Pro Jiřího Navrkala a jeho rodinu bylo úterý posledním dnem, kdy ještě účtoval drobným pěstitelům ovoce za vypálení jejich kvasu nižší cenu.
"Některé švestkové kvasy, které lidé přinesli, by normálně ještě měly čas, ale jejich majitelé trvali na tom, že slivovici chtějí vypálit ještě za levno," dodává Navrkal.
Vyšší spotřební daň totiž zvýší cenu vypáleného litru stoprocentního alkoholu o osmatřicet korun, a tak litr běžné padesátiprocentní slivovice podraží o devatenáct korun.
A proto se rodina Navrkalova snaží v posledních dnech roku vyhovět co největšímu počtu zahrádkářů a připravit jim levnější pití.
Pracují na plné obrátky: před šestou hodinou ranní je budíček, pak nanosí ke kotli dřevo, přivalí k nálevce konve s kvasem a celodenní dřina může začít.
"Lidem to asi stojí za to. V létě jsme kvůli meruňkám jeli čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu. Teď přece jen můžeme v jedenáct večer skončit. Minulé roky jsme pálili ještě v dubnu, teď už nebude co pálit ani v lednu," říká Navrkal mezi nošením dalšího dříví k rozpálenému kotli.
Jeho manželka Věra mezitím odpouští další vypálené decilitry právě zrozené slivovice. Line se z ní vůně jako z horkých švestkových povidel.
"Někdo má radši silnější, kolem šedesáti stupňů, to hlavně starší lidé. Dají si jen jednu skleničku, ale ta musí být cítit. Mladší chtějí raději slabší, kolem padesátky.
Kvalita pálenky však záleží na přineseném kvasu. Ze špatného se dobrá pálenka neudělá," tvrdí zkušeně. Pro manžele Navrkalovy je výroba kořalky od roku 1997 jediným zdrojem obživy. A pálením jejich práce nekončí.
"V osm večer chceme skončit s pálením, abychom stihli nachystat papíry," vysvětluje manželka. "Od nového roku nebudou chodit kontroly z finančního, ale z celního úřadu. A ti si přijdou svou agendu na silvestra převzít. Do půlnoci se do postele nedostaneme," konstatuje Věra Navrkalová unaveně.
