„Jak vznikl název? Ležel jsem v posteli a přemýšlel. Nakonec z toho byl

„Jak vznikl název? Ležel jsem v posteli a přemýšlel. Nakonec z toho byl Progress,“ vzpomíná Zdeněk Zunt. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Podnikatel: V Číně šijeme v dílnách, které využívají i světoznámé značky

  • 92
Zdeněk Zunt založil textilní značku Progress, která v Česku ročně prodá 200 až 300 tisíc kusů oblečení. Pro firmu šijí švadleny v Písku i v Číně a Indii.

Je mu 33 let a už deset let je úspěšným majitelem společnosti, která vyrábí funkční prádlo a sportovní oblečení. Firma Progress ročně vyrobí až 300 tisíc kusů oblečení, dodává do několika set obchodů v Česku a zakázkově šije i pro další firmy včetně známých butiků.

Zdeněk Zunt

Narodil se 6. června 1979 v Písku. Zde vystudoval obchodní akademii. Ještě tam začal podnikat s motorkami. "Byl jsem fanoušek všeho, co jezdilo a mělo řídítka. Takže jsem pak začal prodávat motorky a díly na ně," vzpomíná. Toto podnikání utnula vojna v roce 2000. Pak pracoval u svého otce, který obchodoval s textilním zbožím vyrobeným v Jitexu. Po roce se osamostatnil a založil vlastní značku Progress Sportswear, která produkuje funkční prádlo a sportovní oblečení. Zaměstnává 20 lidí, loňský obrat byl necelých 40 milionů korun. Jeho velkým koníčkem je cestování. Rád jezdí s batohem, aby co nejblíže poznal danou zemi, její obyvatele i kulturu.

"Jméno jsme si udělali na funkčním prádle. Lidé, kteří s námi byli spokojeni, si pak koupili střední vrstvu a pak i bundy. Prosazujeme se odspodu," popisuje podnikatel.

 V Písku a okolí funguje spousta textilních firem, které jsou pohrobky Jitexu. Vy už ale nejste generace, která by zde pracovala, ne?
Částečně jsem. Jitex bývala obrovská textilka, která zásobovala pletařinou půlku východní Evropy. Tak to komunistický systém nastavil. Oba rodiče tam pracovali. Já jsem tam prakticky vyrůstal, viděl jsem, jak oblečení vzniká od hlavy až k patě. Táta pak po revoluci začal podnikat. Objevily se soukromé obchůdky a on jim dodával zboží z Jitexu. Po zboží byl tehdy opravdu hlad. V 90. letech to fungovalo. Později to začalo upadat.

Pak jste se do podnikání vrhnul vy a taky na textil. Nebál jste se, že v Česku je tento obor spíš na ústupu?
Já jsem chvíli ještě pracoval u táty, ale byl jsem založený sportovně. Jitex v tu dobu také měl sportovní kolekci. Já jsem se toho ujal v rámci tátovy firmy a pak mi došla trpělivost. Přeprodávat zboží jiné firmě, když jsem už měl spoustu vlastních nápadů, bylo špatně. Potřeboval jsem, aby to šlo dál, a Jitex byl spíš zkostnatělá fabrika. Takže jsem si vymyslel svoji značku.

Vymyslet výrobu, design a všechno okolo ale bylo něco úplně jiného. Navíc vám bylo teprve 23 let…
Věděl jsem, že se trička dělají z polypropylenového vlákna, věděl jsem, kde se takové vlákno vyrábí. Mezitím jsem sháněl někoho, kdo by z něho byl schopen plést. V Písku byla spousta dílen, kde měli stroje z Jitexu, a ty jsme začali postupně vytěžovat. A pak to šlo samo, udělali jsme první trička a ty máme v nabídce dodnes. Pak zbývalo vymyslet název pro celou značku. Vzpomínám si, jak jsem ležel v posteli a přemýšlel. Nakonec z toho byl Progress.

