"Při aféře s polskou průmyslovou solí v našich potravinách se naši vládní představitelé dušovali, že není možné zakázat prodej polských potravin na našem území. A vida, u českého alkoholu to jde. Má naše zdraví nižší cenu než zdraví Poláků," ptal se rozhořčeně čtenář iDNES.cz v okamžiku, kdy Polsko zakázalo dovoz českých lihovin na své území ještě před tím, než o zákazu vývozu českého alkoholu rozhodl minulý čtvrtek ministr zdravotnictví Leoš Heger (více o zákazu zde).
Rozdílný přístup státních orgánů u obou potravinových kauz zaráží vedle čtenářů i potravináře či právníky. "Je s podivem, že polská strana reagovala na zákaz prodeje nápojů prakticky okamžitě bez jakýchkoliv jednání s českou stranou. Připomíná to situaci v březnu 2012, kdy do ČR proudily z Polska potraviny kontaminované technickou solí s tím rozdílem, že na české straně nebyl učiněn tento razantní krok zákazu dovozu ani v průběhu několika týdnů, ačkoliv k tomu byla vyzývána ze strany potravinářů i zemědělců," podivuje se mluvčí Potravinářské komory Dana Večeřová.
Na stranu ČR se podle ní tehdy ovšem nepostavila ani EU právě s poukazem na bránění volnému trhu. "Zdá se tedy, že v Evropské unii panují zcela rozdílné přístupy k jednotlivým státům a k jejich politice ochrany vlastního trhu. Bohužel, je zjevné, že zde panují i diametrální rozdíly v ochraně vlastního trhu mezi jednotlivými státy Unie, přičemž ČR si svůj trh a svoje spotřebitele chrání opravdu jen minimálně," dodává Večeřová.
Podobně hodnotí porovnání obou afér také Pavel Dudák, partner advokátní kanceláře Vilímková, Dudák & Partners. Podle něj sice nelze oba případy zcela srovnávat, protože v české metanolové kauze umírají lidé. Nicméně i v polské kauze se jednalo o princip ochrany zdraví obyvatel a na této úrovni obě aféry porovnat lze.
"V případě polské solné aféry nebyl dodržen princip ochrany zdraví jako v našem případě nyní a tolerance unijních i českých orgánů k Polsku byla neomluvitelná. Tím spíš za situace, kdy Poláci prakticky nespolupracovali a neinformovali ostatní země Unie o závadných výrobcích obsahujících technickou sůl," je přesvědčen Dudák.
"Tehdejší vysvětlování našeho pasivního postoje obavou, aby náhodou nebyla Česká republika obviněna z porušování principu volného pohybu zboží, pokud by zakázala dovoz polských potravin, bylo přespříliš opatrnické a viděno dnešní optikou zcela neodůvodněné," dodává právník.
Podle něj však způsob řešení, kdy se opatření přijímají teprve tehdy, až se něco stane, neřeší podstatu problému. Úřady a politici celé Unie by měli podle Dudáka dát odpověď na otázku, jak je možné, že v přeregulované Evropě může po celá léta docházet k absenci důsledné prevence, kontroly a účinných postihů.
Brusel rozdílný přístup odmítá, kauzy nelze srovnávat, říká
Evropská komise však výtky vůči nerovnému přístupu k členským zemím odmítá. Obě kauzy podle ní nelze srovnávat, protože v případě polské solné aféry nedošlo k bezprostřednímu ohrožení zdraví, což potvrdily analýzy v Německu a Nizozemsku.
Komise následně podle Martina Staška, mluvčího Zastoupení Evropské komise v ČR, pomáhala opakovaně zlepšovat dialog mezi Českou republikou a Polskem a získávat potřebné informace. "Jinými slovy Evropská komise udělala vše, k čemu ji opravňuje současný právní rámec, aby se tok informací zajistil," říká Stašek.
Komise podle něj uznává, že Polsko v případě solné aféry porušilo legislativu, ale jen v oblasti kvality, a tak ho nelze srovnávat s metanolovou kauzou, která přímo ohrožuje lidské zdraví. "Je na místě zmínit, že i řada českých produktů je shledána každý rok českou potravinovou inspekcí jako neodpovídající legislativě. Z oběhu se však stahuji pouze výrobky, u kterých opět hrozí riziko ohrožení zdraví," dodává Stašek.
České ministerstvo zemědělství při porovnání obou případů vysvětluje, že mělo svázané ruce tím, jak Polsko ke své kauze přistoupilo. "Opatření, která přijala České republika kvůli metanolu, byla rozsáhlá, protože prioritou bylo co nejefektivněji ochránit zdraví našich obyvatel. Polsko k takovým krokům v době aféry s technickou solí nepřistoupilo, proto měly ostatní členské státy značně omezenou právní oporu pro přijetí nějakých opatření," říká mluvčí ministerstva Jan Žáček.
Polská aféra vypukla v únoru, úřady nemají informace ani dnes
Aféra s polskou technickou solí vypukla na konci února, kdy vyšlo najevo, že některé polské firmy přidávaly do potravin zakázanou technickou sůl, jejíž konzumace by mohla podle některých expertů mít karcinogenní účinky. Ministerstvo zemědělství týden po aféře říkalo, že o zákazu dovozu polských potravin neuvažuje.
Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) však upozorňovala, že přístup polských úřadů je zoufalý, protože věc bagatelizují a v rozporu s evropskými předpisy zamlčují důležité informace o tom, jací konkrétní výrobci zakázanou sůl do potravin přidávali, i seznam potravin, kde se sůl mohla ocitnout. Poláci také až po měsíci přiznali, že stáhli z trhu 800 tun soli a potravin, přitom stále tvrdili, že sůl je neškodná.
Inspektoři i Potravinářská komora ČR v reakci na takové jednání požadovali zákaz dovozu polských potravin. Ministr zemědělství Bendl pak v polovině dubna oznámil, že se bude v EU zasazovat o to, aby Česko mohlo zákaz dovozu z Polska vyhlásit a aby evropské orgány dotlačily polskou stranu k větší komunikaci.
Dosud se však nic z toho nestalo. "Zatím nemáme od polské strany žádnou zpřesňující informaci k tomu, co jsme požadovali. Víme tedy jen okruh sortimentu výrobků, kde se technická sůl mohla objevit, ale seznam konkrétních výrobků nemáme a neznáme ani jména firem, které průmyslovou sůl do potravin přidávaly," řekl iDNES.cz mluvčí SZPI Pavel Kopřiva.
"Ministerstvo zemědělství už dříve podalo trestní oznámení na neznámého pachatele a získání seznamu je v rukou prokuratury," řekl Žáček.
