1. Plasty nejsou plasty
Když mluvíme o plastech nebo o tom, že je něco z plastu, ve skutečnosti máme na mysli polymery. To jsou dlouhé řetězce navzájem spojených molekul vyrobených typicky z ropy nebo zemního plynu. Tyto makromolekuly se stovkami nebo tisíci spojeními v každém řetězci mají výjimečné fyzikální vlastnosti, vynikají zejména v síle a pevnosti.
Slovo „plast“ je původně zkratka slova „termoplast“, což jsou polymerické materiály, které se zahřátím dají ohýbat nebo mění svůj tvar, informuje server Conversation.
2. Kolik věcí se vyrábí z plastu
V roce 2015 se na celém světě vyrobilo přes 320 milionů tun polymerů, vyjma umělých vláken.
Každou minutu se prodá milion plastových lahví. V roce 2016 se prodalo 480 miliard plastových lahví. V roce 2021 se vyhodí 538 miliard „petek“. Jen polovina těchto lahví se zrecykluje.
3. Za chvíli bude ve vodě víc plastu než ryb
Podle výzkumu z roku 2016 už v roce 2050 objem plastového odpadu v oceánech převýší objem ryb, které tam žijí, pokud lidstvo dramaticky nezmění svůj přístup, varuje Daily Mail.
Každý rok prý putuje do světových moří 8 milionů tun, což je jeden náklaďák plný plastového odpadu každou minutu. Při současném tempu se v roce 2050 budou do oceánu vysypávat každou minutu čtyři pomyslné nákladní vozy. Teď podle vědců v mořích plave víc než 150 milionů tun plastových odpadků.
4. Odkud pochází odpad v oceánech
V západních zemích se poslední dobou vede debata o tom, zda a jak moc plasty škodí. Čím dál více firem se snaží jejich používání omezit.
Zdá se ale, že se kampaň dělá na nesprávném místě. Podle německého výzkumu totiž většina odpadu v oceánech (95 procent) pochází z Afriky a jihovýchodní Asie, tedy z 10 řek, které odtud tečou do moře.
5. Kde se plast vzal
Počátky moderní výroby polymerů sahají do 30. let 20. století, díky usilovné práci amerického chemika a vědce Wallace Carotherse ve firmě DuPont. Vynalezl neopren a nylon. Ke komerčnímu úspěchu nylonu přispěl během druhé světové války nedostatek hedvábí, z něhož se dřív vyráběly dámské punčochy.
Syntetické polymery ale nahradily výpadky i v jiných oblastech. Poté, co Japonsko dobylo jihovýchodní Asii, se zastavily dodávky přírodního kaučuku k výrobě pneumatik. Nahradil ho plast.
Díky kombinaci potřeby, vědeckého pokroku a šťastné náhody se rozvinula řada polymerů, kterým dnes říkáme plasty. Díky snaze snížit váhu výrobků a poskytnout nenákladnou alternativu k přírodním materiálům typu celulóza a bavlna si polymery získaly širokou oblibu a využití.
6. Co se nejvíc vyrábí
Výrobě polymerů dominují polyolefiny - polyetylen a polypropylen. Mezi jejich výhody patří to, že se vyrábějí z relativně levného zemního plynu. Díky nízké hustotě jsou tak lehké, že plavou.
Jsou také v podstatě odolné vůči působení vody, vzduchu, tuku a rozpouštědlům v čistících přípravcích. Navíc se dají lehce tvarovat, ale zároveň jsou natolik robustní, že „přežijí“ přepravu v náročných podmínkách.
7. Výhody se mění v nevýhody
Co je dobré pro obchod, nemusí být dobré pro životní prostředí. Přesně to platí o výše popsaných výhodách polyolefinů. Velmi dlouho se rozkládají - v přírodě přežijí desetiletí až staletí.
Voda a vítr z nich přitom mechanicky uvolňují mikročástečky, které polykají ryby a zvířata a kvůli potravnímu řetězci nakonec i lidé.
8. Recyklace není snadná
Ačkoli slovo recyklace je moderní a ten, kdo recykluje, má pocit, že zachránil planetu, zpracování plastového odpadu s cílem ho znovu využít není tak jednoduché. Působením kyslíku a tepla se řetězce polymerů rozkládají. Jídlo a ostatní materiály ale polyolefiny kontaminují.
Díky vědeckému pokroku se vyrábějí nové, silnější a trvanlivější typy polyolefinů, ty se ale nemůžou při recyklaci míchat s ostatními typy. Navíc tyto plasty se v několikavrstvých obalech často kombinují s jinými materiály a recyklace je proto téměř nemožná. Příkladem mohou být jednorázové nápojové kelímky vyrobené z papíru i plastu.
9. Ubírají vzácné zdroje
Někteří polymery kritizují proto, že se při jejich výrobě používají vyčerpatelné přírodní zdroje, jako je ropa a zemní plyn. To je pravda.
Na výrobu polymerů však padne méně než pět procent roční spotřeby těchto fosilních paliv. Navíc etylen se dá vyrábět i z etanolu pocházejícího z cukrové třtiny.
10. Obaly, stavba, oblečení... Kde se plasty používají
Obalový materiál tvoří v závislosti na regionu 35 až 45 procent veškeré výroby syntetických polymerů (mezi nimiž vedou polyolefiny). Nápojové lahve a textilní vlákna se vyrábějí převážně z polyesteru nazvaného polyethylentereftalát (PET). Odtud i synonymum pro plastovou lahev, které se někdy říká „petka“. Zpráva nadace Ellen MacArthur mluví o tom, že 95 procent plastových obalů v hodnotě 1,9 až 2,7 miliardy korun se v ekonomice ztrácí tím, že jsou použity jednorázově.
Do války proti plastům se pustily i české řetězce, změní nabídku výrobků |
Další pětinu „spolknou“ stavební materiály. Tady vedou polyvinylchloridy (PVC) a jejich chemičtí příbuzní. Velké využití mají také polyuretany, které se využívají jako pěnová izolace příbytků nebo jako součást obkladů budov.
Čím dál víc termoplastů používá také automobilový průmysl. Snižují totiž hmotnost vozů, a tím zvyšují efektivitu provozu. EU odhaduje, že 16 procent hmotnosti průměrného vozu tvoří plasty.
Přes 70 milionů tun termoplastů ročně spotřebuje textilní průmysl, hlavně na oblečení a kobercovinu. Přes 90 procent syntetických vláken, zejména PET, se vyrábí v Asii. Odvětví zažívá dramatický růst díky poptávce po speciálních vlastnostech vlákna, jako jsou pružnost, odvádění vody a prodyšnost.
Problém je v tom, že oblečení z umělého vlákna se málo recykluje. Například průměrný Američan každý rok „vyprodukuje“ přes 40 kilogramů textilního odpadu. Podle organizace Greenpeace si průměrný obyvatel planety v roce 2016 nakoupil o 60 procent víc oblečení než 15 let nazpět, a navíc si nechává oblečení v šatníku kratší dobu.
