"Pocházím tady kousek, ze Slatinic. Jako dítě jsem s tátou musela pravidelně sbírat švestky. Když jsme byla malá, bývalo jich i na Hané hodně a nic jiného se v podstatě nepálilo. Vůbec mě taková práce jako holku nebavila. Kdepak by mě napadlo, že se tím jednou budu živit. Teď když si vzpomenu, jak táta taky pálil, ale ještě postaru, používal vysířené sudy. No krása," vypráví mladá žena.
Jejich pěstitelská pálenice je jednou z mála na Olomoucku, která už "jede" i teď v srpnu. Je potřeba přepálit kvas z třešní. Ten má na správné kvašení jen čtyři týdny. Po této době začne vyprchávat alkohol a začíná octovatět.
"Osobně mám třešňovici nebo višňovici nejradši. Je taková jemná. Ale obdivuji lidi, co mají trpělivost a trhají se s tím. Třešně nebo višně nemůžete setřást, posbírat ze země. Musíte je otrhat. Je to asi nejpracnější kořalka," míní Jadrníčková. "Ale švestky jsou švestky. A chlapi na Hané taky dovedou vyrobit pěkně dobrou slivovici," oponuje její manžel.
Švestek lidé už moc nevozí. V okolí po někdejší „epidemii“ šarky stromů očividně ubylo. "Sázejí se sice nové stromy, ale jde většinou o jugoslávskou odrůdu. Její plody už na pálení nejsou tak dobré, málo tečou," vysvětluje Jadrníčková.
A tak lidé mající zálusk na domácí kořalku dělají kvas z nejrůznějších druhů ovoce: z třešní, višní, meruněk, jablek, hrušek, mirabelek i dalších plodů. "Třeba jsem nevěřila, jak dobré můžou být bezinky. Pak jeden pán přivezl bezinkovou šťávu. Přepálili jsme ji a výsledkem nebyl pouhý alkohol, ale přímo lék!" zdůrazňuje žena. Na druhou stranu se setkala s případem, kdy muž přivezl v jablkách zamíchané okurky a rajčata. "No všechno zase nepřepálíme...," dodává s významným pohledem.
Při volbě suroviny, ale také při přípravě kvasu někdy začátečníci chybují. Domnívají se, že do kvasu lze dát třeba nahnilé nebo nezralé plody. "Ale tohle všechno je i po přepálení v kořalce cítit. Občas se dokonce stalo, že jsme museli dovezený kvas nakonec vylít do kanálu. Což je škoda. Kvas musí být z dobrého, vyzrálého ovoce, žádné stopky, lístky. Jako by si ovoce člověk chystal na zavaření," objasňuje spolumajitelka pálenice.
Na myšlenku začít s tímhle prastarým řemeslem přišli Jadrníčkovi na příhodném místě. V hospodě. "Bavili jsme se na tohle téma s kamarády a najednou nám ten nápad připadal dobrý. I tak jsme ze začátku hodně nocí nespali. Byl to pro nás docela velký skok začít podnikat," vzpomíná kdysi v olomouckém pivovaru pracující chemik Jadrníček.
Navíc jim hned na počátku specializovaná firma prodala závadný přístroj - lihové měřidlo, kvůli kterému se kalila slivovice. "Bylo to těžké. Nevím, jestli bych se do všeho znova pustila. I když teď už to bývá prima. Lidi tady dvě i tři hodinky u pálení posedí, dívají se, jak jim teče, povídáme si, někdy přivezou kytaru, zpívá se. Užijeme si i legraci," povídá Jadrníčková.
