Peníze sobě

Výběrčí daní nejsou zrovna oblíbení. Jak by také mohli být. Brát někomu peníze, které vydělal, je ve všech ostatních případech krádež. Stát však tyto úředníky potřebuje - bez peněz od svých oveček by nemohl fungovat. Důchody, sociální dávky, školství, armádu a řadu dalších věcí nelze řešit jinak. Ovšem pořád se vrací neodbytná otázka: Neplatíme státu zbytečně moc? Vládní úředníci si myslí, že ne, a v rámci léčby státních financí uvažují spíše o dalším zvyšování daní. Ale komu by se chtělo živit stále houstnoucí řady státních zaměstnanců, lepit díry po chybných rozhodnutích bank či sypat miliardy do pohrobků komunistického těžkého průmyslu?

Asi málokomu. Tím spíš, když si naplno uvědomí, že tam směřují jeho vydělané peníze. Moc s tím dělat nejde, řekne si poctivý, snad u příštích voleb. (Jde to hned, stačí neplatit daně, namítne podvodník).

Ale i Mirek Dušín může najít řešení, kdy dá část svého výdělku na vlastní budoucnost, a ne v podobě daní státu - penzijní připojištění, investici do vlastního bydlení, a od příštího roku snad i životní pojistku.

To všechno lze odepsat z daní a do budoucna dává větší nezávislost na státu. Věřit, že na stará kolena vrátí, co mu člověk v rozkvětu svých sil dal, může jen velký naiva. Anebo pravověrný komunista.