Podle toho, co slyším od vašich kolegů, jdete jen do jakéhosi "softdůchodu". Na velký odpočinek to nevypadá, ne? Jste předsedou dozorčích rad v Lázních Teplice a v PPF. Tam budete pracovat dál?
Máte pravdu. Nerad používám anglické výrazy, ale to, co chci dělat, už prostě nebude "day to day management", denní řízení. Už jsem unavený. V Lázních skutečně budu, svou činnost tam řekněme zesílím. Budu tam mít kancelář a docházet tam budu minimálně dva dny v týdnu. Té firmě se chci daleko víc věnovat.
Odcházíte z manažerské funkce, ve sklárně jste byl více než 40 let. Ve skupině AGC jste dosáhl i dalších významných pozic. Řekněte, odchází se vám v současné době hospodářské krize snadno?
Jeden pracovník mi nedávno říkal, že kdybych byl odešel loni v prosinci, tak bych odešel jako slavný ředitel. Nicméně já jsem typický krizový manažer, takže mi to tolik zas nevadí...
Tak tomu nerozumím. Asi byste měl tedy zůstat a provést firmu ekonomickou krizí.
No, zůstat. Ale protože tu dochází k úplně jinému systému řízení, tak jsme se dohodli, že to Pavel převezme, já Pavla Šedlbauera znám řadu let, protože on v podstatě nastupoval ke mně v době, kdy jsem byl ještě ředitelem v Řetenicích.
Jasně, také spolu podnikáte.
Ano, máme spolu i nějaké aktivity. Ale Pavel ke mně nastupoval kdysi jako výrobní náměstek, takže já si myslím, že ta kontinuita, co se týče pohledu na sklárnu, zůstane zachována. Ale samozřejmě systém řízení bude jiný, protože Belgičani rozhodli, že prostě potlačí, řekl bych, národní stránku věci a zvýrazní skupinový pohled na věc.
A to vám není úplně po chuti.
Víte co, já mám takovou zásadu, že vždycky rozhoduje majitel. A pokud majitel rozhodne, že od zítřka se tady místo výroby skla budou pěstovat králíci, tak tady budou. Moje rozhodnutí je, zda jim chci chodit pro trávu, nebo ne. Rozumíte?
Bezpečně. Můžete popsat, v jakém stavu podnik předáváte? Jak na něj dopadá hospodářská krize? Vždy jste zdůrazňoval, že se propouštějí jen agenturní pracovníci. Vím ovšem, že tu i mezi nižšími manažery panuje velká nervozita a bojí se o místa po vašem odchodu. Bude teplické vedení zeštíhlovat?
Já se domnívám, že ano. Direktivní řízení z Bruselu přináší poněkud jiný pohled na systém a některé funkce tady prostě odpadnou. Já bych řekl, že celá akce vypukne až po mém odchodu, já zatím držím to, co jsem vždy říkal - chci, aby zůstali klíčoví lidé. Zbytek bude na rozhodnutí nového vedení.
Můžete se vrátit k dopadu krize?
Až do dubna jsme byli ziskoví. Základ naší výroby je pro stavební a automobilový průmysl. Víte, jak na tom jsou. Muselo nás to trefit.
Štěpán PopovičIng. Štěpán Popovič, CSc. Narozen 28. 12. 1945 Ženatý, manželka Iva. Má dvě děti, dceru a syna, a tři vnoučata. Končí ve společnosti AGC jako generální ředitel AGC Flat Glass Czech v Teplicích (dříve Glaverbel a Sklounion), pracoval jako předseda představenstva pro střední a východní Evropu a Rusko AGC Group. Působil také jako předseda představenstva fotbalového klubu FK Teplice a.s. Zůstává předsedou dozorčí rady Lázně Teplice v Čechách a.s. Předseda dozorčí rady PPF a.s. V letech 1992-2000 byl prezidentem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Dvakrát (1993 a 1997) získal titul Manažer roku. Má čisté lustrační osvědčení. Koníčky jsou literatura a hudba, svého času se živil i jako pianista. |
Optimisté říkají, že se ekonomika odráží ode dna, pesimisté míní, že největší problémy teprve přijdou. Do které skupiny patříte vy?
