LPS je instituce, která spadá pod Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ) a který svým posudkem fakticky rozhoduje o přidělení či nepřidělení invalidního důchodu, příspěvku na péči či různých průkazek pro zdravotně postižené.
ČSSZ připouští, že situace na LPS je napjatá: „Přetíženost lékařů ale není jediný důvod. Dávku lze vyplatit až poté, co je o ní rozhodnuto - v případě invalidních důchodů rozhodnutí vydá ČSSZ, v případě ostatních dávek Úřad práce ČR,“ upozorňuje Buraňová. Důležité je také, jak rychle žadatel dodá potřebné podklady.
Bez posudku to ale nejde a správa marně poptává doktory – aktuálně má 70 neobsazených míst. Na konci roku 2018, kdy už nebude podle služebního zákona smět zaměstnávat lékaře starší 70 let, bude mít neobsazených míst dokonce 164, tedy zhruba polovinu.
Ministerstvo práce, kam důchodová správa patří, je bezradné. Nové lékaře nedokáže přilákat, ti staří kvůli věku odcházejí a systémovou změnu, jak posuzovat zdravotní stav lidí žádajících o dávky, dosud neprosadilo.
Celý problém se podařilo pouze odsunout – o půldruhého roku díky novele služebního zákona. Původně totiž měli sedmdesátiletí a starší lékaři skončit už letos v červenci. Ještě na začátku roku přitom ministerstvo doufalo, že dostane čas do roku 2021. To ale poslanci nedovolili ve snaze popohnat úřad k rychlejšímu řešení.
Jak na běžícím pásu
Problém s nedostatkem posudkových lékařů přitom existuje už léta. Zhruba 460 lékařů (mají vzhledem k průměrnému věku 61 let zpravidla kratší úvazek) loni vypracovalo 423 624 posudků – na invalidní důchody (třetina), příspěvky na péči (cca třetina), průkazy OZP (pětina). Kromě toho posuzují prodloužení nemocenské při dlouhodobé nemoci či příspěvky na zvláštní pomůcky a na mobilitu.
To je neuvěřitelných 920 posudků na lékaře za rok. Většinu z nich dělají od stolu, na základě zpráv od jiných lékařů a sociálních pracovnic. Je to více administrativa než medicína. Jen výjimečně se jedou přesvědčit do terénu, jak na tom žadatel o dávku vlastně v reálu je – není čas.
„Když je velký rozpor mezi tím, co napíše doktor a sociální pracovník, tak si lidi pozveme nebo se tam jedeme podívat. Děje se to tak padesátkrát za rok,“ říká lékařka paní V., která patří do největší věkové skupiny posudkových lékařů (mezi 60 a 69 roky).
Získat zkušené lékaře, kteří by dokázali například prokouknout neférové žadatele o dávky, je prakticky nemožné. „LPS potřebuje pro svou práci fungující zdravotnictví...současná situace ve zdravotnictví se přímo promítá do mizivého náboru nových lékařů do LPS,“ uvedla mluvčí ČSSZ. Jedním z nápadů ministerstva práce je zapojit do posudků nelékaře - referenty a asistentky s vysokoškolským sociálně-zdravotním vzděláním.
„Člověk bez medicínských znalostí to nepozná a nemůže posuzovaného vyzkoušet. Co si dotyčný vylže, to má,“ myslí si paní V. „I pro mě je těžké určit, jestli je postižení těžké, střední nebo lehké,“ dodává lékařka s desítkami let praxe.
Práci, o kterou se nikdo nehlásí, se ministerstvu nedaří zatraktivnit ani finančně. Zapracovaný lékař v ústředí v Praze má v průměru 61 tisíc měsíčně, na okrese 51 tisíc. Na to ale nováček nedosáhne. Před složením úřednické zkoušky má dvacet tisíc. To nyní mění novela zákona o státní službě – i nově nastoupivší lze honorovat lépe než tabulkovým platem začátečníka ve státní správě, tedy v prvním platovém stupni. Dotyčnému se nově započtou léta předchozí praxe.
Od letošního roku zavedlo ministerstvo tisícikorunový rizikový příplatek. Navíc má také možnost zvýšit lékařům základní platový tarif až na dvojnásobek. To zatím prakticky nevyužívá. „Je připravován služební předpis ke stanovení podmínek, při jejichž splnění lze výše uvedené opatření použít. Musí být ovšem splněno hned několik podmínek najednou. Jde tedy o výjimečný institut, který nelze použít plošně,“ uvedla mluvčí ČSSZ Jana Buraňová.
ČSSZ plánuje lákat lékaře do řad LPS dlouhodobou spoluprací s lékařskými fakultami, dále jedná se Sdružením praktických lékařů a s řediteli nemocnic a poliklinik. „Inzerce probíhala nejen na vybraných webových stránkách, ale též v tisku,“ dodala Buraňová.
