Jistě, je možné, že cena elektřiny vyletí nahoru a už tak ziskové Počerady nakonec polostátní firmě, a tedy i státní kase vynesou v posledních zhruba šesti letech své existence mnohem více. Může se také podařit protlačit výjimku z přísných ekologických předpisů a navzdory dosavadním prohlášením o ukončení výroby kolem roku 2023 bude firma zdroj provozovat déle a vytěží ze zastaralých kotlů absolutní možné maximum.
Stejně tak ale může elektřina dále stagnovat a limity emisí znemožní provoz už v roce 2021. Analýzy ukazují, že čísly lze vyargumentovat prakticky kterýkoliv scénář, záleží na každém, který mu připadá sympatičtější.
Oproti tomu hlasitý nesouhlas ještě stále ministra financí Andreje Babiše, který se s Tykačem moc nemusí, byl jasný fakt, který nešlo přeslechnout. Stejně tak nešlo minout probíhající politickou krizi, blížící se volby a s tím spojené spekulace, tipy a drby, koho ve vedení polostátní firmy překotný vývoj minulých týdnů a následujících měsíců semele. Spíše než nejistý výhled v energetice tak krach prodeje elektrárny způsobil nejistý výhled v politice.
Sám ČEZ odmítnutím nabídky nic neriskuje. Dodávky kvalitního uhlí pro Počerady má zajištěné dlouhodobým kontraktem. A Vršanské uhelné může na základě smlouvy vybydlenou a nefunkční elektrárnu v podstatě „vnutit“ za dvě miliardy korun ještě v roce 2024.
Tykač Počerady oproti tomu elektrárnu jako odbytiště uhlí ze svého dolu Vršany nutně potřebuje. Potvrdila to i ochota, s jakou vzal zpět své tvrdé ultimátum, že nabídka platí jen do konce dubna. Jistě se proto nebude výzvě k novým jednáním bránit.
Takže, proč a kam spěchat a zbytečně riskovat právě nyní? Zvlášť v případě, že odpůrce prodeje Babiš se po příštích volbách může klidně zase stát ministrem financí, nebo dokonce premiérem s významným vlivem na chod ČEZ.
