"Zhruba polovina všech výdajů na zdravotnictví jde přímo z kapsy pacienta. Lidé jsou motivování k tomu, aby se o sebe starali více než u nás," říká Milan Polášek (40) v rozhovoru pro iDNES.cz.
Finanční expert se do Pekingu dostal v roce 2005 jako absolvent programu EU na výměnu manažerů zvaném China Managers Exchange and Training Programme (METP). Je teprve třetím českým managerem, který v programu uspěl. Zrestauroval své základy čínštiny a vydal se do Pekingu, kde má v menší české firmě na starosti oceňování investic a projektů.
Musel jste si v Pekingu zvykat na větší pracovní zátěž?
Mezi tím, co je v České republice a v Pekingu, není velký rozdíl. Do práce se obvykle chodí na devátou a končí se okolo šesté, podobně jako v jiných velkých městech. Přesčasy jsou častější.
Dorozumíváte se v práci čínsky?
Mluvíme anglicky, ale s postupným pokrokem v mé čínštině stále častěji i čínsky. Na stručnou e-mailovou komunikaci s neanglicky mluvícími čínskými partnery jsem si již zvykl. Mnohá obchodní jednání probíhají v čínštině, pokud možno s překladem do angličtiny, protože partneři často anglicky neumí.
jednáníZačíná se ze široka a postupně se dostává k tomu podstatnému. U nás jdeme rychleji na věc. |
Jak se promítá východní myšlení a zvyky do byznysu?
Číňané mají trochu jiné zvyky. Například při jednáních se obvykle podává čaj, začíná se trochu ze široka a postupně se dostává k tomu podstatnému. U nás jdeme rychleji na věc. V Číně se často jedná skupinově. Máte se sejít se dvěma, třemi lidmi a nakonec vás jich překvapí pět. Mají kolektivnější vyjednávání, pozvou i své kolegy, kteří by nutně na schůzce nemuseli být. Běžné jsou také dlouhé obchodní večeře s nezbytnou pálenkou "baijiu".
Zažil jste nějaký trapas při jednáních?
Spousta problémů může vzniknout kvůli špatnému překladu nebo pochopení významu. Někdy si nejste jistý, jak to druhá strana myslela. Musíte odhadovat, dávat kontrolní otázky. Číňané hodně věcí nechávají otevřených, neřeknou přímo, co si myslí. Několikrát jsem viděl, že evropský partner při jednání nepochopil, jak to čínská strana myslí. Jejich myšlenkové pochody se s našimi nemusí shodovat, některé věci si mezi sebou při jednáních ujasňují, a když je vám pak přeložena tříminutová diskuse třemi větami, snadno dojde k nedorozumění.
Kdybych chtěl v Číně uzavřít obchod, jak bych se neměl chovat?
Je běžné, že Číňané tolik věci narozdíl od nás nekritizují. Je důležité nedotýkat se jejich národního cítění, příliš si nestěžovat a nechovat se arogantně. Mnohé drobnosti nás mohou v Číně vyvádět z míry, je třeba akceptovat, že jsme v jiné zemi s jinou historií, životní úrovní a zvyklostmi.
Je na Číňanech znát hrdost na to, že předhánějí světové velmoci? Není to dlouho, co Čína předhonila Spojené státy ve velikosti automobilového trhu nebo Japonsko v růstu ekonomiky.
Národní pocit je tu určitě silný a každý úspěch je prezentován v médiích. A sami jsou hrdí, že jejich systém je relativně stabilní i na to, čeho dosáhli za posledních 15 let. Pokrok je značný. I když životní úroveň tady zdaleka není jako na Západě, její růst je tu podstatně rychlejší.
PolitikaO té se nebaví. Tady jsou tři hlavní hospodská témata: jídlo, jídlo, jídlo. Je to univerzální téma k rozhovoru. |
Byl jste v Číně už v roce 1986, jak se to tam změnilo?
Změna v Číně v posledních patnácti letech je neuvěřitelná. V zapadlých oblastech na Západě před 15 lety se člověk kodrcal malým minibusem, teď je tam vybudovaná nová infrastruktura a jezdí tam klimatizované autobusy i vlaky, i když kodrcálky se taky ještě najdou. Peking a Shanghai se ale nedá srovnat se zbytkem Číny, přirovnal bych je k výkladním skříním Číny. Znám tady lidi z různých vrstev a rozdíly jsou hodně velké. Někteří pracují v restauracích za zhruba 5-6 tisíc Kč měsíčně, bydlí ve čtyřech nebo v šesti v pronajatém bytě a jednou za rok se podívají domů na venkov. Lidé ze střední vyšší vrstvy dělají obvykle pro mezinárodní nebo čínské větší nebo soukromé firmy. Vydělávají nad 70 tisíc měsíčně a jejich životní úroveň je úplně jinde. Spousta z nich má v Pekingu dva byty, jeden pronajímají a jeden vlastní.
