"Chlapi si většinou pořizují nějaké šunky z bazaru, které jsou za chvíli nepojízdné, a pak chodí a stěžují si," shrnuje osud většiny státního odstupného odborář OKD Lumír Krečmer. Na druhou stranu jsou však i případy, kdy se z odstupného zrodila nová firma.
"Vzal jsem všechny rodinné úspory a odchodné a založil si zubní laboratoř. Manželka je zubařka a teď pro ni budu dělat zubní náhrady," říká Svatopluk Himmel, kterého loni propustila po 27 letech ocelárna Vítkovice.
I když se odbory snažily udělat studii, která by využití odstupného zdokumentovala, zatím se to nepodařilo a zbývají jen odhady.
"Sedmdesát procent peněz se spotřebuje na auta, pití a podobně, třicet procent si pak lidé uloží nebo je použijí pro další výdělky," tvrdí Krečmer.
Sociální program, který doprovází od začátku devadesátých let útlum uhelných i rudných dolů, přitom doposud přišel stát na více než deset miliard korun.
Přestože se havířům peníze často rozkutálejí, odbory to nepovažují za nic abnormálního.
"Původně jsme si mysleli, že peníze budou opravdu třeba na rozjezd podnikání, jako to bylo například v severní Itálii. To se však nepodařilo a z odstupného se stala taková náplast," vysvětluje jeden z šéfů hornických odborů Jan Sábel. "Zaplatili jsme si sociální smír a zdraví havířů," dodává pak jeden ze státních úředníků.
Stát také připouští, že z obavy před velkými útratami odstupného nyní při nových programech doporučuje vyplácet peníze postupně. "Pro horníky z hnědouhelných dolů je navržen program, že budou dostávat výplaty měsíčně," upozornil náměstek ministra průmyslu František Kubelka.
První horníci, kteří těžili hnědé uhlí, dostali peníze loni, a to po stávce v Dolu Kohinoor na Mostecku. "Dostal jsem osmdesát tisíc na odstupném. Zrovna v té době mi shořela televize, takže jsem koupil novou, část peněz jsme vložili s manželkou a třemi dětmi do dětského letního tábora a zbytek máme uložen na horší časy," prozradil Karel Hoffmann, který loni na jaře vstoupil spolu s dalšími horníky do stávky a v podzemí Kohinooru strávil více než tři týdny.
Mnohem větší sumy se daly získat v uranovém průmyslu za podmínky, že havíři vydrželi v radioaktivním podzemí více než deset let. "Šikovný havíř si jako odstupné odnesl i 400 tisíc korun, v průměru jde však o částky kolem 250 tisíc," uvedl generální ředitel státního podniku Diamo Jiří Jež.
Také tyto peníze havířům nové šance většinou nepřinesly. "Z odstupného se doplácí leasing na auto nebo se kupují baráky. Že by to někdo rozjel v podnikání, to myslím nehrozí," říká Stanislav Penc z Hamru na Českolipsku, který strávil v radioaktivních dolech celkem 12 let. Jeho případ je však do značné míry atypický při odchodu z uranové firmy nedostal nic a nyní podniká.
"Neměl jsem naplněny všechny podmínky tak, abych odstupné dostal, ale já už jsem to nemohl vydržet. Tak jsem šel," dodává Penc.
Využití statisícových sum, které si po více než deseti letech v podzemí mohou horníci odnést domů, se příliš nevymyká ani zkušenostem sousedních zemí. Například polští havíři, kteří dostávají po odchodu z dolů v přepočtu více než půl milionu korun, rovněž špatně odolávají svodům peněz.
Hlavní hornický institut nedávno zveřejnil studii, že pouze 56 procent bývalých horníků využilo získaný obnos na investici přinášející další zisk, desetina šla do podnikání či na bankovní konta a zbytek zmizel obdobně jako u nás - horníci nakoupili automobily, nábytek, opravili či koupili domy, další část projedli a propili.
Program odstupného byl v loňském roce schválen státem také pro propuštěné oceláře. V jejich případě kabinet nakonec rozhodl, že sumu nedostanou najednou, ale ve dvou částech. Odbory dokonce podporovaly, aby byla výplata odchodného ještě více rozdělena.
"Měli jsme obavy, že někteří z propuštěných peníze sami rychle rozfofrují nebo je o ně připraví děti. Ale pak jsme si řekli, že to necháme na nich," řekl ekonom odborové centrály Vítkovic Věnomír Merta. Firma loni propustila bezmála tři tisíce zaměstnanců, z nichž má nárok na desetiměsíční odstupné téměř sedm set.
"Už jsme rozdělili více než padesát milionů korun zhruba šesti stům lidem," řekl vedoucí vítkovického poradenského a rekvalifikačního centra Marian Dobiáš. Desítky propuštěných hutníků podle něho začaly podnikat, někteří si našli práci a zhruba polovina z příjemců odchodného je nyní bez zaměstnání.
Hutníkům také stát na podnikání vyčlenil extra peníze v programu Start, z něhož mohou získat bezúročnou půjčku. Té, ve výši půl milionu korun, využil například Radek Wantula, kterého po patnácti letech propustily z práce Třinecké železárny a jenž je nyní majitelem obchodu s hardwarem a střediska počítačových služeb.
Obrázek oceláře však Wantula příliš nesplňuje - v železárnách byl totiž správcem počítačové sítě.
