(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Jiří Meixner, iDNES.cz

Povinné ručení musíme zvednout, aby bylo na škody, říká šéf pojišťovny

  • 249
Povinné ručení patří pro pojišťovny k těm nejdůležitějším. Jenže některé už na něm prodělávají. Rychle se zvedá výše škod, zatímco pojistné se kvůli konkurenci příliš nezměnilo. „Je třeba zvýšit celkovou sumu, aby bylo z čeho vyplácet škody,“ říká šéf pojišťovny Uniqa Martin Žáček.

Jak se budou měnit ceny povinného ručení?
Postupně bude muset zdražovat. Pokud se nezmění počet vozidel a stejné množství řidičů způsobí stejné množství nehod, budou napřesrok škody dražší. S tím, jak teď rychle rostou mzdy v ekonomice, zvyšuje se hodinová sazba v servisech, kterou pojišťovny platí. S růstem výdělků se zvyšuje i výplata odškodnění za újmu na zdraví. Pokud klient při typově stejné nehodě stráví stejnou dobu v neschopnosti, dostane vyšší plnění. I výše odškodného za trvalé následky výrazně stouply. A na základě nového občanského zákoníku je krytá i nemajetková újma, kde náhrady setrvale rostou.

O tom, že by povinné ručení mělo zdražit, se už mluví dlouho, ale ceny se moc neměnily. Zdraží teď skokově?
Skok nepřijde, bude to průběžná záležitost, pojišťovny budou muset při obnově smluv o několik procent pojistné navyšovat. U nově uzavíraných smluv je pojistné rok od roku vyšší, ale průměrná cena se snižovala dlouhodobě díky bonusům. Pojistné se díky nim stabilizovalo na poměrně nízké úrovni. Teď je třeba celkovou sumu zvýšit, aby bylo z čeho vyplácet škody.

Už teď platí řidiči různé částky, i když mají stejné auto. Bude tento trend pokračovat?
Pojistné se bude dál individualizovat. Začínalo se podle věku řidiče, podle místa bydliště. Důvody byly jednoduché, mladí řidiči jsou statisticky rizikovější a v Praze je daleko vyšší frekvence nehod. Pojišťovny však postupně do výpočtu přidávají další parametry, my jich dnes používáme šestnáct. Děláme třeba rozdíl mezi autem na benzin a na naftu. Dieselové auto si kupuje spíše ten, kdo najede více kilometrů. A tudíž existuje větší pravděpodobnost, že dojde k nehodě.

Vždy mi přišlo nespravedlivé, že člověk z Prahy platí vyšší pojistné než řidič z okresního města...
Vycházelo se ze statistik nehodovosti. Ale je pravda, že můžete mít auto registrované v Praze, se kterým pak jezdíte jinde. Význam tohoto parametru by se však mohl postupně snižovat s tím, jak se bude prosazovat použití telematiky. Pojišťovny budou přesně vědět, kde to auto jezdí, po jakém typu komunikace a jakým způsobem. A počítat pojistné podle toho, jaký styl jízdy řidič má, jak rychle akceleruje, jak projíždí zatáčkami, jak brzdí.

Uniqa krabičky řidičům do auta nabízí. Umějí už tohle poznat?
Ano, umějí. K cenotvorbě ve stylu „pay as you drive“, tedy plať, jak řídíš, to zatím ale nepoužíváme. Sledujeme najeté kilometry a typ vozovky. A podle toho vypočítáváme ceny. Pokud řidič ujede méně než 20 tisíc kilometrů, dostává slevy. A různé typy vozovky započítáme různým koeficientem. Díky palubním jednotkám jsme schopni lokalizovat vůz při krádeži. Má navíc nárazový senzor, takže se dozvíme ihned o nehodě a můžeme okamžitě klientovi poslat asistenci. A chce-li řidič sám svůj styl jízdy analyzovat, může to udělat díky mobilní aplikaci propojené s palubní jednotkou. Přístup má chráněný svým heslem.

A jaký je o tyto služby mezi klienty zájem?
Telematickou asistenci si dnes pořizuje zhruba 15 procent lidí, kteří si pořídí nový vůz. To číslo by mohlo být vyšší, ale řada lidí to stále vnímá jako Velkého bratra. Bojí se, že jejich auto je sledováno. Ale každý mobilní telefon toho o nás ví daleko více. Palubní jednotku může řidič díky záznamu jízdy těsně před nehodou navíc využít k tomu, aby prokázal, že není viník, pokud se na tom účastníci nehody neshodnou.

Jak je to ve světě?
Nejprogresivnějším trhem je v tomto smyslu Itálie, kde jezdí několik milionů vozidel s telematickými jednotkami. Hlavním důvodem je právě to, že slouží jako důkazní prostředek v případě nehody, protože v Itálii jsou vysoká odškodnění za újmu na zdraví i za nemajetkovou újmu. Je proto třeba velmi přesně doložit, kdo je viníkem.

