Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pokud je člověk nesmrtelný, tak svými dětmi

aktualizováno 
Zajímavé ženy

Jiřina Jirásková - herečka, taková kombinace vytane na mysli většině.
Zajímavé ženy

Jiřina Jirásková - herečka, taková kombinace vytane na mysli většině. Jiřina Jirásková však také stála celou jednu dekádu v čele Divadla na Vinohradech jako jeho ředitelka a aktivně se zapojila do voleb. Věci veřejné ji zajímaly vždycky.

Milieu, ve kterém žiji, mě pořád zajímá. Úkolů, které před touto zemí stojí, je velmi mnoho a lidí, kteří byje byli schopni zvládnout, je málo. To je největší problém naší politické scény. A pak, když už se objeví silná osobnost, která třeba za cenu omylů a chyb něco udělá a projeví se jako člověk kreativní a schopný, okamžitě je bit. Tak pracuje lidská závist a intolerance.

Vadí vám tyto vlastnosti?

Bohužel, tahle mutace se Stvořiteli moc nepovedla. Negativní lidské vlastnosti, které od nepaměti ovlivňují společenská zřízení na celém světě, jsou neměnné. Člověk je nepoučitelný, nebo, pokud poučitelný je, nechce být poučen. Ono je vždyckyvýhodnější nevědět, páchat hříchya potom se z nich eventuálně vyzpovídat. To mi mimochodem silně zpochybňuje některé aspektyvíry. Člověk, který žije celý život slušně, nemá zdaleka takovou cenu jako ten, který páchá svinstva a na konci života řekne, sorry.

Sama jste do politiky jednou aktivně vstoupila. Před časem jste kandidovala za ODS v doplňovacích volbách do Senátu a netajila své znechucení z této zkušenosti. Znamená to, že byste to už znovu nikdy nezkoušela?

ODS mě tehdypožádala, zda bych za ni nekandidovala, a já to přijala po dlouhém váhání. Ta zkušenost byla špatná. Jestli proti něčemu vždybytostně protestuji a co považuji za kontraproduktivní, jsou hádky. Nedokázala jsem se bránit tomu návalu lží, nepravd a zloby. Na politické scéně procházejí bez ztrátykytičkyjen lidé, kteří nikomu nevadí, protože jsou neznatelní. Ti vytrvávají a těm se daří.

Takže do politiky už nevstoupíte?

Já jsem ani neměla potřebu to zkoušet. Byl to tehdy za určitých okolností východ z nouze a já jsem se opravdu snažila pomoct. Osobně potřebu být v politice nemám. Možností, jak může občan pomáhat, je velmi mnoho. Obracejí se na mě humanitární instituce i jednotlivci. Možná kdybych byla v politice, měla bych asi víc možností pomoci. Na druhé straně, už jsem ve věku, kdyje potřeba předat veslo dál.

Pořád ještě pracujete pro dětský fond OSN UNICEF?

Ano. Je to práce, kterou nelze nikdyodmítnout. Moje krédo je, že dokud na světě existuje sebemenší skupina dětí, které jsou nemocné, opuštěné, hladové, do té dobybude existovat potenciální nebezpečí velkých konfliktů. Protože tyděti, které od osudu nedostalyto, co mají jiné děti, se to časem budou snažit získat násilím. Proto si myslím, že práce pro UNICEF je nezastupitelná.

Kdy se začal tvořit váš zájem o věci veřejné?

Už v mládí, ze zkušeností získaných někdyv mých sedmi osmi letech. Jsem válečné dítě a moje maminka se velmi snažila pomáhat rodinám svých přítelkyň, což byly většinou dámy neárijského původu. Maminka se tenkrát velmi angažovala a několikrát byla dokonce zmíněna ve fašistických novinách Vlajka jako židofilka. Nicméně nechci tvrdit, že moje maminka byla nějak výjimečně statečná. Byla přinejmenším paličatá a nedala si nikdyříct. Koncem válkya bezprostředně po ní na mě zapůsobilyohlasyz koncentračních táborů a věznic, ale také akty mstyna německých občanech, který zhusta prováděli ti, kteří celou válku s fašistykolaborovali. V té době se poprvé u mě projevila vzpoura, potřeba to nedopustit.

Vy sama jste těsně po válce, jako šestnáctiletá, vstoupila do komunistické strany...

