Ovar a pivo, či klotový rukáv? U Helbicha znají obojí

Mohou se v jedné hospodě scházet nažehlení úředníci a lidé, jejichž životním motorem je sklenice piva plující k ústům přes hutný prstenec cigaretového kouře? Ano, ale musí se na to chytře, řekli si majitelé podniku U Helbicha v ostravské části Bělský les. Pro pivaře udělali čistokrevnou strohou pivnici s nekonečně vysokým stropem a pro zbytek světa slušnou restauraci. Obě části dělí jen bledý závěs, schůdky a zástěna ze dřeva. Když majitel ve třicátých letech hotel Bělský les postavil, měl jasnou ambici: hotýlek za městem, v klidu u lesa. Podařilo se mu to, podnik býval velmi populární. O několik desítek let později však hotel obklíčily panelové domy rozpínajícího se města. Podnik sice přišel o původní, téměř aristokratický ráz, ale rozhodně nezůstal pokořen ve stínu betonového sídliště. Zachoval si pozici chlapa, který i v nepřízni osudu stojí pevně na svém místě s hlavou sebevědomě vztyčenou vzhůru. Jen klientela se pozměnila. Podnik už nežije z výletníků a lidí, kteří si vyjeli odpočinout či v klidu pojíst a popít. Hospodu živí pivaři, o něž není na sídlištích nikdy nouze, a také úředníci z nedaleké radnice, kteří v komfortnější části lokálu projídají své stravenky. Soužití chlapů, kteří často dýchají jen pro svůj ranní doušek, a navoněných úřednic s vyčesanými drdoly či jejich kolegů v tesilových kalhotách nižší kategorie je v této hospodě velmi zajímavý. Několik let byl "úřednický" ostrov v hospodě oddělen pouze průhlednou zástěnou ze dřeva. Postupně však získali hosté, kteří chodí do hospody obědvat, více soukromí a tuto část podniku, která je (jak jinak) o tři vysoké schody výš než pivnice pro pivní póvl, oddělil nevzhledný zelený závěs. Tyto dvě kasty hostů se navíc vůbec nemusí potkat. Do restaurace totiž vedou zvláštní dveře přímo z ulice. Hezké dřevěné, s verandou, které ani vzdáleně nepřipomínají okopaný kovový vchod do pivnice na opačném pólu budovy. Vejít do pivnice připomíná zvláštní rituál. Vypadá asi takto: hranatá ruka s letitou špínou za nehty navyklým pohybem opírá dlaň o sytě zelené kovové dveře a vkládá prsty pod sotva viditelné madlo. Muž zatáhne za vrata, jež připomínají spíš vstup do protiatomového krytu než vchod do hospody, a kymácivým krokem vplouvá dovnitř. Už brzy dopoledne to tady hučívá jako v úle a pilní ranní pivaři zaklánějí jeden půllitr dvanáctistupňového radegastu za druhým. Není to hučení, kdy člověk neslyší vlastního slova. Dopoledne mívá hluk v pivnici monotónní barvu připomínající teskný tep nádražních hal. Během dne se osazenstvo většinou několikrát obmění. Jsou však i výjimky - většinou kolem dní, kdy se vyplácejí sociální dávky. Poslední nápor zažívá podnik kolem desáté večer, kdy do něj vtrhnou dělníci z odpolední šichty. Příliš si však neužijí, protože mají jen hodinu na to, aby svlažili svá hrdla. Obsluha navíc bývá nekompromisní a začíná počítat už v půl jedenácté. Krátce poté většinou zhasne světlo v dřevěném altánu s pípou, ze které celý den prýští pivo, jež sice neurazí, ale mezi perly z vyhlášených hospod nepatří. Nabídka jídel je velmi pestrá a jídelníček čítá neuvěřitelných sto padesát položek. U Helbicha nabízejí tradiční jídla i pokrmy velmi lákavých jmen. Mezi takové patří například Karibská směs nebo Hubertova vášeň. Za hřích stojí i Gurmánské plato či Tři druhy masa na grilu a la Kalifornia. Výborná je hovězí polévka se smaženým hráškem. Co je v tomto podniku hitem? Ceny! Dvanáctka se vejde pod patnáct korun, patnáct deka ovarového kolena stojí pětadvacet. A pivo a ovar dopoledne ve slušné pivnici či v létě na pivní zahrádce - to lidé, jejichž kojnou je hospoda, jistě ocení. U Helbicha to vědí.

U HELBICHA

Ostrava, U Bělského lesa Otevřeno: Pivnice Pondělí-pátek: 9 - 23 hodin Sobota, neděle: 10 - 22 hodin Restaurace Pondělí-pátek: 11-23 hodin Sobota, neděle: 11-22 hodin

Žádná hvězdička je nejméně, pět nejvíce. Útratu si platí autoři sami, personál o hodnocení neví.

Radegast 12° 14,90 Kč **
Kvalita obsluhy ***
Celkový dojem ***