Prosadí se výpočet ceny pojistného podle toho, jak řídím, i v Česku?
Je to otázka několika let. Bude záležet na tom, jak rychle budou lidé ochotni akceptovat telematické jednotky do svých vozů. Nebo aplikace na mobilních telefonech. Až lidé uvidí jasnou výhodu, lavinovitým způsobem se to rozšíří. Třeba v Rakousku, kde je Uniqa největší pojišťovnou, testujeme aplikaci, která monitoruje styl jízdy. Konkrétně se zaměřuje na to, zda nepoužíváte při řízení telefon, protože to je největší nešvar dnešní doby, který má za následek spoustu nehod z nepozornosti. A když jezdíte bezpečně, dostáváte dárky. V Rakousku už si aplikaci stáhlo asi 40 tisíc lidí. I my v Česku zvažujeme její využití.

Přijde podobný technologický progres jako u autopojištění i v dalších oblastech?
I díky rozvoji technologií se v posledních letech zpopularizoval zdravý životní styl. Různé náramky nám teď říkají, že bychom se měli více hýbat. Výrazně se prodloužila doba dožití. Zdravotnictví v Česku je na vysoké úrovni, ale občas se zapomíná na prevenci. Přitom preventivní prohlídky umožňují odhalit řadu onemocnění v počátečním stadiu. Lze se inspirovat. Prevence bývá součástí privátního zdravotního pojištění, například v Rakousku je jedním z největších oborů. Klientům, kteří absolvují pravidelné zdravotní prohlídky, tam Uniqa nabízí jako benefity třeba pobyty ve wellness nebo sportovní trenéry a mentální kouče. Ti, kdo o sebe dbají, dostanou něco navíc.

Ale co v Česku?
Mrzí mě, že česká legislativa neumožňuje nadstandard. Za doby pana ministra Hegera tu byly určité pokusy, kdy si člověk mohl připlatit třeba za lehčí sádru. Dnes máte možnost zaplatit si ji celou, ale tu část, která by se hradila ze zdravotního pojištění, vám nikdo nedá. Komerční pojišťovny jsou připravené nabídnout připojištění pro tyto nadstandardy. Ale k tomu je třeba změnit zákony.

Může to být politicky průchodné třeba po volbách?
Myslím, že je to možné. Lidé a politici si ale musí uvědomit, že nadstandard není v protikladu se základním principem, že nárok na standardní zdravotní péči mají nadále všichni občané. Ale že je jeho doplňkem. Že je to něco, co je schopno přinést dodatečné prostředky. Mohlo by to pomoci udržet v českých nemocnicích lékaře a sestry. Mám obavy, aby nás měl za 20 let ještě kdo léčit. Řada lékařů Českou republiku opouští.

Je něco, co Češi v souvislosti s pojištěním podceňují?
Pojištění úrazů a jejich následků. Může jít o drobný úraz, léčení a neschopnost trvá několik týdnů či měsíců, ale řada lidí nemá dostatečnou finanční rezervu na překlenutí tohoto období. Nemocenská, kterou pobírají, je obvykle výrazně nižší než jejich plat, ale výdaje jsou většinou stejné. A pojištění může tento výpadek pokrýt. A ještě důležitější je pojištění v případě – naštěstí ne tak častém – pokud zůstanou trvalé následky. Mnohdy vedou k tomu, že člověk musí úplně změnit způsob života. Třeba přestavět byt nebo dům k bezbariérovému používání.

V oblasti bankovnictví vzniká řada firem označovaných jako fintech, které nabourávají monopol tradičních bankovních domů. V pojišťovnictví ale moc takových startupů není, proč?
Bankovnictví je v tom určitě proti pojišťovnám hodně napřed. Pojišťovnictví je velmi konzervativní obor, navíc se složitějšími produkty. Ale technologické novinky se objevují. Vzniká řada aplikací, které usnadňují hlášení pojistných událostí. I v pojišťovnách se prosazuje robotizace a umělá inteligence. Nasazují se třeba chatboty nebo voiceboty – tedy komunikační roboti, kteří urychlují vyřízení události nebo s jejichž pomocí lze třeba uzavřít cestovní pojištění.

A jak na to reagují čeští klienti?
Průzkumy nám ukazují, že čeští klienti jsou v tom trochu konzervativní. Sice si zjistí informace na internetu, ale pak chtějí jednat s živým člověkem. Ale obecně technologie do pojišťoven pronikly a budou dál pronikat. Umožnily například zkrátit likvidaci škod: ty jednoduché lze vyřešit dnes kompletně doslova během několika hodin. A o telematice v autech jsme už mluvili.