Václav Bárta z Prahy 2 dostal darem značkovou hifi věž. Při pročítání přiložených dokumentů ho potěšilo, že prodávající na výrobek poskytuje záruku tři roky. Radost mu však vydržela pouze do té doby,než se dočetl, že věž musí reklamovat v původním obale (krabici), v opačném případě reklamace nebude přijata. Při představě,že tři roky bude muset obcházet v malém bytě krabici od věže,se pan Bárta zhrozil a chtěl vědět, zda je tento požadavek prodávajícího oprávněný.
Obecně lze říci, že v případech, kdy je na výrobek poskytována základní šestiměsíční záruční doba a obal není součástí výrobku (nezbytnou například pro uchovávání věci), ale slouží například pouze jako ochrana výrobku před poškozením při přepravě či skladování, by byl výše popsaný požadavek prodávajícího ne oprávněný. Jiná situace může nastat v případě,kdy prodávající poskytuje na výrobek delší než základní záruční dobu, jako je to v případě hifi věže pana Bárty. V těchto případech může prodávající poskytnutí delší záruční doby podmínit splněním určitých podmínek, například i reklamováním výrobku v původním obalu, a je věcí zákazníka, zda tyto podmínky splní či se spokojí pouze se základní záruční dobou šest měsíců a podmínky neakceptuje.
Občanský zákoník, §620, odst. 3:
Prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu může prodávající poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V záručním listě určí prodávající podmínky a rozsah této záruky.
Věra Došková z Prahy 8 si chtěla koupit dva metry kalounu na založení kalhot. V prodejně je měli již předem nastříhané - každý ústřižek byl smotán a označen délkou. Paní Došková si vybrala smotek označený 2,5 metru a chtěla jej zaplatit. Nešťastnou náhodou jí vypadl a rozbalil se a v ten okamžik si byla téměř jista, že kaloun neměří ani dva metry. Požádala proto prodavačku o metr, aby si mohla kaloun přeměřit. Prodavačka jí metr nepůjčila s tím, že si může jít nakoupit někam jinam. Věru Doškovou zajímalo, zda měla prodavačka na takový postup právo.
Postup prodavačky byl v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele, podle kterého je prodávající povinen umožnit spotřebiteli, aby si ověřil, zda má zakoupené zboží správnou či požadovanou míru, hmotnost nebo objem. Paní Došková tedy měla právo požadovat metr s platným úředním ověřením, kterým by si změřila, jak je zakoupený kaloun skutečně dlouhý. Má možnost podat na prodejnu stížnost u České obchodní inspekce.
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, §3, písm. a):
Prodávající je povinen prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů.
Obecně lze říci, že v případech, kdy je na výrobek poskytována základní šestiměsíční záruční doba a obal není součástí výrobku (nezbytnou například pro uchovávání věci), ale slouží například pouze jako ochrana výrobku před poškozením při přepravě či skladování, by byl výše popsaný požadavek prodávajícího ne oprávněný. Jiná situace může nastat v případě,kdy prodávající poskytuje na výrobek delší než základní záruční dobu, jako je to v případě hifi věže pana Bárty. V těchto případech může prodávající poskytnutí delší záruční doby podmínit splněním určitých podmínek, například i reklamováním výrobku v původním obalu, a je věcí zákazníka, zda tyto podmínky splní či se spokojí pouze se základní záruční dobou šest měsíců a podmínky neakceptuje.
Občanský zákoník, §620, odst. 3:
Prohlášením v záručním listě vydaném kupujícímu může prodávající poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V záručním listě určí prodávající podmínky a rozsah této záruky.
Věra Došková z Prahy 8 si chtěla koupit dva metry kalounu na založení kalhot. V prodejně je měli již předem nastříhané - každý ústřižek byl smotán a označen délkou. Paní Došková si vybrala smotek označený 2,5 metru a chtěla jej zaplatit. Nešťastnou náhodou jí vypadl a rozbalil se a v ten okamžik si byla téměř jista, že kaloun neměří ani dva metry. Požádala proto prodavačku o metr, aby si mohla kaloun přeměřit. Prodavačka jí metr nepůjčila s tím, že si může jít nakoupit někam jinam. Věru Doškovou zajímalo, zda měla prodavačka na takový postup právo.
Postup prodavačky byl v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele, podle kterého je prodávající povinen umožnit spotřebiteli, aby si ověřil, zda má zakoupené zboží správnou či požadovanou míru, hmotnost nebo objem. Paní Došková tedy měla právo požadovat metr s platným úředním ověřením, kterým by si změřila, jak je zakoupený kaloun skutečně dlouhý. Má možnost podat na prodejnu stížnost u České obchodní inspekce.
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, §3, písm. a):
Prodávající je povinen prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů.
