Na přelomu let 1997 a 1998, kdy jí šéfoval Richard Salzmann, napůjčovala banka trojlístku firem kolem Centrotexu celkem 800 milionů korun. Zatímco proti podobným dlužníkům, jako byl František Chvalovský, volila tvrdý soudní postup, dluhy Centrotexu nakonec vyřešila ve vší tichosti a prodala je firmě Intercontinental Coommodities spojené s vlivným právníkem Vojtěchem Slówikem.
Ve sporné kauze figurují i další vlivní lidé, zejména někdejší prokurista Centrotexu a přítel Václava Klause a sponzor jeho poslední knihy Milan Velek. Ten se na dosazení Vávrova týmu podílel lobbováním v politických kruzích a někteří lidé z banky tvrdí, že v době řešení kauzy Centrotex z něj kvůli jeho kontaktům do politických sfér měli obavy.
Nakonec zvolené smírné řešení z roku 2000 je přitom v naprostém rozporu s kroky, které těsně předtím udělala odborná pracoviště finančního domu. "Vstřícný postup byl zvolen na nátlak nejvyšších míst a zrušila se předchozí rozhodnutí, která udělala na základě rady právní kanceláře Bělina a Kříž odborná pracoviště banky," sdělil úředník obeznámený s případem. Potvrdily to i další dva zdroje.
Vše začalo v pobočce ve Frýdku-Místku
Jak tedy vysocí bankovní představitelé kauzu ovlivnili? K vysvětlení je třeba jít do začátku devadesátých let. Tehdy frýdecko-místecká pobočka banky půjčila firmám kolem podnikatele Floriána Guziura 75 milionů korun na nákup nemovitostí. Firmy nesplácely a nemovitosti prodaly další firmě P&AC.
Ta přišla do stejné pobočky banky znovu s následující žádostí: půjčte nám dalších 75 milionů korun a my si za ně od vás odkoupíme pohledávky vůči původním dlužníkům. Bankovní pobočka souhlasila a jako zástava sloužily znovu tytéž domy na severní Moravě jako u prvních úvěrů.
O rok později však soud zástavu zrušil s tím, že ne všichni původní majitelé nemovitostí s převody souhlasili. V tu chvíli firma P&AC požádala banku o vrácení 75 milionů korun s tím, že smlouva nebyla naplněna. Banka podala vůči platebnímu rozkazu odvolání pozdě, a navíc k jinému soudu. Dluh banky vůči P&AC vzrostl až na 120 milionů korun a koupila jej firma Intercontinental Commodities.
V tu chvíli opavské pracoviště, zabývající se rizikovými pohledávkami na základě analýzy advokátů z firmy Bělina a Kříž, udělalo následující krok: proti dluhu k firmě Intercontinental Commodities začátkem roku 2000 "započetla" banka svou pohledávku vůči jednomu z původních dlužníků, firmě P&AC.
"Nechtěli jsme, aby lidé, kteří ukradli peníze, se nám ještě smáli od očí. Postupovali jsme striktně podle zákona," říká zdroj, který se na řešení případu podílel. To potvrdil další bankovní zdroj. To se však šéfům v pražské centrále nelíbilo.
Banka od zápočtu ustoupila a rozhodla o tom, že Intercontinental Commodities si za svou pohledávku koupí osmisetmilionové nesplácené dluhy firem kolem Centrotexu. Firma Vojtěcha Slówika, který má těsné vazby na sociální demokracii, sama o dluhy Centrotexu podle důvěrných informací požádala a koupila je podle všeho pro původního dlužníka.
Tomas Spurny: U vzniku dluhů jsme nebyli
"Vyřešili jsme se tak několik průšvihů. Jednak dluhy Centrotexu, u nichž chyběla téměř veškerá dokumentace a byly bezcenné, a rovněž nutnost platit firmě Intercontinental Commodities.U zrodu ani jednoho z těchto případů nebyl nikdo z tehdejšího vedení banky. O tom, že by se rušil nějaký zápočet ze severní Moravy, ale nevím," uvedl Spurny.
Tomas Spurny z Komerční banky odešel před několika měsíci a nyní šéfuje slovenské Všeobecné úverové banke. Spolu s ním se na "vyřešení" kauzy podílel šéf odboru rizikových pohledávek Karl Swoboda, který nyní z Komerční banky odchází a míří do čela Union banky. "Představenstvo o této kauze nerozhodovalo," uvedl někdejší šéf banky Radovan Vávra. Karl Swoboda se již dříve odmítl k případu vyjádřit a odkázal na tiskový odbor banky.