Velmi se obávám, že krize ještě není u svého dna. Já si myslím, že teď ještě přijde druhá vlna. Řada lidí je velmi zadlužených, po problémech v bankovním sektoru přijde problém lidský. Řada lidí zjistí, že nejsou schopni splácet své závazky, že si nabrali leasingy, půjčky a nemají příliš šancí. Jsem přesvědčen, že problémy ještě přijdou. A kruhem se problémy zase vrátí do bank.
Se sklárnou je úzce svázán teplický fotbal. Roky dělal Glaverbelu a posléze AGC velkou reklamu. Nyní je mužstvo v evropském poháru. Šéf klubu, pan Hrdlička, sdělil, že nedojde k výprodeji hráčů. Přesto se ví, a vy sám jste to několikrát přiznal, že jste byl pod velkým tlakem od šéfů z Belgie, aby se sklárna v klubu tolik neangažovala. Nestane se nyní to, že AGC z fotbalu v Teplicích vycouvá, když tu už nebudete?
Já začnu odzadu. K výprodeji nedojde už proto, že jsme vyhráli pohár. Já jsem dostal osobní blahopřání z Belgie: Vyhráli jste v poháru, musíme si na to dát drink. Pro image firmy je fotbal výborný, skutečně. Ovšem druhý pohled je ekonomický. Fotbal prostě stojí nějaké peníze a vám to řeknu otevřeně - pokud se objeví kupec, tak skupina klub prostě prodá. Ještě se vrátím k té krizi. Pokud někoho skutečně postihla, tak západní část naší skupiny. A když bude šance získat za něco hotové peníze, a to je případ fotbalu, tak vedení skupiny nebude váhat ani minutu.
Můžete podrobně popsat situaci v Lázních Teplice v Čechách a.s., kde budete nyní více působit? Zdá se mi, že se nepovedlo nalákat dostatek klientů z Ruska, arabských zemí a západní Evropy tak, aby lázně dobře prosperovaly. Nedávno byla firma nucena prodat i Tereziiny lázně.
Já vás asi překvapím, zaměříme se na českou klientelu, protože kupodivu - a to je pro mne docela zajímavý poznatek - i přesto, že lidé u nás utrácejí méně, tak pořád překvapivě více a více investují do sebe.
To by ale znamenalo, že se bude úžasně dařit vaší lázeňské klinice CLT, která je pro solventní klienty. A to také tak úplně není pravda, ne?
CLT se tak moc teď nedaří, protože přichází léto a všechny operace se dělají buď na jaře, nebo na podzim. To je nějaký chirurgický zákon, tak mi to vysvětlili. Ale vezměte si, a pro mne je to velmi zajímavé, že se tu zavedly ajurvédské masáže, které jsou relativně drahé, stojí tisíc korun, a pokud vy nebo kdokoli jiný budete chtít tuto masáž, tak budete mít problém. Jsou pořád vyprodané.
A zrovna v Teplicích mne to šokuje, zdejší kupní síla je trošičku jiná než v ostatních velkých městech u nás. Faktem ale je, že lidé o sebe pořád dbají, za wellness a plastiky pořád utrácejí. Pokud jde o lázně, tak jsem čekal hluboký propad a hlubokou katastrofu, ale žádná se nekonala a nekoná.
A pokud jde o Tereziiny lázně, tak jsme je prodali za pět minut dvanáct, protože péče v nich byla drahá a pojišťovna za ni dávala méně, protože v nich není léčebný pramen.
Co tedy chcete dělat v Lázních Teplice od prvního dne, kdy vám tam přestěhují židli?
Určitě marketing.
Není třeba nevýhodou teplických lázní okolí? Máte solidní personál, hezké lázeňské domy, ale co dál? Z půlky kraje je s trochou nadsázky jedna velká uhelná jáma. A to fakt turisty a pacienty netáhne...
Mluvíte mi z duše, protože já se setkávám s klienty a oni říkají: No, lázně dobrý, jdeme do parku a dobrý, jdeme do města a to už moc dobrý není.
Asi budete muset jako člověk s jistým vlivem tlačit na magistrát a kraj, aby vám pomohly.
To rozhodně chci, to bude další část mé práce. Já pořád vidím ne nepřátelství, ale nedorozumění. Sem přijede x lázeňských hostů, každý z nich má v kapse peníze a ty peníze utratí v Teplicích a v kraji. Tohle musí město i kraj zajímat.
Říkal mi primátor Kubera, že magistrát brzy zruší lázeňský poplatek. Nemáte v tom prsty?