Zajímají se o politiku?
Ne, o tom se nebaví. Tady jsou tři hlavní hospodská témata: jídlo, jídlo, jídlo. Je to univerzální téma k rozhovoru. Výběr z menu je neuvěřitelný. Rádi se rovněž dívají na fotbal, a dělají si s povzdechem legraci z vlastního národního týmu, kterému se moc nedaří.
Když byl Milan Polášek v Číně v roce 1986, na venkov byl problém dojet autobusem.
Jak je to s cenami majetku, nehrozí v Číně podobná bublina jako v USA?
Pozemky se koupit nedají, pouze právo k jejich užívání na 70 let. Po uplynutí doby se právo možná prodlouží, nebo jej stát opět prodá, zatím jsou to jen dohady, není o tom rozhodnuto. Když dnes někdo kupuje byt, současně si pořizuje i právo k užívání pozemku. Pronájem práv je možný od roku 1990, půda zůstává státní.
Při pohledu na ceny nemovitostí k poměru k příjmům v některých městech by se dalo říct, že lokální bubliny existují. Někteří čínští ekonomové odhadují, že například v Pekingu by ceny bytů mohly klesnout až o 30 %. Na druhé straně čínské banky nedávají stoprocentní hypotéky, ale maximálně 70 procent, odtud tedy velké riziko pro banky neplyne. Problém je u projektů iniciovaných municipalitami (územní samosprávy), které jsou postaveny na růst ekonomiky. Pokud by se růst zastavil a klesl i příjem municipalit z prodeje práv k užívání pozemků, který činí dle odhadů nyní i 40 % jejich příjmů, pak mají nejen banky problém.
bydleníByt, který stojí v Praze 4 miliony korun, vyjde v Pekingu na 6 milionů. |
Jaké jsou ceny bydlení?
Peking je relativně drahý, ale zároveň je i patnáctkrát větší než Praha. Byt, který stojí v Praze 4 miliony korun, vyjde v Pekingu na 6 milionů a navíc není tak kvalitní jako v Čechách. Domečky ve vilových čtvrtích na okraji Pekingu stojí zhruba dvacet milionů korun.
Brzdí omezená vlastnická práva investice do nemovitostí?
Problém spíš je, jak se o zapůjčený majetek lidé starají. Když to není moje, nemají motivaci se o to starat. S právem na 70 let je to o něco lepší, ale přesto si mohu pronajmout pozemek a je možné, že stát jednou přijde s tím, že na něm chce něco stavět a všechno, co jsem vybudoval, bude pryč. Pořízení bytu spousta lidí bere jako investici, protože náklady na udržování nemovitosti jsou vůči Čechám relativně nízké. Hodně lidí, kteří měli peníze si místo investování do akcií koupili raději byt, a ten buď pronajímají, nebo ho drží v rámci spekulace na růst ceny.
Jak drahé jsou potraviny?
Trochu levnější než v Čechách, ale dovážené potraviny jsou naopak dvakrát až třikrát dražší.
Je k vidění v čínských obchodech i české zboží?
Viděl jsem české sklo, je tady k dostání Becherovka, v některých barech i česká piva. Viděl jsem tady i sýr Veselá kráva, který ale nebyl od českého výrobce, a müsli od firmy Emco. Všechno ale koupíte jen v obchodech v oblastech, kde žije hodně cizinců, v normální čínské sámošce člověk uvidí maximálně něco ze Španělska, Itálie nebo USA.
zdravíNa venkově mají jednodušší zdravotní pojištění s menším příspěvkem i rozsahem služeb. |
Nakolik se Čína stará o sociální pohodlí lidí?
Systém základní péče, který ještě před třiceti lety do jisté míry fungoval, se po reformách provedených Teng Siao-pchingem trochu rozpadl. Teď se ho snaží dát znovu dohromady, řekněme za komerčnějších podmínek. Většina lidí ve městech má sociální i zdravotní pojištění. Na venkově mají jednodušší zdravotní pojištění s menším příspěvkem i rozsahem služeb. Velký rozdíl ve zdravotním pojištění vůči ČR je, že se počítá s velkou spoluúčastí pacienta. Zhruba polovina všech výdajů na zdravotnictví jde přímo z kapsy pacienta. Lidé jsou motivování k tomu, aby se o sebe starali, více než u nás, kde je vše hrazeno ze společné kapsy.