Bylo těžké se s novou značkou prosadit do obchodů?
Měli jsme výhodu, že jsme v podstatě navázali na zboží, které jsme prodávali Jitexu. Prostě jsme jednoho dne do obchodů přestali vozit Jitex a začali dodávat Progress. Postupně se vytvořily tři kolekce, mikina. V tu dobu to stačilo. Nebylo tady termoprádlo, sportovní věci. To, co má přidanou hodnotu. Lidi zjistili, že sportovat v bavlněném tričku není úplně ono. Když jste jim nabídli funkční prádlo, bylo to skoro jako objev. Prodávalo se po stovkách.

Šijete všechno pod svou značkou, nebo máte i zakázkovou výrobu?
Hodně věcí děláme pro jiné firmy. Jednu dobu jsme byli subdodavateli i pro armádu a policii. My to vymyslíme, připravíme veškerou dokumentaci pro střih, na což máme špičkové programy a vynikající technoložku. To je velká věda, všechno musí perfektně sedět, a to ve všech velikostech. Spousta firem si u nás nechává dělat střihy, dokonce i slavné butiky z Prahy. To jsou modely, které se skládají i z 50 dílů. Takže všechno připravíme, vytvoříme vzorový produkt v naší dílně, a tak to posíláme dílně, která pro nás dělá sériovou výrobu.

Proč nemáte vlastní výrobu?
V dnešní době, kdy se neví, jak bude vypadat trh za půl roku, je to tak lepší. Když máme hodně práce, vytížíme víc dílen a naopak. Tady v okolí dáváme práci tak 20 až 30 švadlenám.

Trendem je přesouvat výrobu na východ. Jak jste na tom vy?
My jsme nikam nic nepřesouvali. To, co jsme šili tady, šijeme pořád v Česku. Tím, jak rozšiřujeme portfolio našich výrobků, jsme začali dělat i složitější věci - bundy, kalhoty. Při dnešní konkurenci to u nás vyrobit nejde. Nebo jde, ale bude to tak drahé, že to nikdo nekoupí. Proto si toto zboží necháváme zakázkově dělat v Indii a Číně.

Proč právě bundy a kalhoty?
Na východě ušetříte ne na materiálu, ale na mzdách lidí. Čím víc času pracovník na jednom produktu stráví, tím se to vyplatí. Na tričku neušetříte nic, to je sešité hned. Zatímco bunda, na které strávíte i hodiny času, má smysl vyrábět na východě.

Říká se, že tam výroba není tak kvalitní.
My tam vozíme kvalitní materiál, ze kterého šijeme i v Česku. Pošleme jim tam náš vzorek s kompletní technickou dokumentací, oni to jen zpracují. Dílny si vybíráme takové, kde vyrábí i renomované celosvětové značky. Čína automaticky neznamená nízkou kvalitu, mají tam strojový park, o kterém se nám ani nesnilo. Jde tam samozřejmě šít nekvalitně, ale i velmi kvalitně. Záleží, co si vyberete.

Máte představu, kolik kusů výrobků za rok prodáte?
Je to mezi 200 až 300 tisíci kusy v Česku. V tom je i zakázková produkce, značka Progress z toho dělá tak 150 až 200 tisíc kusů - od šátků a ponožek až po bundy.

Ve vaší kanceláři visí fotky z Himálaje a dalších hor. Testujete osobně vaše produkty v takových podmínkách?
Hory jsou moje srdeční záležitost. Podnikání je víc a víc náročné na psychiku, proto odpočívám v přírodě. Občas mě všechno bolí a říkám si, že jsem to s tím odpočinkem trochu přehnal. Byl jsem několikrát v Himálaji a Jižní Americe. Samozřejmě tam poznáte nejvíc, co vaše výrobky vydrží. Když jedete na měsíc s jedním batohem, jeho polovinu zabírá vaření a výbava, je to zkouška ohněm.