Staletí piva s pochybným výsledkem
První várka tohoto spodně kvašeného ležáku, který se stal pravzorem všem ostatním světlým pivům, spatřila světlo světa ve zbrusu novém Měšťanském pivovaru.
Ani ne třicetiletého Josefa Grolla do Plzně přivedl jeden z tamních vlivných právovárečníků, stavitel Martin Stelzer.
Právě Stelzer byl totiž pověřen výrobou moderního pivovaru. Ačkoliv totiž historie pivovarnictví v Plzni se v té době táhla už pět století, výsledky byly více než rozpačité.
Právo vařit pivo mělo 260 pivovarních domů, které se ve vaření střídaly. Někdy se tak pěnivý mok povedl více, někdy méně a někdy nebyl ani pěnivý.
Právě v polovině 19. století se ale plzeňští rozhodli se svou pověstí něco udělat, práva na var piva vložili do společně založeného pivovaru a začali se porozhlížet po někom, kdo se ve vaření piva vyzná o něco lépe než oni sami. Přivedli právě Grolla.
První plzeňské bylo bavorské
Naražena byla na svátek svatého Martina a ačkoliv nedopadla úplně podle Grollova očekávání, sklidila veliký úspěch.
Nové, podkvasné bavorské pivo mělo díky odlišným domácím surovinám (žateckému chmelu, měkké plzeňské vodě a světlejšímu sladu připravovanému anglickou technologií) mimořádně lahodnou chuť, což dokládá i zápis jednoho z plzeňských kronikářů:
"Jaký obdiv nastal, když zaskvěla se zlatová jeho barva a sněhobílá pěna se nad ní vznášela, jak zajásali pijáci, když seznali, jakou říznou, znamenitou chutí, při pivě
dosud nepoznanou."
