Pension pro svobodné pány

Divadelní hra Seana O'Caseyho s názvem Bedtime Story zřejmě uhranula režiséra Jiřího Krejčíka: vrátil se k ní hned třikrát. V pražském Činoherním klubu se jeho autorská inscenace hrála s mimořádným úspěchem několik sezon. Z jevištní verze vychází i film Pension pro svobodné pány s Jiřím Abrhámem a Ivou Janžurovou v hlavních rolích, který přišel do kin v roce 1967. Jiří Krejčík se však ke šťavnaté komediální lásce vrátil i v televizní inscenaci využívající hereckých dispozic Jiřího Menzela a Jiřiny Jiráskové. Konverzační veselohra rozehraná ve starosvětských kulisách je totiž právě takovým příběhem, v němž mohou společně excelovat dvě vyzrálé herecké osobnosti. O'Caseyho hru Krejčík situoval i na filmovém plátně do nezastřeně "divadelního" prostoru rozhýbaného vtipnými dialogy i jemně variovanou ústřední situací. Příběh se odehrává někdy na počátku století během úplňkové noci, kdy si mladík Mulligan tajně přivede do svého pokojíku v solidním penzionu dívku Andělu. Majitelka však velmi dbá na slušné mravy a "svým" pánům dámské návštěvy přísně zakazuje. Dovnitř Mulligan dostane zapovězenou návštěvnici celkem snadno - ovšem horší je pro něj se jí zbavit. Spolubydlící Halibut se má každým okamžikem vrátit z plesu, ale dívka - navzdory svému "andělskému" jménu - najednou projevuje pramalé pochopení pro to, že by měla milenci vyjít vstříc a co nejrychleji zmizet. Ještě před chvílí oddaná milenka se mění v rozmarnou dračici, která se rozhodne Mulliganovi pořádně zatopit. Milostné cukrování přejde v komicky nelítostný souboj, v němž jsou žena i muž ochotni uplatnit ve vlastním sobeckém zájmu ty nejrafinovanější zbraně. Konverzační oddechový film o věčné válce mužů a žen o to, kdo bude mít navrch, proměnil Jiří Krejčík ve stylovou podívanou. Prostřednictvím kameramana Rudolfa Miliče a výtvarnice Ester Krumbachové rozehrál slovní souboj Mulligana s Andělou jako archetypální rozhovor partnerské dvojice. Během jediné noci jako by muž a žena zkráceně procházeli všemi stadii svého vztahu od zamilovanosti přes rozčarování a nenávist až ke komickému a jímavému smíření s chybami toho druhého. Velkou oporou byli autorovi především představitelé hlavních rolí - vynikající Josef Abrhám a neméně znamenitá Iva Janžurová, která se zároveň objevila i v dalším Krejčíkově filmu z roku 1967 - v moralistní komedii Svatba jako řemen. Stejnou péči jako souhře hlavních představitelů však režisér věnoval také ostatním protagonistům: v roli hrdinova bláznivě popleteného spolubydlícího Halibuta exceloval Jiří Hrzán, part nesmírně bdělé slečny Mossieové připadl herecké veteránce Věře Ferbasové a v roličce dalšího z nájemníků se mihl Pavel Landovský. Dnes si už můžeme jen představovat, jak by Pension pro svobodné pány vypadal, kdyby v něm podle Krejčíkova původního plánu skutečně hrál Vladimír Pucholt. Ten však v době natáčení už začínal ve Velké Británii uskutečňovat svůj sen vyměnit herectví za lékařské povolání ... Pension pro svobodné pány samozřejmě není "pouhým" oddechovým filmem (a už vůbec ne chladným záznamem divadelní inscenace): ve filmografii svého autora zaujímá čestné místo vedle jeho nejlepších děl - dramatu Vyšší princip (1960) či čapkovských etud O věcech nadpřirozených (1958) a Čintamani a podvodník (1964). Zůstává pro nás vytříbenou ukázkou Krejčíkova stylového perfekcionismu a zároveň znamenitou zábavou, která pro svůj jemný nadčasový podtón nikdy nemůže zestárnout.

Pension pro svobodné pány; český film 1967; režisér Jiří Krejčík; hrají Josef Abrhám a Iva Janžurová; Prima, 26. srpna, 23.20

Autorka je spolupracovnicí redakce