Pozor při placení v restauraci

  • 7
Čím větší turistické centrum, tím lepší a kvalitnější služby pro zákazníky. Tahle úměra však nemusí v Česku platit vždy a všude. Přesvědčily se o tom i dvě zákaznice, které se desátého dubna brzy odpoledne zastavily na oběd v restauraci U Provaznice v samém srdci Prahy ­ pod Václavským náměstím.

Napěchovaný lokál s posledními dvěma volnými místy u oválného stolu dával tušit vyhlášenou kuchyni. A vskutku. Žemlovka doporučená usměvavou číšnicí neměla jedinou vadu. Ne tak už ovšem placení, které probíhalo o několik desítek minut později. Skutečnost, že za žemlovku a minerálku zaplatila každá z žen okolo osmdesáti korun, by ještě sama o sobě nebyla tak hrozivá. Vždyť byly v podniku uprostřed hlavního města. Mnohem horší však byl přístup vrchního, který dával najevo, jak je mu kasírování takto směšně nízké částky z duše protivné. Proto zřejmě nepovažoval za nutné vrátit to, co měl.

Od jedné návštěvnice restaurace přijal stravenku a dvousetkorunu, od druhé stravenku a tisícikorunu. V tom okamžiku začaly vrchnímu počtářské potíže. Jak se ukázalo, sčítání a odečítání nebylo jeho silnou stránkou. Anebo to byl záměr. Sečíst hodnotu stravenky a přijaté částky, od nich odečíst útratu a vyplatit klientkám zbytek peněz totiž nedokázal. Jedné zákaznici vrátil o osmdesát korun méně, druhé dokonce o sto šedesát méně. Bez mrknutí oka. Jednoduše zavřel kasírtašku a odcházel.

Když ho ženy na omyl upozornily, ukázal mnohem nevlídnější tvář. Matematika je však jednoznačná a nelze ji ošidit. Po desetikorunách, které návštěvnice přičítaly na prstech, prokázaly svoji pravdu. "Vy jste se zrovna vrátila ze školy, ne?" kontroval vrchní namísto omluvy, když na stůl skládal chybějící bankovky.

Šokující? Jistě, a nejen pro zákaznice. Také hlavní manažerka restaurace Andrea Lískovcová redakci MF DNES přiznala: "Je to pro mě neuvěřitelné. Takovou informaci slyším poprvé. Zákaznice se měly ihned ozvat a nahlásit to vedoucímu směny. Pokusím se okamžitě zajistit nápravu."