Takový výklad by jistě uvítali i obyvatelé Pomerolu, kteří odvozují původ jména svého domova právě z těchto souvislostí. Miniaturní vesnička Pomerol se nachází na jakési náhorní plošině v sousedství slavného St. Émilionu a v rámci "lepších" vín z Bordeaux je to apelace mezi laiky i znalci nejméně známá a probádaná.
Důvodů je hned několik - rozsah vinic je malý a i formou distribuce se Pomerol klasickému bordeauxskému systému vymyká. Většina vín tak spíše v burgundském duchu putuje ze chateaux přímo k vybraným restauracím a malým obchodníkům. Orientaci zákazníkům také ztěžuje skutečnost, že zdejší vína nemají žádnou další klasifikaci, obdobnou Grand Cru v Médocu.
Přesto patří většina vín z Pomerolu do vyšší kategorie a některá z nich se řadí i mezi absolutní špičku světových vín. Vlajkovou lodí Pomerolu je jednoznačně Chateau Petrus. Toto slavné jméno dnes kraluje žebříčku všech velkých bordeauxských vín a jeho cena se pohybuje v řádu desetitisíců korun za jednu lahev.
Je těžké říci, čemu vděčí za svou mimořádnou kvalitu. Jistě na tom má svůj podíl příroda (právě jen v místech vinice Ch. Petrus je zvláštní jílovitá půda), stejně tak jako lidská péče. Starostlivě udržované vinice jsou obměňovány až po 70 letech, víno se čiří vaječnými bílky a ani částečně se nefiltruje, aby se neztratilo nic z jeho vzácných vlastností.
Hrozny jsou sbírány samozřejmě ručně, a to vždy až odpoledne, aby ranní vlhkost "neředila" kvalitu výsledného moštu. Na dohled od Ch. Petrus se nachází Le Pin, chateau, které dalo vzniku tzv. "garážovým vínům" a rozpoutalo dodnes neutuchající vášnivé debaty odborníků.
V roce 1979 zde majitelé poprvé zpracovali hrozny jen z velmi malé parcely s extrémně nízkými výnosy. To jim umožnilo (skutečně v garáži !) vyrobit několik sudů úžasně koncentrovaného a samozřejmě velmi drahého vína. Do té doby zcela neznámé víno ochutnali američtí vinařští žurnalisté, zařadili ho kvalitou po bok Ch. Petrus a na malou "vinařskou válku" bylo zaděláno.
Příkladu Ch. Le Pin pak následovala přibližně desítka dalších výrobců ze St.Émilionu. Část znalců oceňuje nesporně zcela mimořádnou úroveň takto vyrobených vín, druzí se ptají po smyslu - vybrat nejlepší část vinice a udělat několik sudů se "supervínem" by podle nich dokázal téměř každý, ovšem za cenu snížení kvality zbytku produkce. Zda jsou "garážová vína" jen módním výkřikem, nebo začátkem novodobé klasiky, na to bude znát odpověď generace našich vnuků.
