Terminálu Lecha Kaczyńského v polském Svinoústí dominují dvě obří nádrže na zkapalněný plyn. Dohromady pojmou 320 tisíc kubických metrů plynu. Už ke konci příštího roku by je měl doplnit třetí a zároveň o něco větší zásobník o kapacitě až 200 tisíc metrů krychlových. Kromě toho k terminálu přibude zařízení na zpětné zplyňování a další kapacity nakládky a vykládky tankerů.
Nádrže ve Svinoústí
|
K zprovoznění terminálu došlo v roce 2016 a jeho výstavba stála 3,5 miliardy zlotých (18,4 miliard korun). V současné době přijímá ze států, jako je Katar, USA, Norsko či Nigérie, zhruba 4,8 miliard kubíků plynu ročně. To je přibližně 23 procent roční polské spotřeby.
Podle reportáže BBC nyní dělníci ve Svinoústí pokládají základy pro betonovou šachtu, která by propojila třetí nádrž s vykládacími kotvišti vzdálenými asi půl kilometrů od pobřeží. Na otázku reportéra, zda projekt probíhá podle plánu, odpovídá ukrajinský dělník s úsměvem: „Dokonce lépe než podle plánu.“
Po dokončení rozšiřovacích prací, na které polská vláda poskytla další tři miliardy zlotých (téměř 16 miliard korun), by se měla kapacita terminálu zvýšit na 7,5 miliard kubíků ročně, a to už v roce 2023. V dalších letech by měl objem plynu procházející terminálem dosáhnout až deseti miliard metrů krychlových ročně, to je téměř polovina z dnešní spotřeby celého Polska.
Z rozšířeného terminálu by v budoucnu mohla dostávat plyn i Česká republika. Umožnilo by to plynové propojení nazývané Stork 2. Na obnovení tohoto projektu nyní pracuje české vláda, uvedl premiér Petr Fiala v nedávném televizním projevu.
Polsko a plyn |
Norsko-polský Baltic Pipe
Sedmdesát kilometrů na východ od Svinoústí se ze dna Baltského moře dostává na pevninu plynovod Baltic Pipe. Ten vede skrz Dánsko a propojuje Polsko s norskými plynovými ložisky v Severním moři. Na jednom místě se Baltic Pipe střetává se dvěma svými „sestřenicemi“ – plynovody Nord Stream 2 a Nord Stream 1, které měly zásobovat Evropu plynem z Ruska.
Jenže kvůli válce na Ukrajině Nord Streamem 2 nikdy plyn proudit nezačal a nad provozem prvního Nord Streamu nyní visí otazník. Mezi evropskými politiky a odborníky roste obava, že ruský prezident Vladimir Putin při plánované pravidelné údržbě plynovodu v červenci kohoutky zavře a už je neotevře.
Plynovod Baltic Pipe má dopravovat plyn z norských ložisek do Polska.
Naděje Polska se teď proto upírají právě k plynovodu Baltic Pipe. Teprve letos na jaře se na něm obnovily práce. Dánské úřady projekt v květnu roku 2021 pozastavily, protože se bály že plynovod naruší vzácné populace dánských netopýrů a myší.
Spojení mezi Norskem a Polskem by mělo být hotové v říjnu tohoto roku a už 1. ledna 2023 by měl Baltic Pipe jet na plnou kapacitu deseti miliard kubíků ročně. Má tak zcela nahradit ruské dodávky plynu do Polska. Náklady na projekt se odhadují na 1,6 až 2,1 miliard eur (40 až 52 miliard korun).
Příliš těžká závislost
Na konci roku ruskému Gazpromu vyprší kontrakty s Polskem ohledně dodávek plynu a Polsko počítalo s tím, že nové smlouvy se už podepisovat nebudou. Odstřižení od ruského plynu nicméně přišlo o několik měsíců dříve - Gazprom přestal polské straně dodávat už v dubnu, zřejmě proto, že za plyn odmítla platit v rublech.
Nedá se vyloučit, že se dodávky plynu z Ruska zastaví, řekl Síkela |
Nejen Polsko zintenzivňuje snahy o větší nezávislost na Rusku. Německo před několika týdny oznámilo, že začne budovat terminál ve Wilhelmshavenu, což je nedaleko Brém. Česko zase před pár dny získalo podíl v nizozemském terminálu na LNG. O samotných dodávkách zkapalněného plynu jednal ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela s katarskými vládními politiky.
Otázkou je, jak rychle dokážou evropští politici dojednávat nové trasy a nové objemy plynu ze zemí jako je právě Katar. Rusko na evropský trh dodává 200 miliard kubíků plynu ročně, tedy zhruba 40 procent zdejší spotřeby.
Evropská unie od začátku války počítala s tím, že bude závislost na Rusku snižovat sice drasticky avšak postupně až do roku 2027. Jenže ve světle posledních kroků Ruské federace - omezování dodávek plynu do jednotlivých států – je možné, že k odstřižení dospěje Evropa dříve než by si nejspíš přála.
