Čím to je, že nám obyčejná polévka v rakouském lyžařském středisku připadá úžasná a její chuť si pamatujeme, což se nám u polévky v běžné české restauraci nestává? Proč se celý rok těšíme na chuť řeckých jídel v obyčejné levné rodinné taverně? Je to jen bláhové okouzlení cizími kraji?
"Ne, je to pravda. Obyčejné jídlo v autogrilu u italské dálnice prostě chutná skvěle," říká Roman Vaněk. "Je to tím, že používají málo surovin. Jídlo upravují jednoduše a tím vynikne jeho chuť," vysvětluje.
Jenže my jsme z hospod zvyklí, že čím je talíř přeplácanější, tím jsme spokojenější. Prostě máme pocit, že jsme za své peníze dostali co nejvíc. A tak jsou české a moravské restaurace typické zejména nekonečně dlouhými jídelníčky a nesrozumitelnými názvy pokrmů, často tak exotickými, že ani kuchař neví, co to vlastně uvařil.
dlouhé menu = mrazákPodezřelý je dlouhý jídelníček. Neznamená, že v restauraci jsou tak schopní, že dokážou připravit spoustu jídel od telecího přes humra po pět druhů ryb. Znamená pouze, že mají mrazák narvaný zašedlými, ledem obalenými prastarými flákotami, které mrsknou na pánev i s kusy ledu. |
Pozor na názvy jídel. Čím zajímavější, tím podezřelejší.
"Kuřecí prsa plněná brusinkami jsou kuřecí prsa plněná brusinkami a ne 'ňadra paní nadlesní‘. Debilní názvy jídel mi vadí stejně jako nekonečné jídelníčky," říká Jitka Rákosníková, která řadu let psala o jídle v časopise Apetit a nyní vede časopis F.O.O.D.
"Opravdu nevím, co se mi někdo snaží sdělit tím, když napíše na jídelníček: Kapsa pana nadlesního. Co to je?" říká šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. "Důležité je vědět, že budu jíst hovězí. Zda bude vařené, dušené či pečené. Zda u toho bude omáčka z toho či onoho. Ale je fakt směšné, když je napsáno Kapsa pana nadlesního a u toho v závorce: šunka, sýr," říká.
"Já se dokonce na Šumavě setkal s tím, že u jeleního guláše bylo v závorce napsáno: Usušené malinkaté kousky masíčka v červenohnědé omáčce. Nedal jsem si to, když vidím závorky, jsem vyřízený," říká Roman Vaněk.
