Na první pohled to vypadá, že české univerzity navštěvují hlavně maminčini mazánci. Proč pracovat, když rodiče platí, jako by si říkala většina z nich.
Z čerstvého průzkumu mezi 1 300 studenty vysokých škol od společnosti Studenta Media, který má MF DNES exkluzivně k dispozici, totiž vyplývá, že si při studiu vydělává jen asi třetina z nich. Ostatní chodí pro kapesné k rodičům.
Neznamená to však, že by se mladým nechtělo do práce, často nedostali jinou možnost. Nezaměstnanost totiž láme rekordy a míst pro studenty se nedostává.
"Rodiče mě dostatečně podporují, takže bych teoreticky pracovat nemusela, ale ráda bych. Snažím se sehnat práci třeba na půl úvazku, ale momentálně pracuji spíš nárazově, na různých komparzech a v kavárnách," popisuje například 24letá Lucie Vinická z Prahy, studentka nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Výsledky průzkumu mezi 1 300 studenty vysokých škol od společnosti Studenta Media
Největší překážkou jsou podle ní požadavky firem na praxi a zkušenosti. "Možná i to, že mířím moc vysoko, takže v konkurenci ostatních uchazečů neobstojím. Navíc výběrová řízení jsou často náročná, zaměstnavatelé mají možnost si vybírat a tu plně využívají," dodává Vinická.
Slova mladé studentky potvrzují i personalisté z agentur práce. Míst vhodných pro studenty v posledních dvou letech výrazně ubylo.
"Je to jasně vidět, firmy se snaží vytěžit své kmenové zaměstnance. Situace se navíc liší podle regionu, v Praze ještě nějaká místa pro studenty jsou, mimo Prahu je nabídka prakticky nulová," říká Jana Gregorová, manažerka dočasného zaměstnávání v agentuře Grafton Recruitment. Ale i v Praze poptávka dramaticky převyšuje nabídku. "I v hlavním městě na jednu pozici s anglickým jazykem přijde zhruba sto reakcí," vypočítává personalistka. Nejčastěji se v databázích agentur vyskytují nárazové brigády, manuální práce, třeba vykládky zboží, práce ve skladech či jednoduché administrativní úkony.
Slušná praxe a výdělek k tomu, to často nejde dohromady
Vysokoškoláci se často běžné manuální práci a brigádám vyhýbají, naopak shánějí místo v oblasti, kterou studují, a kromě slušného výdělku se tak snaží získat i relevantní praxi. V takovém případě však často narážejí na nezájem firem.
"Strojaři nebo IT specialisté si mohou většinou vybírat už při studiu na škole. Horší je to u humanitních vzdělání. Pro tento typ studentů převažují především nabídky v telemarketingu, tedy v call centrech. A to pro většinu z nich není zrovna práce snů, byť osobně bych to nezavrhoval," upozorňuje Jiří Halbrštát, marketingový manažer personální agentury ManpowerGroup. I v call centrech se prý dá získat hodnotná praxe, firmy zde do svých lidí podle něj hodně investují, školí je a vzdělávají.
Výsledky průzkumu mezi 1 300 studenty vysokých škol od společnosti Studenta Media
Někdy však bývá práce při studiu i příčinou odchodu ze školy. Mladí si zvyknou na peníze a mají pocit, že školu nepotřebují. "Ano, některé případy odpadnou. Většinou ale studenti, kteří úspěšně pracují při studiu, v sobě mají touhu věci dotahovat do konce a chápou, že i školu je dobré si dodělat. Vzdělání má na trhu stále kredit," myslí si personalistka Barbora Tomšovská, šéfka společnosti Touchdown. Vysokoškoláci také výzkumníkům prozradili, jak nakládají se svými financemi během studenských let. Třetina z nich uvedla, že jejich celkové měsíční náklady dosahují pěti až sedmi tisíc, necelá čtvrtina měsíčně utratí sedm až devět tisíc korun.
Největší část peněz ze studentského rozpočtu ukousnou náklady na bydlení. Každý druhý vysokoškolák zaplatí za střechu nad hlavou od dvou do tří tisíc. Během studia dává nejvíce studentů přednost kolejím a podnájmu.
Skromně se studenti projevili i v oblasti stravování. Za jídlo utratí každý měsíc 38 procent vysokoškoláků zhruba dva tisíce korun. Více než polovina uvedla, že si jídlo sama připravuje, třetina se chodí najíst do menzy. Jen čtyři procenta respondentů se pravidelně stravují v restauraci.
Ani v zábavě se mladí příliš nerozparádí. Polovina z dotázaných studentů utratí za noční život a kulturu do tisícovky měsíčně. Při současných cenách to představuje jeden větší hudební koncert průměrné zahraniční hvězdy či zhruba sedm studentských lístků do multikina na 2D film.
