Pojišťovací čestina

Pojišťovny jsou divné společnosti. Vydělávají na strachu lidí. Na jejich bázni, že přijdou o majetek či zdraví. Pojišťováci to mají dobře spočítané - obavy, a tedy ochota platit, jsou větší než skutečné škody, což jim přináší slušné zisky. Ale co, každý na něčem vydělává. A na druhou stranu tento odvěký způsob podnikání přináší lidem užitek - určitou jistotu, že dostanou při maléru alespoň nějaké peníze.

Problém je však v tom, že jistota není stoprocentní. Tvůrci pojišťovacích smluv jsou totiž mistři českého jazyka. Především excelují v hledání výrazů, vypadajících na první pohled jako slova se stejným či velmi podobným smyslem.

Ovšem když dojde na lámání chleba, projeví se jejich pravá tvář - význam je zcela odlišný a pojištěný má smůlu. Kdo by řekl, že když mu spadne na střechu rogalo, nedostane ani korunu, přestože je pojištěn proti pádu letadla.

Holt letadlo není rogalo, a aby to bylo ještě složitější, letadlem není ani helikoptéra. Podobné trio se týká i vody: vytopení, zátopa a povodeň mají v pojišťovací smlouvě zcela odlišný význam.

A myslíte si, že akvárium je součástí vybavení bytu? Pravdu máte v obou případech - u některých pojišťoven ano, u jiných ne. Těžko říci, kam až pojišťováci dojdou. Možná za čas nebude auto osobním vozem, odcizení krádeží nebo podnájemník bude člověk bydlící o patro níž.

Nově by mohli definovat ve snaze najít co nejpřesnější význam z hlediska svého zaměstnavatele i škodnou událost. Teď to je skutečnost, na základě které vznikla škoda. V novém pojetí by to mohla být návštěva klienta požadujícího výplatu peněz ze své pojistky.