Mezi důvody, proč se chodí do práce, je také snaha udržet si dosavadní životní standard. "Češi si zrekonstruovali byty, nakoupili auta a více hledí na kvalitu života," vysvětluje sociolog Ivan Gabal.
Díky tomu, že roste ekonomika a sehnat lidi je čím dál obtížnější, si stávající zaměstnanci vyjednali i vyšší mzdy – průměrný plat je už 21 460 korun.
I když mnohé firmy začaly platy zvyšovat, stále hlásí volná místa. Těch je v Česku nyní kolem 137 tisíc, nedostatkové lidi částečně nahrazují cizinci, kterých tu legálně pracuje 222 tisíc.
Příští rok daňové změny ještě platy o něco zvednou. Z nich však ukrojí dražší potraviny, začne se platit u lékaře za recept a dražší bude třeba i elektřina, jízdné a poštovné.
Přibylo makléřů a hlídačů
Zaměstnanost vzrostla nejvíce v těch odvětvích, kterým se daří nebo se nově rozvíjejí. Proto výrazně přibylo lidí v realitním byznysu – hlavně právních, účetních a daňových poradců, ale i expertů přes software a strážců budov.
Vzrostl i počet zaměstnanců v pojišťovnách a financování penzí, přibylo také učitelů pro dospělé a ve středním školství a také lidí, kteří pečují o sociálně slabé a nemocné. Naopak ubylo zaměstnanců v restauracích.
Na desetiletý rekord klesl také počet lidí bez práce – za rok jich ubylo 98 tisíc. Podle nového mezinárodního srovnání je nezaměstnanost v Česku jen 5,2 procenta, ale měřeno počtem lidí na pracovních úřadech je to číslo vyšší, 6,2 procenta. Rozdíl v měřeních dělají lidé, kteří by nemohli do práce nastoupit do 14 dnů.
"Obecná míra nezaměstnanosti je v ČR dlouhodobě nižší než průměr EU i eurozóny," uvádí Český statistický úřad ve zprávě za třetí čtvrtletí.
Kde je dno?
I když nízká nezaměstnanost zvedá náladu všem, kteří se nemusí bát o práci, pro ekonomiku to vždycky nemusí být jen dobrá zpráva. Hlavně pro firmy, které mají zakázky, ale nemůžou sehnat nové zaměstnance.
"Opravdový problém s nedostatkempracovní síly bych viděla až kolem tříprocentní nezaměstnanosti," říká profesorka z Vysoké školy ekonomické Stanislava Hronová.
Ale upozorňuje na to, že nezáleží na číslech, ale na tom, kdo ještě na úřadech práce zůstává. Jsou to většinou lidé s nízkým vzděláním, matky s dětmi, lidé se zdravotními potížemi nebo lidé před důchodem. Přitom chybějí kvalifikovaní lidé, hlavně v technických oborech – hlavně vyučení dělníci, technici, konstruktéři.
"Firmy si na nedostatek techniků stěžují už léta, není to tedy přímo závislé na těchto makroekonomických číslech," doplňuje Hronová. Podle ní je jednou z hlavních příčin těchto problémů školství. To se v devadesátých letech začalo orientovat na vychovávání tehdy atraktivnějších profesí obchodníků a manažerů.
"Ale zapomnělo se na to, co nás hlavně živí – průmysl. Teď se nám to začíná mstít. Proto je třeba změnit systém škol, ale vlastně i myšlení celé společnosti, aby se začali mladí lidé vracet k tradičním řemeslům," podotýká ekonomka.
Personalisté z agentur, které hledají lidi profesionálně, jí dávají za pravdu. "Nejhorší je to v oblasti řemesel. Pro mladé lidi není atraktivní nebo módní se řemeslu vyučit, přitom už je díky převisu poptávky možnost zajímavě si vydělat," říká mluvčí největší personální agentury Manpower Jiří Halbrštát.
U Manpoweru a Graftonu je největší sháňka po expertech na informační technologie, které čeká plat od 25 do 100 tisíc korun. Firmy chtějí také technology (25–30 tis.), kvalifikované svářeče (15–25tis.), řidiče vysokozdvižných vozíků, účetní s angličtinou nebo nákupčí.
O práci mají naopak největší zájem ti, kteří neumějí jazyky a chtějí pracovat v kanceláři nebo na recepci. "Kandidátů s tímto profilem je nejvíce. Pro firmy je však důležitá znalost aspoň jednoho cizího jazyka a dobrá znalost práce s kancelářským software," dodává Halbrštát.
Podle něj také hledá zaměstnání hodně žen bez kvalifikace, které chtějí práci na jednu směnu, aby mohly být být doma odpoledne kvůli dětem. I když by jim stačilo vydělávat jen 10 až 15 tisíc, firmy o ně nemají zájem.