No prsty... Projednávali jsme to spolu a je to řekněme dobrý signál.
Dále jste v dozorčí radě PPF. Můžete popsat svůj vliv na společnost?
PPF se obrovsky změnila, dnes jde o řadu v podstatě nezávislých společností, do kterých nevidím. Já jsem v PPF a.s., což je taková ta historická společnost, od které se všechny další vyvinuly. Ale faktem je, že čas od času s panem Kellnerem mluvíme o tom, co se udělalo a kam to směřuje. Já jsem pro něj nedávno měl podle mne docela velký a dobrý projekt, který on osobně prověřil, což mne potěšilo. Ale odmítl ho. Bylo by to prý moc práce za málo peněz.
Neřeknete, co to bylo za byznys?
Nezlobte se, nebylo by to zdvořilé vůči Petrovi.
Čím vás kdysi Petr Kellner, v době kuponové privatizace neznámý prodejce počítačů, přesvědčil, abyste mu půjčil 40 milionů patřících Sklounionu. Jak může manažer půjčit takové peníze "člověku z ulice"?
Svou vizí investiční společnosti, svou vizí fungování v době kuponové privatizace. On byl jediný, který věděl, co se má udělat, jak to má fungovat. Krok po kroku. Řada lidí se jen domnívala.
Takže za vámi chodilo s žádostí o peníze více lidí?
No samozřejmě. A vzpomeňte si, jak to vypadalo, co tady působilo za lidi. Řada z nich peníze zpronevěřila. On se choval vždy korektně.
Měl jste tehdy nějakou záchrannou brzdu, kdyby došlo kolem PPF k problémům?
Samozřejmě. My jsme to nikdy nepublikovali, ale kdyby šlo o hazard, tak jsem brzdu měl.
Pane Popoviči, nechal jste se slyšet, že už vás nezajímá funkcionaření ve fotbale, nezajímala by vás ale politika?
V žádném případě.
Časopis Týden zveřejňuje každý rok žebříček nejbohatších Čechů. Vás jsem našel s údajným osobním jměním kolem miliardy. Vydělal jste opravdu tolik?
Absolutně ne! Těšilo by mne, kdyby to byla pravda, ale netuším, kde to číslo vzali. Prý to byly odhady, ale pak tedy vycházely z nesmyslných informací. Spletli se o řády.
Prozradíte, zda jste investoval před důchodem? Slyšel jsem, že nakupujete i nemovitosti.
Tak investuji především v bankovním systému. Já bych rád investoval do umění, ale tomu zas tak nerozumím. Kupuji jen obrazy, které se mi líbí. O dobré víno se mi stará můj syn. Já vlastně ani moc neutrácím. V žádné funkci nesníte o čtyři řízky více, nemůžete nosit dva obleky najednou a nejezdíte ve třech autech. Proč? Ten, kdo by se mi podíval do nákupního košíku, tak by byl asi překvapen. Našel by tam hlavně žrádlo pro kočky a psy. Možná trochu více utrácím za knížky, mám vybavenou knihovnu, ani ale nevěřím, že všechno přečtu, musel bych být v důchodu 40 let.
Nevím, jak se zeptat bez klišé, ale zajímalo by mne, zda máte pocit, že váš profesní život byl naplněn. Nebo jdete do důchodu něčím zklamán?
Já vám zkusím odpovědět takhle: já jsem ještě pořád pravidelně zván na Hrad. Do společnosti tam chodí i jeden starý pan právník. Nedávno mi povídal: Víš, my jsme kluci z ulice, my sem ani nepatříme, tak si važme toho, že nás sem zvou. Rozumíte mi?
Jasně.
Já prostě chodím do společnosti, do které bych se normálně neměl ani dostat. Já, když jsem v mládí přemýšlel o tom, co budu dělat, tak jsem v myšlenkách končil u provozního technika. A kdyby mi tenkrát někdo řekl, že se dostanu do pozice generálního ředitele nadnárodní firmy pro východní a střední Evropu, tak bych se hlavně hodně smál a říkal, že je to blbost. Asi jsem dosáhl víc, než jsem si kdy mohl myslet. Takhle o tom uvažuju a vychází mi, že bych asi nic zpětně neudělal jinak. Jsem ale pořád člověk z fabriky, který tou fabrikou žije. Tedy žil.
