Měnovými opatřeními chtěl komunistický režim řešit rostoucí problémy v zásobování, vyvolané přestavbou průmyslu a úpadkem násilně kolektivizovaného zemědělství. Reformu tajně připravoval od poloviny roku 1952 za pomoci Sovětského svazu.
Zainteresovaní odborníci (organizátorů prvních přípravných kroků bylo přibližně deset) pracovali v přísné izolaci, někdy i mimo území republiky.
V sobotu 30. května Ústřední výbor KSČ a Národní shromáždění schválily návrh na zrušení vázaného trhu a na provedení měnové reformy. Při obou jednáních v přísně střežených budovách měl hlavní projev předseda vlády Viliam Široký, jenž vysvětlil důvody reformy: "Existence nadbytečného množství oběživa v rukou obyvatelstva představuje neovladatelnou část kupní síly."
Prakticky totéž zopakoval odpoledne v rozhlasovém projevu. "Od nynějška bude kurz naší koruny pevně svázán se sovětským rublem, který jest nejpevnější měnou na světě," oznámil také veřejnosti.
Čtyřdenní výměnu staré měny za novou zahájily banky v pondělí 1. června. Dosud užívaná platidla nahradily nové peníze, vytištěné v Sovětském svazu.
Občané si je mohli vyměnit v různém kurzu podle výše jejich hotovosti a úspor. V hotovosti si jedinec mohl vyměnit nejvýše 300 korun v poměru 5:1, veškerou další hotovost pak v poměru 50:1. Také úspory v bankách se přepočítávaly: například vklady do výše 5000 korun v poměru 5:1, vklady nad 50 tisíc byly znehodnoceny poměrem 30:1.
Kromě toho byly zrušeny vázané vklady a životní pojistky. Mzdy, platy a penze se řepočítávaly v poměru 1:5 a stejně i sociální přídavky. Peněžní jednotka, koruna československá, byla podle schváleného zákona podložena zlatem a připoutána k sovětskému rublu. Bylo zrušeno přídělové hospodářství a zaveden volný trh pro všechny druhy zboží.
Ačkoliv zájmem režimu bylo především postihnout bohaté neboli "buržoazii", patrně nejvíc reforma zasáhla zemědělce a živnostníky. Naopak komunistický stát se obohatil. Získal nejen úspory občanů, ale i výnosy jejich vázaných vkladů a životních pojistek. Celkový zisk překročil částku 14 miliard korun a pomohl umořit obrovský státní dluh a vytvořit i finanční rezervu.
Znehodnocení vkladů, podstatně vyšší nové ceny a celkové zvýšení životních nákladů zhoršily už tak obtížnou ekonomickou situaci většiny obyvatel. V bezprostřední reakci na měnovou reformu vypukly ve dnech 1. až 3. června na řadě míst republiky masové nepokoje a demonstrace. Ve 129 závodech se konaly stávky.
Rozsahem největší akcí s nejostřejším průběhem byl protest v Plzni, kde demonstrovalo na 20 tisíc škodováků a k jejich rozehnání musela být nasazena armáda a Lidové milice z Prahy.
Následovala vlna zatýkání: v Plzni skončilo v rukou policie na 650 osob, desítky lidí byly zatčeny také na Ostravsku, v Praze i v dalších částech republiky. Téměř 500 lidí bylo při hromadných procesech bez řádných důkazů odsouzeno do vězení a pracovních táborů, celé rodiny vystěhovali komunisté do pohraničí.
