Kancelář Vladimíra Kováře slouží zároveň jako koncertní síň, nahrávací studio a jednací místnost s obřím artušovským stolem pro šestnáct lidí. Uprostřed něj se tyčí kel narvala jednorohého, jenž má symbolizovat jednorožce – v angličtině jméno firmy Unicorn.
"Vydražil jsem ho v Německu na aukci. Občas podřízeným před jednáním připomenu, že sice sedíme u kulatého stolu, ale to neznamená, že máme všichni stejný hlas," říká se smíchem Kovář, jenž předloni založil vlastní vysokou školu se zaměřením na informační technologie.
Ročně ji zatím dotuje třiceti miliony korun ze svého, vydělávat by mohla do tří let, až vyjdou první absolventi.
Muž, jenž loni za prodej softwaru utržil 1,3 miliardy, klade na vzdělání mimořádný důraz. Jeho protikrizový recept zní: držet pozice a vzdělávat se.
O vás je známo, že jste zpívající byznysmen a máte vlastní rockovou kapelu. Musí na vás povinně chodit vaši zaměstnanci?
Kdepak. Už to ani ve firmě moc neprezentujeme, když někde hrajeme. Teď chci po čtyřech letech vydat nové CD, na trh samozřejmě nepůjde. Mám cenovou politiku, že když si o ně někdo napíše, tak mu ho pošlu. Fanynek mi za ty čtyři roky přibylo asi dvě stě procent. Z osmi (smích).
Kapelu má také spolumajitel Tescomy Petr Chmela. Znáte se?
Ne, ale vím o tom. Tescomu mám rád. A já když si nějakou věc oblíbím, tak ji nakoupím v takovém množství, abych ji měl všude. Takže třeba domek v Chorvatsku mám vybaven stejně jako farmu za Prahou nebo byt ve Špindlu či kancelář. Vím, že kamkoli přijdu, tak jsem hned doma.
Když mluvíme o bydlení; kdysi jste chtěl stavět byty pro své zaměstnance. Jak to dopadlo?
Nakonec z toho sešlo. Prostě o to naši lidé neměli zájem nebo peníze. Jsou obvykle mladí a před nějakými pěti lety na to neměli finančně ani mentálně. Prostě neměli chuť dávat peníze za bydlení, ačkoli jsme nabízeli domy kolem tří a půl milionu. Máme dokonce nakoupené pozemky, ale dnes do toho samozřejmě jako developeři nepůjdeme.
Jak se krize vaší branže dotkla?
Já o krizi mluvím jako o krizi ostatních. Strukturou firmy jsme uspořádáni tak, že můžeme velice pružně reagovat na poptávku, a snažíme se reagovat na trh přiměřeně.
Co se tedy na IT trhu děje?
Je tam obrovský pokles poptávky. Loni jsem udělal 1,3 miliardy při výrobě softwaru a teď vůbec nevím, jestli letos skončím s osmi sty miliony nebo jednou a půl miliardou. Mám pocit, že propad teprve přijde, protože hodně projektů je zatím rozeběhlých z loňska. My jsme zatím v Unicornu nepropouštěli, ale v dceřiných firmách už se to děje. Věřím, že základní programování půjde pořád. Možná té krize teď využijí podniky k tomu, aby se nadechly a udělaly si u sebe pořádek. Podívejte: je fakt, že IT bylo dřív nesmyslně předražené. To se může změnit.
Tlačí na vás firmy, abyste zlevnili?
To bych tak neřekl, ale je fakt, že na trhu je nějaká cenová hladina, do které se musíme vejít. A jsou IT firmy, které tlačí ceny dolů. Rozhodně zatím nejsme ti, kteří by ceny na trhu tvořili, musíme je přijímat. Ale naše branže je úžasná v kreativitě – když vymyslíte nějaké nové řešení, obrovsky můžete ušetřit. U nás nejde přesně říct, že určitá služba o tolik a o tolik zlevnila.
K takovému jednání mě kdysi tlačil podnikatel, který šil košile v Hamburku. Vyprávěl mi, že košile má 18 knoflíků a on na každém ušetřil tři feniky a obrovsky vydělal. A ať mu řeknu cenu, že mě také "stáhne". Já jsem se mu snažil vysvětlit, že k tomu mě nedotlačí, ale že když pro něj budu pracovat, mohu mu navrhnout košili, která si nakonec vystačí třeba jen se třemi knoflíky.
Zlevní vám kvůli krizi zaměstnanci?
Ano, těším se na to. Zatím se to projevuje u nově nabíraných zaměstnanců. Tam spadly mzdy o dvacet až třicet procent. Těm stávajícím ale na peníze sáhnout nemůžete. To by nedělalo dobře, zůstala by v nich hořkost, což by se projevilo vůči firmě. Ale předpokládám, že proběhne takové kolečko. Fluktuace v naší branži je velká, časem odejdou ty dražší a nabereme levnější lidi. Když jsem dělal na konci roku školení zaměstnanců, tak přišli téměř všichni. Před půlrokem se jich polovina omluvila. Lidé se začínají bát o práci.
Máte také soukromou vysokou školu. Jak funguje Unicorn College?
