Podle doktorů u některých povolání nevadí, když lidé zůstanou v práci déle. Někdy to dokonce pomáhá proti chorobám, jako je Alzheimer.

Podle doktorů u některých povolání nevadí, když lidé zůstanou v práci déle. Někdy to dokonce pomáhá proti chorobám, jako je Alzheimer. | foto: Profimedia.cz

Pozdější odchod do penze může lidem prospět, víc mužům než ženám

  • 226
Dnešní třicátníci stráví v práci o několik let déle než jejich rodiče a prarodiče. Podle lékařů to některým i prospěje, pokud se nebudou sami huntovat, jejich organismus dlouhodobější zátěž zvládne. Naopak, delší doba v práci, za podmínky, že je baví, může život ještě prodloužit.

"Ze své ordinace vím, že zejména u mužů platí, že když přestanou pracovat a ztratí řád, jejich nemoci se začnou rychle zhoršovat," upozorňuje ostravský praktický lékař a geriatr Hugo Přibyl.

U žen je podle něj situace jiná. Práci ve vyšším věku už tolik nepotřebují, dokážou se realizovat také doma, například péčí o vnoučata.

Čtěte: Slovníček k důchodové reformě

Vyšší aktivita chrání hlavně mozek. "Do jisté míry duševní práce působí jako prevence Alzheimerovy choroby," vysvětluje neurolog Jakub Hort z motolské nemocnice, specialista na nemoc projevující se hlavně demencí.

Zaměstnavatelé se přitom nemusí bát, že by pětašedesátníci, na které budou muset spoléhat čím dál víc, byli výrazněji ohroženi právě touto nemocí.

Život dnešních třicátníků bude delší. Když se budou snažit

Je pravda, že jí stále přibývá, ale to je dáno tím, že lidé se dožívají více let, jinými slovy přibývá osmdesátiletých, u kterých se choroba projevuje.

"Alzheimer se ve věku 65 let objevuje minimálně, asi jen u dvou až tří procent lidí," objasňuje Jakub Hort. U lidí starších osmdesáti let je to kolem třiceti procent populace.

O Alzheimerově chorobě se sice mluví jako o epidemii následujících desetiletí, ale ještě pořád nás nejvíce trápí onemocnění srdce a cév. Pokrok v kardiologii a kardiochirurgii je však obrovský a i díky němu se dnešní třicátníci můžou spolehnout, že jejich život bude delší. A budou-li se snažit, tak také kvalitnější. Podmínky k tomu mají.

Na infarkt se umírá méně

Za poslední léta se například výrazně změnila péče o postižené infarktem. "Před desítkami let šedesát procent lidí u nás zemřelo na první infarkt. Teď jsou to čtyři procenta," připomíná přednosta kardiocentra v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny Jan Pirk.

Čím to je? Každý člověk s podezřením na infarkt se dostane na specializované pracoviště, kde mu lékaři dokážou zprůchodnit cévy dříve, než dojde k nevratnému poškození srdce.

Taková jistota dříve nebyla. Tito lidé se pak můžou vrátit k plnohodnotnému životu. "Pokud tedy za plnohodnotný život nepovažují kouření a bůček k večeři," poznamenává kardiochirurg Pirk.

Tím chce zdůraznit skutečnost, že z velké části lidé mají stav svého organismu, a tedy i jeho schopnost pracovat, ve svých rukou. "Informací o zdravém životním stylu je teď neskutečně mnoho, i proto jsem optimista a předpokládám, že dnešní třicátníci by mohli být po šedesátce zdravější než jejich rodiče," očekává Jan Pirk.

Pětašedesátka: žádný velký zlom

Podle lékařů se kondice šedesátníků (tedy lidí, kteří odcházejí do důchodu dnes) a lidí o pět let starších výrazně neliší. "V tomto věku nepřichází žádný zásadní zlom, to až o několik let později," říká geriatr Přibyl. Dodává však, že ne všechna povolání lidé zvládnou vykonávat ve vyšším věku.

"Neumím si představit pracujícího pětašedesátiletého horníka nebo oceláře, to není fyzicky možné," podotýká ostravský lékař.

Stejně tak mimořádně stresová povolání, jako je burzovní makléř nebo letecký dispečer, jsou spojená s nižším věkem, kdy je člověk na vrcholu svých mentálních sil. Ovšem třeba pedagog nebo lékař může být ve vyšším věku neocenitelný.

Jako příklad může sloužit Pavel Pafko, chirurg, který před lety operoval exprezidenta Václava Havla.

V sedmdesáti letech se vzdal postu přednosty oddělení - předal jej mladšímu kolegovi. Ale operuje dál a hlavně vychovává další chirurgy.

Je ostatně dokázáno, že kolektivy, kde vedle sebe pracují mladí a starší lidé, fungují nejefektivněji.