A proto jsem pak cítila takovou zodpovědnost i za věci, které jsem nespáchala a se kterými jsem neměla nic společného. Ovlivnilo to mé postoje v šedesátých letech. Za to jsem pak byla bita a tak dále a tak dále. Z toho vyplývá, že mě záležitosti veřejné zajímaly a vzrušovaly. Vždyckyjsem měla pocit, že bych neměla být úplně pasivní.

Postihla vás po válce nějaká křivda osobně?

Po roce 1948 byl můj otec, funkcionář lidové strany, suspendován. Tehdyjsem to necítila jako křivdu, protože jsem si myslela, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Když jsem potom prozřela a zjistila, jak fantastického jsem měla tátu a jak moc jsem mu křivdila, vzbouřilo se to ve mně znovu.

Zájem o věci veřejné bývá spíš doménou mužů, co si o tom myslíte?

Asi je to dáno možnostmi. Ženymají povinností vždynepoměrně víc a necítí se vždytolik povolány. Já však mužům v tomto směru moc nedůvěřuji. Myslím, že jistá empatie, kterou ženská povaha obsahuje, je stejně důležitá jako ratio. A když už mluvíme o rozumu, mužský mozek se mnohdyzakalí rychleji než ženský.

Téměř celý váš život je spjat s Divadlem na Vinohradech. Jak jste tam prožívala různé etapy poválečného vývoje?

První nabídku hrát jsem dostala už na škole od režiséra Jiřího Frejky, který byl mým pedagogem. Divadlo na Vinohradech bylo divadlo mého mládí, měla jsem k němu vztah, vyhovoval mi jeho repertoár. Jenže mezitím se změnilo na Divadlo Československé armádya já jsem nastoupila do zcela jiného divadla, než jaké jsem znala. Prožila jsem tam obtížné období, protože jsem nebyla zrovna hrdinský typ pro uniformu a boj na barikádách. Byla jsem malá, drobná, se sklonem k ironickému humoru. Nic z toho se v té době nedalo na jevišti moc využít. První velká role přišla až v roce 1955, byla to Anna Franková. To už se situace v divadle zvolna uvolňovala.

První polovina padesátých let musela být na Vinohradech dost obtížná.

Tehdy nás tam přišla velká skupina mladých lidí. Byli jsme nezkušení, světa neznalí, ale bylo nám tam vlastně dobře. Byli jsme preferovaní, dostali jsme velkou důvěru. Nepatřila jsem do první linie mladogvardějců, ale byla jsem mezi nimi. Žili jsme společně v kolektivu, ženatí, neženatí, vdané, nevdané. V neděli jsme si vždycky v jedné rodině společně vařili, pravidelně jsme se scházeli, všechno jsme prožívali spolu. Když se na to dívám zpátky, vzbuzuje to ve mně úsměv, i když smutný. Nebylo nám špatně, to bych lhala. Měli jsme se mezi sebou rádi, věřili jsme si. Zasloužilo bysi to samostatnou studii, jak naše generace vyrůstala, v čem žila a co jí začalo otvírat oči.

Co to bylo?

Dospěli jsme k závěru, že kupříkladu politické procesybyly vykonstruované a že byli popraveni lidé za něco, co nespáchali. Pořád ještě jsme byli velmi mladí a ta deziluze byla velmi silná. Naše reakce rovněž.

V určité době jste nemohla hrát ve filmu ani v televizi, proč?

Hrozně nerada o tom mluvím, připadám si pak jako chodící žalobkyně, a tak se vůbec necítím. Před kameru jsem nemohla od roku 1970 kvůli svým postojům z let 1968 a 1969 k okupaci sovětskými vojsky. Dostala jsem nabídku, že když postoje odvolám, situace se pro mě takzvaně znormalizuje. Nikdyjsem toho nevyužila. Jenom díkyněkolika lidem, kteří se o to zasadili svým osobním vlivem a nátlakem, jsem se před kameru mohla vrátit v osmdesátých letech. Nicméně jsem do dnešního dne i s tou více než desetiletou pauzou natočila skoro sedmdesát filmů. Nemám si na co stěžovat. Navíc Podskalský mi vždycky říkal, když jsem smutně koukala na obrazovku. V tomhle bys chtěla hrát? Tohle byse ti líbilo?

Napadlo vás v tomto období s herectvím úplně přestat?

