Podle Evropské agentury pro životní prostředí během let 1996 a 2012 narostly ceny oblečení o pouhá tři procenta, zatímco spotřebitelské ceny obecně narostly o šedesát procent. Prakticky je tak možné pořídit si tričko ve slevě z módního řetězce s rychlou módou za stejnou cenu jako čtvrtku másla. Oblečení je dostupnější než kdy dřív a mnohem rychleji se tak stává zbožím s velmi rychlou spotřebou.
Recyklace textilu se v Evropě nevyplatí. Pětina oděvů putuje zpět do Asie |
Jenže, co je levné, toho si nikdo neváží. A to platí i v tuzemsku. Podle údajů ministerstva životního prostředí Češi ročně vyhodí 120 až 180 tisíc tun textilu. „Do tohoto čísla se ale nezapočítává odpad vzniklý činností firem,“ říká Petra Roubíčková, tisková mluvčí ministerstva životního prostředí.
Textil představuje zhruba čtyři až šest procent z komunálního odpadu. To je však jen část negativního vlivu tohoto oboru na životní prostředí. Je potřeba započítat i to, kolik surovin se musí vyprodukovat, jak velký objem vody a chemikálii vyžaduje přeměna vlákna či tkaní a barvení látek. Anebo množství pesticidů, které se spotřebují při pěstování bavlny.
Podle studie Evropského parlamentu v roce 2015
|
Na druhou stranu je takzvaná rychloobrátková móda na ústupu. Obchodní model, který je založený na přebírání stylu módních přehlídek, následným dodáním šatů v krátkém čase za nízké ceny a obvykle také za použití materiálů nižší kvality, už pro generaci Z (lidí narozených v polovině devadesátých let) není tak atraktivní. Secondhandový internetový obchod thredUP uvádí, že mileniálové si na oblečení z druhé ruky zvykají dvaapůlkrát rychleji než starší věkové skupiny.
Archivní video: Umělkyně vytvořila „největší šatník světa.“ Je v něm život jednoho člověka:
4. ledna 2019 |
Oděvy se často stávají odpadem již na ramínku v obchodě
Dalším způsobem, jak textilní průmysl odlehčit, je recyklace oblečení, respektive takzvaná “downcyklace”, tedy proces, kdy se vzniklý odpad zužitkuje ve své původní podobě. Tomu se v České republice věnuje řada firem, provozující kontejnery na textil. Například společnost Dimatex CS, která mimo jiné z textilu z přibližně dvou tisíc kontejnerů vyrábí čisticí hadry. Z kontejnerů sociálního družstva Diakonie Broumov je textil využíván na materiální pomoc sociálně slabým občanům a rodinám, na drobný prodej a průmyslové zpracování.
Textilní průmysl
|
Do kontejnerů Dimatex CS lidé ročně hází asi 6,5 tisíc tun textilu. Sociální družstvo Diakonie Broumov sváží čtyři až 4,5 tisíce tun oblečení a ekologicko-charitativní projekt Potex sváží z kontejnerů v okolí Prahy 2,5 tisíce tun.
Všechny tři společnosti se ale shodnou na tom, že se kvalita oblečení v kontejnerech zhoršuje.
Podle jednatelky společnosti Potex Lenky Harcubové je to dáno trendem fast fashion, “Oděvy se často stávají odpadem již na ramínku v obchodě, anebo po jednom nošení. Bohužel textilní průmysl je na druhém místě jako znečišťovatel životního prostředí a to hned po ropném průmyslu,” říká Harcubová. Obsah kontejnerů Potex je proto z asi deseti procent tvořený očividným odpadem, po roztřídění se toto množství může blížit až ke třiceti procentům.
“Návazně na růst levného a rychloobrátkového oblečení v obchodech se snižuje kvalita textilu, a tím i možnost jeho dalšího upotřebení,” souhlasí předseda družstva Diakonie Broumov Pavel Hendrichovský.
Třídění textilu povinně
Zhoršující se kvalita není jediným problémem skupin, které se starají o textilní odpad. Například Diakonie Broumov si v roce 2017 prošla krizí, kdy kvůli nedostatku peněz musela propouštět zaměstnance. Podle slov Hendrichovského se družstvu podařilo největší problémy překlenout. Přetrvávajícím problémem sociálního družstva je rozpor finanční likvidace použitého textilu.
“‘Odpadovým’ firmám, které textil svezou a všechen ´pouze´ zlikvidují, se za to platí, oproti firmám, obdobného charakteru jako je Diakonie Broumov, jež se zabývají recyklací a smysluplně vrátí do oběhu přes 70 procent získaného textilu, ty zůstávají bez příspěvků,” vysvětluje Hendrichovský. Pro Diakonii Broumov to znamená náklad víc jak 100 tisíc korun měsíčně za likvidaci odpadů.
Znečištěný materiál likviduje na vlastní náklady i Dimatex. Podle ředitelky organizace Jany Procházkové jde o 450 tun špinavého nebo plesnivého textilu ročně. “Tato skutečnost má obrovský vliv na ekonomickou kondici firmy,” přiznává ředitelka společnosti Dimatex CS Jana Procházková. „Vytříděný, ale nepoužitelný materiál nevyhazujeme. Slouží buď jako alternativní palivo, nebo surovina pro výrobu granulátu Wootex.”
V příštích letech by ale textil měl vymizet z komunálního odpadu úplně. Evropská unie totiž v roce 2018 schválila soubor opatření takzvaného oběhového hospodářství, které si dává za cíl shromažďovat do roku 2025 všechny textilie odděleně od ostatního odpadu. Vedle již známých kontejnerů na papír, sklo nebo plast by tak měl do pěti let přibýt ještě jeden.
Archivní video: Z použitého oblečení se vyrábí příměsi do bankovek