Řídit finance, vést zaměstnance a získat a hlavně udržet zákazníky se učili za pochodu.
Ještě před jedenácti lety doslova pochodovali po Praze s batohy plnými papíru. Chtěli si přivydělat a přišli na to, že nově se rodící firmy ocení, když nebudou muset ztrácet čas sháněním a nakupováním všeho, co lidé v jejich kanceláři potřebují.
"Neměli jsme od začátku myšlenku. Přišla sama. Když jsme si přivydělávali ve velkoobchodu s papírem, stalo se, že najednou pro jednoho zákazníka nebylo zboží. Byla to ostuda. Tak jsme jeli, koupili papír jinde a dovezli mu ho metrem. On byl rád, že pro něj nemusí, a nás napadlo, že právě ta služba má hodnotu," líčí prvopočátky firmy Papirius Petr Sýkora.
Ve svých třiceti letech (a jedenatřiceti v případě Jana Černého) dnes vlastník Papiria řídí firmu s obratem přes 1,1 miliardy korun ročně a zhruba pětistovkou zaměstnanců.
Firmu dovedli už na sousední Slovensko a typické červené a bílé dodávky s nápisem Papirius se tři roky proplétají ulicemi také v maďarské Budapešti.
Z konkurence strach nemají
Náskok, který si vybudovali tím, že byli první, kdo firmám začal kancelářské stoly vybavovat na klíč, se jim daří držet.
"S kopírováním našeho konceptu bojujeme pořád, ale dnes už se toho tolik nebojíme. Celek je neokopírovatelný," říká Sýkora.
|
|
Po jedenácti letech podnikání ve světě drobností, které jsou k vidění na stolech v kancelářích firem, dokonce Petr Sýkora a Jan Černý už svým klientům radí, jak co nejvíce ušetřit na nákupu kancelářských potřeb.
Ti největší ročně utratí za papír, náplně do tiskáren, tužky, svorky a stovky dalších věcí desítky milionů korun ročně.
Díky tomu mezi své zákazníky přilákali i velké banky a státní úřady, které patří mezi největší konzumenty zboží nutného pro práci svých zaměstnanců.
Začátky s batohem a žigulíkem
V roce 1993, kdy si osmnáctiletý student ekonomie Petr Sýkora a o rok starší student druhého ročníku právnické fakulty Jan Černý založili firmu, by se zaklepat na dveře velké banky moc neodvážili.
Nabídnout tabelační papír (dříve se dával do počítačů, měl na okrajích dírky), tužky a sponky na papír, což byl jejich první sortiment, nejdřív zkoušeli spíš v malých a středních firmách. Ty dodnes tvoří páteř jejich klientely, a jakmile se Papirius vydal za české hranice, oslovil i tam nejdříve menší firmy.
Mezi prvními zákazníky byla Praha 2
S novým oblekem a motýlkem se před lety do ulic na lov zákazníků vydal Petr Sýkora. Dodnes se tomu sám směje, protože nemá typicky dravé vystupování obchodních zástupců. Jeden z prvních, kdo dvěma mladíkům nechal vydělat, byl Obvodní úřad pro Prahu 2.
Jan Černý mezitím zajišťoval faktury a zboží rozvážel půjčeným žigulíkem. Oba pracovali ve volném čase, který jim zbýval mezi přednáškami na vysoké škole.
"Kancelář jsme neměli. Objednávky nám chodily na veřejný fax, který byl na hlavní poště," vzpomíná Sýkora. Už v prvním roce za dodávky utržili statisíce korun a museli najmout prvního zaměstnance, který dodnes pro Papirius pracuje.
"To byl jeden náš spolužák a vlastně jediný člověk, který k nám nastoupil ze známosti," směje se.
Nabízí tisíce druhů papíru
Jejich sklad v Rudné u Prahy, kde sídlí i oba šéfové, je poměrně nenápadná světlá budova, podobná těm ostatním v logistickém areálu na okraji metropole.
Papirius dnes sází na promyšlený systém rozvážek. Garantuje, že cokoliv ze čtyř tisíc druhů zboží z jeho katalogu vám dokáže dovézt přímo do kanceláře do druhého dne. Pokud to nesplní, zákazník nemusí za zboží zaplatit vůbec.
Konkurence pořád roste
Tohle jsou právě detaily a novinky, kterými se snaží stále držet o několik kroků před svými konkurenty. Do byznysu s kancelářskými potřebami není tak obtížné se pustit, a tak může konkurence vyrůstat v podstatě neustále.
Z jediného skladu u Prahy, který je už několikátý, do nějž se neustále rostoucí firma musela přestěhovat, zásobují všechny své české zákazníky. Téměř devadesát rozvážkových aut denně kmitá po celé zemi.
"Je to takhle nejefektivnější, nevyplatí se mít víc skladů po republice," líčí Sýkora.
S výjimkou prvního roku podnikal Petr Sýkora s Janem Černým vždy se ziskem.
Loni obrat přesáhl 1,1 miliardy korun a jak firma expanduje do zahraničí, roste ještě rychleji. Stomilionovou hranici překonali v roce 1997.
"Každý milion až do toho dvacátého jsme slavili. Dnes už ne. Teď nás nejvíc baví expanze. Do sedmi měsíců jsme schopni otevřít pobočku ve světě," vysvětluje Sýkora, který kvůli tomu, aby zvládl expanzi do zahraničí co nejlépe, začal po letech znovu studovat.
Prodat firmu? Ještě ne
Nutnost vydat se za hranice Česka pocítili majitelé firmy Papirius v druhé polovině 90. let. Doma se jim sice dařilo skvěle, ale na konferenci svých protějšků v západní Evropě pochopili, že v evropských měřítcích je Papirius vlastně malý.
"Nikdo z Východu tam tehdy nebyl a čím dál víc jsme si uvědomovali, jak je náš nápad opravdu dobrý," říká. Před čtyřmi lety tak založili pobočku na Slovensku, o rok později v Maďarsku.
"Jsme na dobré cestě stát se východoevropskou jedničkou. Je pár firem podobných nám, které jsou ve dvou středoevropských zemích najednou, ale nikoliv ve třech," tvrdí Sýkora.
Kdyby se Sýkorovi s Černým zachtělo skončit s podnikáním a prostě si začít jen užívat majetku, už dnes by si to mohli dovolit. Několikrát je oslovili světoví hráči či finanční investoři, že od nich Papirius koupí. "
"Asi existuje částka, za niž bychom byli ochotni prodat, ale ještě je brzy. Jsme schopni firmu ještě dlouho posouvat dál. A navíc, je to úžasně zábavné," směje se Sýkora.