Každý měsíc jsem se chtěla stát ženou v domácnosti. Chtěla jsem, abymě Zdeněk zaměstnal jako svoji asistentku, měla jsem tisíce podobných nápadů. Ale on mě znal víc, než jsem se v té době znala já sama. Říkal, víš, ta tvoje touha panáčkovat je tak silná, že bys to bez divadla nepřežila. Měl pravdu.

Tehdy jste také říkala, že nechcete mít děti, protože si nemůžete být jistá, že byste je vychovala tak, aby byly v té době šťastné. Nelitujete toho rozhodnutí?

To je velmi bolestivé, na co se ptáte. Byl to jeden z mých kapitálních omylů. Jestli jsem se někdyv něčem mýlila úplně, tak v tomhle. Tehdyjsem tvrdila, že jsou jen dvě možnosti. Vychovat gaunera, aby se mu dobře dařilo, nebo vychovat člověka, který bude permanentně nešťastný. Ospravedlňovala jsem si tím nedostatek potřebymít rodinu. V době, kdyjsem děti už nemohla mít, jsem poznala spoustu rodin, které vychovávaly i několik dětí. A férově, čestně a tyděti byly šťastné, protože byly pyšné na prostředí, ze kterého vzešly, a na své rodiče. Ale to je života běh. Nevěřím na to, že se jednou někde nahoře všichni sejdeme, to bybyl takypěknej bordel. Byla bych tam jako bába nebo jako ta ženská, do které se ti mužští zamilovávali? Vždycky jsem si z toho dělala trochu legraci. Pokud je však člověk něčím opravdu nesmrtelný, tak to jsou jeho děti. Hluboce jsem se v tomto bodě zmýlila, ale naštěstí se tento omyl vymstil jenom mně samotné.

Umíte si představit svůj život bez práce?

Samozřejmě! Podívejte se na moji knihovnu, a to je jen zlomek toho, co mám. Je ještě tolik knížek, které jsem nepřečetla, a je ještě tolik věcí, o kterých se dozvídám poprvé.

Za pár dní odjíždíte na dovolenou do Malenic, kde máte dům po rodičích Zdeňka Podskalského a vlastnoručně zbudovanou zahradu. Nechce se vám tam někdy zůstat napořád?

Zatím ne, divadlo mě pořád baví. Hraji krásné role. Na podzim bych měla natáčet film s Karlem Kachyňou. To je režisér, kterého si velmi vážím.

Takže nikdy neskončíte?

Skončím, až si přestanu pamatovat text.

***

Kdo je Jiřina Jirásková

Jiřina Jiráskova se narodila 17. února 1931. Hned po konzervatoři nastoupila do Divadla na Vinohradech, kde je v angažmá dosud. Celou jednu dekádu od roku 1990 stála v jeho čele jako ředitelka. Na této scéně ztvárnila řadu postav, v současnosti hraje hlavní roli v Návštěvě staré dámya v inscenaci Sto roků samoty. Natočila na 70 filmů. Část života strávila po boku režiséra Zdeňka Podskalského, v jehož filmech také hrála. V současné době je její největší láskou francouzský buldoček Ema a pýchou její zahrada v Malenicích nad Volyňkou.

KDYŽ NESMĚLA BÝT V TELEVIZI

"Podskalský mi vždycky říkal, když jsem smutně koukala na obrazovku: V tomhle bys chtěla hrát?Tohle by se ti líbilo?," vzpomíná na doby, kdy nesměla před kameru, herečka Jiřina Jirásková


Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Ananas z Lidlu. Češi, Slováci a Maďaři kupují jiný než Němci a Rakušané. Je...
PŘEHLED: Další šizené potraviny. Sýrová náhražka, jablko místo pomeranče

Rozdíly v kvalitě potravin jsou i v privátních značkách řetězců. Test, který zpracoval Ústav konzervace potravin Vysoké školy chemicko-technologické, srovnával...  celý článek

(ilustrační snímek)
Cena vajec prudce roste, protože slepic je málo kvůli aféře s fipronilem

Vejce v obchodech letos zdražují. Podle údajů Českého statistického úřadu nyní jedno stojí 3,6 koruny, na začátku roku bylo o dvacetník levnější. Podle...  celý článek

Premiér Bohuslav Sobotka na tiskové konferenci po jednání tripartity 17....
Řešení dvojí kvality potravin si žádá revizi směrnice EU, prohlásil Sobotka

Řešení problému dvojí kvality zboží v zemích evropské osmadvacítky podle českého premiéra Bohuslava Sobotky vyžaduje revizi unijní směrnice o nekalých...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.