Směrnice dělá starosti výrobcům, hlavně těm menším. Připevnit víčka k lahvím totiž bude znamenat upravit výrobní linky, což vyjde celé odvětví na desítky miliard korun navíc plus – z hlediska ekologie – jeden paradox: podle studie poradenské společnosti PriceWaterhouse Coopers propojení víčka s lahví si vyžádá zpracovat odhadem 50 až 200 tisíc tun ročně dodatečného plastu.
Pomůžeme přírodě, tvrdí zastánci záloh na PET lahve. Výrobci jsou opatrní |
To jde proti trendu snižování hmotnosti PET lahví, snižování, které nejen šetří životní prostředí, ale každý uspořený gram znamená při milionech produkovaných lahví velkou úsporu jak při výrobě, tak při placení poplatků za sběr odpadu.
Studie PwC odhaduje, že úpravy linek na výrobu plastových lahví, kterých po Evropě napočítala 1 300, budou stát minimálně 2,7 miliardy eur (přes 68 miliard korun). „Znamenalo by to zvýšení množství materiálu a upravení zavíračky na všech našich linkách,“ potvrzuje za Kofolu Jaroslava Musilová.
Zatím se zdá, že výrobci s argumenty neuspějí. V posledním návrhu směrnice, který byl zveřejněn v lednu, víčka s poutky zůstala jako jedna z priorit a podle lidí z byznysu už se návrh nezmění. Velcí zpracovatelé plastů se tak už raději připravují. „Někteří zahraniční výrobci v Evropské unii již toto praktikují,“ potvrzuje Romana Nýdrle za obchodní řetězec Makro, který problematiku pečlivě sleduje.
Zmíněná směrnice zakazující některé jednorázové plasty a regulující řadu dalších má být definitivně schválena letos na jaře. „Pak budou mít členské státy dva roky na zapracování této směrnice do národní legislativy,“ říká za ministerstvo životního prostředí Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení.
Konec boomu bioplastů
Když byl loni na jaře oznámen první záměr Evropské komise zatočit s jednorázovým nádobím a brčky, začali všichni rychle hledat možné alternativy. A jako jedna z nich se objevily výrobky z takzvaných bioplastů. Jde o široký pojem, nicméně nejvíce jde o plasty z PLA, což je kyselina polymléčná vyráběná nejčastěji ze škrobu. I tyto materiály nová směrnice zakáže.
Vysvětlení Unie zní, že ani bioplasty se přirozeně nevyskytují. „Definice plastů by proto měla zahrnovat plastové výrobky na bázi gumy, plasty z přírodních materiálů a biodegradabilní plasty bez ohledu na to, zda jsou vyrobeny z biomasy a jsou určeny k tomu, že se za čas rozloží,“ píše se v doprovodné části směrnice.
Které jednorázové výrobky budou zakázány
|
„PLA, jako nejčastěji používaný alternativní materiál, není přírodním polymerem, je vyroben chemickou cestou z přírodních látek, a proto se na výrobky z tohoto materiálu uplatní stejná omezení jako na konvenční plasty,“ vysvětluje Ladislav Trylč z ministerstva životního prostředí, kde má na starosti odpady.
Logika tohoto přístupu je postavena na předcházení vzniku odpadů, ne na jejich nahrazování. „Pokud by byly zakázány pouze konvenční plasty, mohlo by to vést pouze k jejich náhradě jinými materiály, výrobky na bázi PLA, které mají na životní prostředí také mnoho negativních dopadů,“ upozorňuje ministerstvo životního prostředí.
V Česku je problém s bioplasty hlavně ten, že zde není dobře vyřešené koncové zpracování. Biodegradabilní plasty, vyráběné z kukuřice, cukrové třtiny či řepy, patří správně do kontejnerů na bioodpad. Pokud se tam ale dostanou, jsou většinou v kompostárně nebo bioplynové stanici vytříděny jako běžné plasty a zamíří na skládku. Od běžných plastů jsou totiž k nerozeznání a kompostárny je tak raději vyloučí dříve, než jdou na kompost.
Které jednorázové výrobky budou zakázány
U biodegradabilních materiálů navíc může být problém, že se rozkládají příliš dlouho. V ideálním případě by totiž měly být před vstupem do kompostu nadrceny. Fungovat tak mohou hlavně uzavřené okruhy, v jejichž rámci nějaký provozovatel používá bioplast, který jde cíleně do speciální kompostárny.
Takto to dělají například v pražské zoologické zahradě, jejíž občerstvení přešla na bioplasty. Ty po sběru a vytřídění putují do elektrického kompostéru přímo v zoo. Zatím jde o testovací provoz, ale podle ředitele společnosti Ipodec-Čisté město Karla Vančury se neobjevily komplikace.
Ani zoo, ani většina prodejců a uživatelů biodegradabilních plastů zatím netuší, že i ty se ocitnou na indexu. „Tyto výrobky by měly směrnici vyhovovat, protože jde právě o jednu z ekologičtějších alternativ. Už jenom tím, že se nejedná o klasické nerozložitelné plasty, ale o produkty rostlinného původu s vysokou mírou biologické rozložitelnosti,“ uvedl před týdnem Jiří Dluhoš, majitel společnosti Eko-plasty. Právě o tyto výrobky je podle něj od loňského roku velký zájem.
Na bioplasty z kukuřičného a dalšího škrobu přešel například řetězec fresh barů Fruitisimo, a to u kelímků na čerstvé džusy a šťávy. Jsou ale i tací, kteří raději vyčkávají. Salatérie Ugo přešly při stravování na místě z plastu na porcelán, a pokud jde o odnos jídel, alternativu hledají. „Sledujeme trendy, ale zatím jsme v tomto směru nenašli dlouhodobě udržitelnou cestu,“ říká ředitel Ugo Marek Farník s tím, že do bioplastů se pustit nehodlají.
Připadá vám jako dobrý nápad, aby víčka byla k PET lahvím připoutaná?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. února 2019. Anketa je uzavřena.
Nápisy na taškách matou. Výroba papírových škodí víc než těch plastových:
