímavou stáž," říká Radek Šnábl, ředitel mezinárodněprávního odboru ministerstva financí.
Útvar řídí dva roky, předtím dělal poradce ministrům financí. Na něm závisí, jestli Česko uspěje v mezinárodních arbitrážích a sporech, a to, kolik peněz z pohledávek po splatnosti vydobude zpátky. Podle něj je práce pro stát neocenitelnou zkušeností.
"I chytří lidé mimo státní systém neumějí se státní správou komunikovat. Stráví měsíce času korespondencí se státními úřady, než se dostanou, kam chtějí," říká.
A služba státu podle něj umění komunikace vylepší. Z takové stáže si manažeři odnášejí nejen znalost systému, ale i cenné kontakty, což posléze zvýší jejich cenu na trhu.
Podle Lucie Teisler, šéfky headhunterské firmy AndersonWillinger, může mít práce pro stát i stinné stránky. "Abyste mohl udělat nějaké rozhodnutí, musíte často udělat něco pro někoho jiného, jste stále pod tlakem. Nemůžete zůstat naivně čistý, protože byste vůbec nic neudělal," říká.
Pokud se rozhodnou přejít ze soukromého sektoru ke státní správě schopní lidé na nižší pozice, kvůli platu a kontaktům to nebývá. Jdou tam často za někým, komu věří a pro koho chtějí pracovat. Příliv talentů zvenčí obvykle následuje po změně ve vrcholovém vedení státního úřadu. Příkladem je příchod talentovaných lidí do CzechInvestu za vedení Martina Jahna.
Po nadšení frustrace
"Do státní správy jsem přišel s naivními představami," přiznává dnes náměstek Chrenko.
"Od dobré myšlenky k její realizaci je v byznysu poměrně krátká doba, ve státní sféře to tak rychle nejde. Fungují tam jiné postupy a na všechno jsou lhůty," říká.
Připomínkové řízení, kdy se státní úřady vyjadřují k nějaké změně zákona, vypadá zcela jinak, než je tomu při změnách ve firmě. Zatímco u soukromníka lidé navrhují, jak věci vylepšit a problémy vyřešit, státní úředníci často reagují opačně – argumentují, proč ke změně nemůže dojít, a hledají na návrhu chyby.
Chrenkovo působení na ministerstvu by mělo podle původní dohody s exministrem Kalouskem skončit v říjnu. Daňový expert se netají tím, že nabídky zvenku dostává pořád, bývají přitom ve zcela jiných finančních kategoriích.
"Frustruje mě pomyšlení, že po změně vlády by se všechno muselo prosazovat znovu," váhá při odpovědi na dotaz, jestli přece jen nezůstane, bude-li požádán.
Vedle lidí, kteří si přišli do státního úřadu jen něco vyzkoušet či dokázat, existuje i skupina vysoce postavených úředníků, kterým se tam vyloženě líbí a svou kariéru mimo státní úřad si nedovedou představit. Oceňují, že řeší zajímavé věci, mají možnost cestovat a setkávat se se špičkami ve svém oboru z různých zemí.
"Asi bych nebyl zdatný obchodník," tvrdí o sobě bez okolků Jan Knížek, vystudovaný ekonom a vrchní ředitel České daňové správy.
Před lety zažil nucený odchod z ministerstva financí, krátkou zkušenost s podnikáním a pak návrat k úředničině. "Cítím se tady jistěji, vím co a jak, umím se tu pohybovat," shrnuje výhody práce pro stát Knížek.
Ze zdravotnictví k farmaceutům
Podle Evy Kyselé z personální společnosti Hays existují ve státní správě sektory, odkud není vůbec žádný problém naopak plynule přejít do privátní sféry. Po lidech z ministerstva zdravotnictví rády sáhnou farmaceutické firmy, po ministerských právnících advokátní kanceláře.
Nejvíce lidí, kteří z privátní sféry přišli na pár let zakusit státní správu, prochází zřejmě ministerstvem financí. Platí to například pro bývalou náměstkyni Danu Trezziovou, dnes partnerku advokátní kanceláře Procházka, Randl, Kubr, exministra Pavla Mertlíka, hlavního ekonoma Raiffeisenbank, nebo Jiřího Rusnoka, ředitele ING penzijního fondu.
Zvláštní kategorií státních úředníků jsou ti, kteří se věnují evropské agendě. Evropská unie (EU) přinesla totiž nejen spoustu byrokracie, ale i štědré dotace. Pracovat ve státním úřadě, jehož prostřednictvím se čerpají dotace z fondů EU, vyžaduje určité schopnosti, flexibilitu a znalost jazyků. Požadavky jsou tedy podobné jako v soukromé sféře.
Útěk před státní sférou
Umístění bývalého státního úředníka na komerčním trhu práce nebývá vždy jednoduché.
"Většina adeptů podléhá dojmu, že soukromá sféra je v první řadě štědrá a až posléze náročná," říká Ondřej Hlaváček, partner headhunterské společnosti Neumann & Partners.
Pokud se státní úředník rozhodne opustit své místo a zkusit to v komerčním sektoru, dělá to podle Hlaváčka proto, že potřebuje do zcela jiného prostředí a doufá, že hůř než ve státním být nemůže. Pokud v byznysu nikdy předtím nepracoval, nastává problém – často nechápe konkurenci uvnitř firmy. Tam není kariérní postup dán počtem odsloužených let, ale kvalitou práce. Pro ty schopné je to výhoda, protože je státní správa v kariéře brzdila.
Dobrou zkušenost má Hlaváček s bývalými profesionálními vojáky ze zahraničních misí – jsou pracovití, disciplinovaní a znají cizí kultury a jazyky. Uplatňují se nejčastěji v obchodu.
