Mezi nejhůře placené profese v republice patří například kadeřníci, uklízeči nebo vrátní.
Jak se žije lidem, kteří pobírají minimální mzdu či pracují v nejméně odměňovaných profesích?
"Měsíčně mám kolem sedmi a půl tisíc hrubého," říká Jaroslav, který pracuje u myčky nádobí v jednom hotelu ve Špindlerově Mlýně.
On ani jiní oslovení si nepřejí zveřejnit celé jméno ani místo, kde pracují.
"S penězi prostě vyjít musím. Na druhou stranu stejně nikam nechodím. Ubytování mám na zaměstnanecké ubytovně a jídlo dostanu v hotelu," dodává. Ačkoliv pochází z jižní Moravy, domů jezdí kvůli pošramoceným vztahům v rodině zřídka.
Ne všechny profese, které patří podle statistiky mezi nejhůře hodnocené, jsou na tom tak špatně. Patří mezi ně například číšníci nebo kuchaři v restauracích a hotelích.
"Neviděl bych to tak zle. Dotyční mají v mnoha případech samozřejmě více," říká Mirek, který pracoval už v několika restauracích a nyní působí v Praze.
"Praxe je taková, že číšníci dostanou na pásce třeba sedm osm tisíc, ale dalších pět nebo šest dostanou bokem na ruku. A navíc tu jsou ještě nějaká "dýška", takže bych neřekl, že číšníci by nějak strádali," doplňuje.
Cizincům nízké platy nevadí
Zatímco Češi často nabízenou mzdu považují za nízkou, cizinci jimi odmítaná místa - stejně jako v jiných západních zemích - rádi obsadí.
"Bral jsem šest a půl tisíce, nicméně v práci jsem byl skoro deset hodin denně," říká Petr, který ještě nedávno pracoval v jednom královéhradeckém obchodním domě. Před časem požádal vedoucí o zvýšení platu.
"Řekla, že jestli se mi to nelíbí, můžu jít. A tak jsem šel. S těmi penězi jsem žil jako v kleci. Nemohl jsem si prakticky nic koupit, a když jsem něco hodně chtěl, musel jsem dělat melouchy a celé měsíce šetřit," uzavírá.
Jak dodává, jeho místo nezůstalo dlouho prázdné. Vzali ho slovenští vysokoškoláci, kteří studovali na místní vysoké škole. Podobnou praxi lze pozorovat v pražských supermarketech. Uvolňující se místa zabírají Slováci nebo Ukrajinci. Češi už mnohdy za nabízené peníze pracovat nechtějí nebo jim vadí dlouhá pracovní doba či práce o víkendech.
"Ani by mi tolik nevadilo, že nabízejí nižší mzdu. Problém bych naopak měla s tím, že by nebylo volno o víkendu, nebo bych musela být denně v práci do večera," říká pětadvacetiletá Lada z Moravy, která se před pěti lety přestěhovala do Prahy. Připouští však, že nízká mzda významně ovlivňuje její životní možnosti.
Cizinci se ucházejí právě o práci, o kterou Češi nejeví zájem. "Pracovní povolení k zaměstnání cizinců, která se vydávají v Praze, jsou zejména na práce pomocné a nekvalifikované s minimálním finančním ohodnocením, přičemž rozhodující podíl tvoří občané Ukrajiny, a to v oblasti stavebnictví," řekl Jiří Jaroš z pražského úřadu práce.
Průměrné výdělky klamou
Mzdové statistiky jsou však ošidné. Na průměrnou mzdu, která v prvním čtvrtletí letošního roku meziročně vzrostla téměř o tisícovku, na 17 678 korun, nedosáhnou celé dvě třetiny zaměstnanců.
Mnohem lepší výpověď o platových poměrech v zemi dává takzvaný medián čili střední hodnota hrubé mzdy, která pomíjí nejnižší a nejvyšší platy. Vysoké příjmy špičkově placených manažerů a odborníků v průměrech táhnou průměrnou hrubou mzdu nahoru. Navíc průměr nezohledňuje rozdíly mezi regiony.
"Udáváme údaje k jednotlivým profesím za celou republiku," uvedla Jana Bondyová z tiskového oddělení Českého statistického úřadu, který mzdové statistiky zveřejnil.
"Kdyby se detailně sledovaly faktory jako oblast, počet odsloužených let či kvalita podniku, bylo by to obrovské rozpětí, statistická chyba výrazného rozměru," doplnila Bondyová.
Dalším jevem, který zkresluje průměrné mzdy, je i počet hodin strávených v zaměstnání. Mnozí lidé, kteří mají průměrný či nadprůměrný výdělek, stráví v práci i o čtvrtinu hodin více, než je měsíční průměr.