Do druhého ročníku jsme pustili ze 120 lidí padesát. Ti ostatní prostě neudělali zkoušky. Hrubě totiž nesouhlasím se soukromými vysokými školami, kde si studenti titul kupují. Já jsem naopak hrdý na to, že moji studenti budou po dokončení školy něco umět. Jinak ji nedodělají.
Kolik stojí školné?
Šedesát tisíc ročně. Asi 50 studentů má sponzory, sám dávám stipendium deseti nejlepším. Škola mě stojí dvacet až třicet milionů ročně. Až se kapacita naplní, tak předpokládám, že si na sebe vydělá. Ale je to dlouhodobý, tak desetiletý projekt.
Vysokou školu jsem startoval asi natřikrát. Nejprve jsem se chtěl domluvit na nějaké spolupráci se státní školou, ale nebyli jsme schopni s žádnou najít společnou řeč. Oni neučí podle toho, co studenti potřebují, ale podle toho, na co mají učitele. Pak jsem koupil minoritní podíl v již hotové soukromé škole, ale stejně to nefungovalo. Takže jsem si nakonec prošel martyrium akreditace na vlastní školu a vyplatilo se.
Je akreditace náročná?
Prošli jsme napoprvé, ale stálo to hodně času a museli jsme najmout odbornou firmu. Měli jsme třeba připravenou detailní žádost doprovozenou třemi stovkami obrázků. Ale ta firma nás upozornila: Hele, je to moc pěkný, ale 250 obrázků vyhoďte. Úředníci na ně nejsou zvyklí. A měli pravdu. Obrázky zmizely a prošli jsme napoprvé.
Vraťme se ke krizi. Uvažujete, že budete letos nakupovat konkurenty v problémech?
Popravdě jsem ještě nikdy neobjevil věc, kterou bych mohl akvizicí vyřešit lépe než vlastními silami. Proto si zakládáme relativně hodně vlastních menších firem – třeba cestovní kancelář, hotel v Chorvatsku, provozujeme jídelnu nebo internetový obchod. Ale služby těchto firem samozřejmě využívá, kdo chce. Na oběd ke mně chodí i lidé z Adastry, což jsou naši konkurenti. A vaříme jim dobře. (smích).
Já prostě nechci dramaticky růst přes akvizice, to není můj styl. Systematicky, krok za krokem, buduju svoje myšlenky, o nichž si myslím, že jsou dobré.
Plánujete, že firmu jednou prodáte?
Jednou asi udělám IPO (uvedení akcií na burzu, pozn. red.). Ale to je ještě daleko. Kvůli národní hrdosti jsem uvažoval i o pražské burze, ale ta teď stejně patří Rakušanům. A peněz na vývoj moc nepotřebuji, vlastně mi stačí, kolik mám teď. Kdybych jich do vývoje pouštěl více, tak bych dělal jen více zmetků. Když se rozeběhnete s celou rotou do lesa, tak to ještě neznamená, že ho pročešete lépe než s malou jednotkou. Až si jednou řeknu o miliardu, kterou bych mohl v pohodě na kapitálovém trhu dostat, tak chci mít jistotu, že budu moci akcionářům ročně vyrobit sto milionů na dividendách. A to není jednoduché. Ale strategického investora moc nechci. Nechci, aby mi někdo prznil moje myšlenky.
Kdysi jste si dal podmínku, že půjdete s akciemi na trh, až budete mít tržby sto milionů dolarů.
Když byl dolar za patnáct, tak už jsme ji téměř splňovali (smích). Ale vážně – teď jsem ji přeformuloval do podoby, že nejprve chci být skutečně úspěšný na zahraničních trzích. V Česku už totiž prakticky není kam růst. Teď máme ze zahraničí asi třicet procent obratu, ale to je málo. Jenže je fakt, že na expanzi do zahraničí teď není dobrá doba.
Máte nějaké krédo, jak porazit krizi?
Ve firmě jsem vyhlásil protikrizovou strategii: držte pozice, myslete a nedělejte zbytečnosti. Když nebudeme dělat pro zákazníky, tak se budeme vzdělávat a připravovat na lepší období. Naše interní školicí zařízení Top Gun jede naplno.
Ten název se inspiroval filmem Top Gun s Tomem Cruisem?
Samozřejmě. Máme tři úrovně školení – první je tříměsíční po nástupu do práce, pak máme doškolovací program a na vrcholu stojí Top Gun. To je systematické vzdělávání všech zaměstnanců za účelem vybrat z nich elitu. Postupují jednotlivými koly a nejvíce hvězdiček může dosáhnout ve svém oboru třeba i asistentka.
Vladimír Kovář (47)Majitel výrobce softwaru Unicorn a vítěz soutěže Ernst & Young Podnikatel roku 2008. Unicorn, jenž má pobočky také na Slovensku a v Rusku, loni utržil 1,3 miliardy korun a vydělal přibližně 30 milionů čistého. Kovář vystudoval matematické inženýrství, je ženatý, má čtyři děti, lyžuje, jezdí na koni a hraje rock. Jeho vášní jsou plachetnice, pořídil si kvůli nim i hotel v Chorvatsku. Dříve patřily k poznávacím znamením Unicornu vozy Jaguar, dnes Range Rover. |
