Alergologií se začal zabývat hned po studiích v Šumperku. "Tam jsem nastoupil po promoci do dětské léčebny respiračních nemocí a tuberkulózy. Po jejím zrušení jsem odešel do Zlatých Hor. Ústav byl tehdy ve velmi zanedbaném stavu," vzpomíná na své začátky Svozil.
V devadesátých letech se s kamarádem rozhodli, že sanatorium zprivatizují. "Chtěli jsme to tady hlavně vylepšit a posunout léčbu výš," sdělil Svozil. Nakonec se jim to podařilo, porazili šest soupeřů a jejich privatizační projekt vyhrál. O léčebnu se poté Svozil dělil se dvěma dalšími společníky, nyní už jí ale provozuje sám. Sanatorium se postupně změnilo k nepoznání. Po desítkách let chátrání dnes není ani stopy.
Lázeňský komplex vyrostl ve Zlatých Horách v roce 1882. Za druhé světové války se zde léčili němečtí vojáci, od roku 1950 slouží dětským pacientům.
Pediatři si blahodárné účinky lázní pochvalují. Děti, které zde stráví tři pobyty, se údajně obejdou bez medikamentů.
"Největším konkurentem jsou nám zdravotní pojišťovny"
Podle Svozila je pro úspěch léčby stěžejní zejména speleoterapie (léčebná metoda, pro níž se využívá klima jeskyní, pozn.red.), kterou provádí v opuštěném podzemí vzniklém po těžbě rud barevných kovů. "Zdejší podzemí je z hlediska léčebných účinků naprosto unikátní. Není to jenom umělá jeskyně," uvedl Svozil.
Podnikateli a zároveň lékaři nejvíc vadí boj s úředním šimlem. "Odborné léčebné ústavy jsou ze strany státu podfinancované. Přitom mohou našemu zdravotnictví ušetřit nemalé peníze za dlouhodobou léčbu pacientů. Paradoxně jsou naším největším konkurentem zdravotní pojišťovny, které organizují pseudoléčebné pobyty dětí u moře za úplně jiných finančních, technických a personálních podmínek než jaké požadují po nás," popsal Svozil.
Přesto se charakterizuje jako celoživotní optimista. "Věřím, že v našem zdravotnictví se dostane léčbě dětských pacientů v obdobných zařízeních větší podpory. Naše výsledky jsou natolik prokazatelné, že je nemůže nikdo ignorovat," míní Svozil.
Je jen málo věcí, které mu vadí. "Samozřejmě, že mi kvůli řízení sanatoria chybí každodenní styk s dětskými pacienty. Pořád přibývá administrativy. Taky nezadržitelně stárnu, takže už toho nestihnu udělat tolik, jako před pár lety," poznamenal.
Otázku svého nástupce ale nevidí špatně. Už kvůli tomu, že v sanatoriu pracuje jak jeho syn, tak dcera. "Jen mě mrzí, že ani jeden nemá medicínské vzdělání. Jiné nástupce zatím nehledám," podotkl Svozil.
Vyberte nejlepší podnikatelský příběhAnketa o cenu čtenářů iDNES.cz a MF DNES |
