Rodič-samoživitel se dvěma dětmi a minimální mzdou by v Česku potřeboval pracovat skoro 80 hodin týdně, aby se dostal nad relativní hranici chudoby. Ilustrační foto

Rodič-samoživitel se dvěma dětmi a minimální mzdou by v Česku potřeboval pracovat skoro 80 hodin týdně, aby se dostal nad relativní hranici chudoby. Ilustrační foto

Česko na pranýři: samoživitel se dvěma dětmi má malou šanci nebýt chudý

  • 205
Práce na plný úvazek, kde jeden z rodičů pobírá minimální mzdu, nemusí stačit k tomu, aby rodina se dvěma dětmi žila nad hranicí chudoby. Vyplývá to ze studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Česko vyšlo ze srovnání situace rodičů-samoživitelů špatně.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) se ve své studii zabývala mimo jiné výší příjmu, který zbude po odečtení povinných odvodů a daní. „Podle tohoto kritéria... mohou příjmy zaměstnanců na plný úvazek s minimální mzdou v některých zemích zůstávat hluboko pod běžně používanou hranicí chudoby,“ stojí ve zprávě.

Úlevu v takových případech nemusí přinést ani delší pracovní doba. Domácnosti se tudíž nemusejí dostat z chudoby způsobené nízkými příjmy ani tehdy, tráví-li jeden z rodičů v práci podstatně delší dobu.

Mezi zeměmi ovšem existují rozdíly, podotýká OECD. Například v Británii, Irsku nebo Austrálii se může rodina s dvěma dětmi dostat nad hranici chudoby i při zaměstnání na částečný úvazek, kde dospělý pobírá minimální mzdu.

Ve většině sledovaných zemí ale platí, že zaměstnání musí mít oba rodiče, aby děti nevyrůstaly v chudobě. Pracuje-li na plný úvazek za minimální mzdu pouze jeden z rodičů, zůstává rodina pod hranicí chudoby.

Česká republika se v tomto srovnání umístila nejhůře ze sledovaných zemí. „V České republice, Estonsku, Řecku, Koreji a Španělsku je pracovní doba nutná k úniku z chudoby nerealistická především pro samoživitele,“ konstatuje OECD. Z dat vyplývá, že samotný rodič-samoživitel se dvěma dětmi a minimální mzdou by v Česku potřeboval pracovat skoro 80 hodin týdně, aby se dostal nad relativní hranici chudoby. Druhý nejhorší výsledek v tomto srovnání mělo Estonsko, kde bylo potřeba asi 60 hodin. Srovnání se opírá o data za rok 2013.

OECD má v současnosti 34 členských zemí. Zákonem stanovená minimální mzda existuje ve zhruba třech čtvrtinách z nich. V polovině roku 2013 se u nás zvýšila minimální mzda o 500 na 8500 korun. Letos se zvedla o 700 korun na 9200 korun a postupně by měla dosáhnout dvou pětin průměrné mzdy. Premiér Bohuslav Sobotka na konci dubna řekl, že do poloviny letošního roku by mělo být jasné, zda a o kolik se zákonem stanovená minimální mzda zvýší v příštím roce. 

,